KORBEL NA CESTÁCH: Jak vypadal strojírenský veletrh za socialismu

Pro začínající české firmy představuje vykročení k první exportní zakázce, zahraniční vystavovatelé zase oceňují, že se mohou na jednom místě setkat se zákazníky z řady zemí, které by jinak objížděli několik měsíců. Přeji tedy veletrhu úspěšnou a dlouhou budoucnost, jež ovšem podle mého názoru záleží i na tom, kdo bude pořádající organizaci vlastnit.

Přidám pár osobních vzpomínek. Atmosféru, jak to tam vypadalo v roce 1967, skvěle zachycuje začátek filmu Automat na přání. Ze stejné doby pochází film Táňa a dva pistolníci, natočený podle povídky Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého, který se pod názvem The Brno Trial promítal rovněž v britských kinech - dodnes ale nechápu, jak jej mohli angličtí školáci pochopit.

Jedním z mých dávných soukromých zážitků z brněnského výstaviště je malinovka v plastovém sáčku, v jakém se jinak prodávalo mléko. Nikdy jindy už jsem se s tím nesetkal. A potom samozřejmě "douzená klobása", což byl mimořádný gastronomický zážitek. Méně příjemné bylo cestování. Dálnice byla hudbou vzdálené budoucnosti a cesta z Prahy byla nesmírně dlouhá, opepřená ještě tím, že vojáci v době veletrhu pořádali na přístupových cestách k Brnu mohutné přesuny bojové techniky, což západní návštěvníky přinejmenším udivovalo.

V roce 1987 už jsem měl po vojně a na veletrh jsem jel služebně, neboť jsem pracoval v zásobování jedné Tesly. Automobilka Škoda tam tehdy představovala vůz Favorit. Zájem byl obrovský, na výstaviště proudily davy a ve městě kolabovala doprava. Sám jsem se k novému autu neprodral, protože jsem musel pracovat, ale kolega mi přinesl časopis a prospekty. Ještě je doma mám a musím se trochu smát, když někdo s pohrdáním napíše, že tehdy už nějaký Favorit nikoho nezajímal. Pevně přitom doufám, že české strojírenství bude někoho zajímat i za dvacet či třicet let.