Máte jasně rozpoznatelný rukopis. Musela jste někdy hájit své duševní vlastnictví a řešit plagiáty?
Já tohle neřeším. Důvodem je, že zákon, který to upravuje, je velice komplikovaný. Já třeba navrhnu stůl, kdy tady na jedné noze udělám drážku, a pak přijde někdo, kdo to kompletně okopíruje. Jen tu drážku udělá 10 centimetrů vedle, a plagiát už to není... Takže to beru tak, že jsem asi musela udělat něco opravdu dobrého, když mne chce někdo kopírovat, a čert to vem. Ostatně ve všech smlouvách v Londýně musím podepisovat, že si na žádné duševní vlastnictví nedělám nárok. S někým se handrkovat je jen ztráta času a ve svém věku se spíše snažím ještě něco zajímavého udělat.
To znamená, že berete hlavně projekty, které vás osobně zaujmou a baví?
Já nejsem vybíravá. Ale když se začnu něčím zabývat, tak se snažím, aby to bylo zajímavé jak pro mne, tak samozřejmě pro klienta a pro celý tým.
Práce Evy Jiřičné
Jste drahá?
Vůbec ne, i když si to všichni myslí. Důležité pro mne je, aby všichni, kteří pro mne na projektu pracují, dostali zaplaceno. Takže honorář musí odpovídat cifře, která minimálně pokryje náklady. Nemám zájem o mamon a nebýt mých kolegů, tak občas zapomenu i poslat klientovi fakturu. Golf nehraju, dům ve Francii nemám, vilu někde na Bahamách taky ne, děti jsem mít nemohla. Pro mne osobně finance nehrají velkou roli.
Je pravda, že inspirací pro obchody Apple, které si zakládají na designu a architektonické čistotě, jste byla právě vy?
Já jsem na tom se Stevem Jobsem ze začátku pracovala. Létala jsem za ním do San Franciska, ale pracovat pro něho, to byla sebevražda.
- Proč měla Eva Jiřičná se Stevem Jobsem komplikovaný pracovní vztah?
- Jak hodnotí české architektonické novinky?
- A jaká architektura chybí Praze?
Celý rozhovor Evy Jiřičné o Stevu Jobsovi, jejím životním příběhu a české architektuře najdete v novém čísle týdeníku Ekonom. Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu nebo na zařízení se systémem Android.