Zpočátku pro mne orientace v místních jednosměrných ulicích nebyla jednoduchá. Nicméně po druhém či třetím návratu jsem si myslel, že už se vyznám. A dost mě rozhořčilo, když napříč jedinou cestou, kterou se mohu dostat na firemní parkoviště, stálo jakési obrovské SUV.

 

Pak se ale ukázalo, že dotyčný pán tam nepřekáží proto, že by ho to bavilo: srazil cyklistku. Napřed jsem si pomyslel, že je to pěkný ňouma, ale naštěstí to odneslo jen to kolo, a po chvíli jsem již zajížděl do naší ulice. A tam se to málem stalo znovu: auto opouštělo parkoviště, řidič se podíval doprava, vyrazil a nevšiml si, že zleva přijíždí muž na kole.

 

Ta ulice je totiž jednosměrná, auta mohou jezdit jen zprava, ale pro cyklisty je tam poněkud vybledlými barvami vyznačen pruh v protisměru. Přiznávám, že jsem si toho značení všiml až po tomto nepříjemném zážitku, a poptáním mezi kolegy jsem zjistil, že mnozí jsou na tom podobně. Kdo toto řešení vymyslel, určitě chtěl cyklistům pomoci. Jenže cesty do pekel bývají dlážděny dobrými úmysly: ve skutečnosti jim dal spíš danajský dar.

Související