Z minulosti do budoucnosti

Německý elektrotechnický gigant Siemens AG zaměstnává po celém světě více než 360 tisíc lidí a i v České republice jich je kolem 10 tisíc. Jde o jeden z největších evropských průmyslový konglomerátů, symbol špičkové technologie, inovace, kvality a současně nositele dlouhé průmyslové i byznysové tradice. V letošním žebříčku globálních firem, který sestavuje časopis Forbes, je na 51. místě. Když se odečtou banky, petrolejářské a telekomunikační společnosti, poskočí na místo patnácté.

Firmu v roce 1847 založil Werner von Siemens. Talentovaný vynálezce, houževnatý podnikatel a rovněž filantrop. Na rozdíl od jiných německých průmyslníků šlo o skutečného selfmademana. Pocházel ze skromných poměrů. Jeho otec byl malý, i když vzdělaný sedlák (absolvoval univerzitu v Göttingenu), který hospodařil nedaleko Hannoveru.

Když mladý Siemens s mechanikem Georgem Halskem založili firmu na výrobu telegrafních stanic, hodily se mu na tehdejší dobu vynikající znalosti z matematiky, fyziky a chemie, které získal jako dělostřelecký a ženijní důstojník na pruské vojenské akademii v Berlíně. Své vzdělání přetavil do experimentů a vynálezů: pokusů s galvanickým postříbřováním a pozlacováním, konstrukce nového typu telegrafu až po sestrojení první elektrické lokomotivy na světě.

Současně šlo o schopného podnikatele. Vždy myslel daleko dopředu a rád opakoval své moto: "Za okamžitý zisk neprodám budoucnost." Ostruhy si získal už při vybudování 500kilometrového telegrafního spojení mezi Frankfurtem a Berlínem, později propojil Evropu s britskými ostrovy a v roce 1855 se pustil do obří zakázky, do budování ruské telegrafní sítě v délce 10 tisíc kilometrů. Zařídil i telegrafní propojení Londýna a indické Kalkaty. Souběžně se zabýval výrobou elektrických dynam a telefonů a také pouličním osvětlením a tramvajemi i trolejbusy.

Německá nová ekonomika

Vzestup Siemensova podnikatelského impéria byl součástí obecnějšího vývoje, hospodářského růstu Německa v době jeho sjednocení a vzniku rychle rostoucího trhu. Americký ekonom a šéfredaktor týdeníku The Economist John Micklethwait připomíná, že koncem 19. století se Německo stalo příkladem "nové ekonomiky" a začalo přinejmenším v evropském obchodě vytlačovat malé a roztříštěné britské podnikatele.

Ke vzniku a rozvoji velkých průmyslových společností, které ve své době jako jediné dokázaly konkurovat americkým, přitom přispěla i benevolentní legislativa. Ta neznala žádné protitrustové zákony anglosaského typu. Převažovalo mínění, že dohody podniků o cenách a podílech na trhu jsou ve prospěch země jako celku. Vycházelo to z teoretických konceptů německého, ale s USA dobře obeznámeného ekonoma Friedricha Lista.

Firma Siemens těžila ještě z jednoho specifika: kultu vzdělání, kdy univerzity dodávaly dostatek schopných vynálezců, techniků i manažerů a běžné školy zase množství kvalifikovaných dělníků. První nadace pro zvýšení produktivity výroby založili podnikatelé už ve 40. letech 19. století. Osvětu navíc šířily organizace jako Asociace německých inženýrů. Nic podobného jinde v Evropě ani za Atlantikem neexistovalo.

Mezi elitu

V prostředí, které bylo k byznysu natolik vstřícné, není překvapující, že úspěšní byli i další z devíti velkopodnikatelových sourozenců. Wilhelm Siemens se nakonec stal průmyslníkem ve Velké Británii a Carl vedl pobočku společnosti v Moskvě. Další z bratrů, Friedrich Wilhelm, dokázal po modernizaci tavicích pecí zdokonalit a zejména zlevnit výrobu oceli a skla.

Klíčovou figurou ale zůstal Werner von Siemens, který v době své smrti v roce 1890 (ve stejném roce firma otevřela zastoupení i na území dnešní České republiky) dával práci více než pěti tisícům lidí. Vůči zaměstnancům razil promyšlenou politiku. Jak připomíná publicista Ivan Brož, vycházel z poznání, že spokojená a motivovaná pracovní síla bývá produktivnější a nebude přecházet ke konkurenci.

"Peníze, které vydělám, by mě pálily v ruce jako rozžhavené železo, kdybych svým loajálním zaměstnancům neposkytl jejich očekávaný podíl," prohlašoval Siemens. Což znamenalo, že zaměstnanci dostávali prémie odrážející zisk společnosti. V roce 1872 pro ně podnikatel zavedl penzijní fond, měli nárok na bezplatnou lékařskou péči a zkracoval jim i pracovní dobu.

Werner von Siemens si vydobyl celosvětové uznání. Šlechtický titul, v německé podobě "von" nezískal po předcích, ale v Londýně, kde ho královna Viktorie povýšila v roce 1888 do šlechtického stavu.

Autoritu měl ve vědecké komunitě, byl mimo jiné zvolen do Akademie věd a finančně podporoval Berlínské muzeum přírodních věd. Proslulá druhohorní zkamenělina praptáka ve sbírkách této instituce proto nese jméno Archeopteryx Simensii.

Spolu s úspěchy svých podniků rodina Siemensů pronikla mezi německou elitu. Skotský historik Niall Ferguson připomíná, že v hlavě velkopodnikatelova synovce Georga von Siemense, jednoho z ředitelů Deutsche Bank a říšského poslance, se v roce 1899 zrodil plán železnice Berlín-Bagdád. Ta měla usnadnit německé pronikání, mocenské i hospodářské, na Balkán, do Anatolie a dál až k Perskému zálivu. Finančník chtěl do projektu zapojit Brity, narazil však na nezájem City. Místo zlepšení vztahů mezi oběma státy vedla dráha bohužel k jejich zhoršení - všichni ji považovali za symbol německé koloniální expanze.

Firma Siemens se ale více než na politiku orientovala na podnikání. V roce 1907 už zaměstnávala více než 34 tisíc lidí a stala se sedmou největší společností císařského Německa. V meziválečné době, po překonání hospodářské krize, se částečně změnil výrobní sortiment. Siemens spolu s koncernem AEG založil podnik na výrobu žárovek Osram. V souladu s novými trendy se začala prodávat rádia. Firma uspěla i na poli pro ni tradiční železniční dopravy, kde jí pomohl nový typ elektrické lokomotivy. V tvrdé konkurenci obstála hlavně díky svému širokému záběru, neustálým inovacím a schopnostem Carla Friedricha von Siemense, zakladatelova nejmladšího syna. Ten také v roce 1931 na jednání s americkými podnikateli z koncernu General Electric upozornil na nacistickou hrozbu.

S nástupem Hitlera přesto jeho firma zhnědla. Zejména když později budovala mnoho továren v bezprostřední blízkosti koncentračních táborů a využívala otrocké práce jejich vězňů, včetně odsouzenců na smrt z Osvětimi. Výrobní linky, dodávající rozmanitá elektrozařízení pro wehrmacht, se staly terčem anglo-amerických náletů a na přelomu let 1944 a 1945 se vyrábělo ve čtyřech stovkách náhradních provozů.

Bavorský restart

Následky 2. světové války byly pro firmu katastrofální a panovaly dokonce pochybnosti o smyslu další existence. Ukončilo je přestěhování centra z rozbitého Berlína do Mnichova. Oživení v 50. letech minulého století je spojeno s další generací Siemensů, zakladatelových vnuků Ernsta a Hermanna a především pravnuka Petera. Ti všichni ve společnosti, v níž se jen postupně prosazovali i jiní akcionáři a manažeři, hráli klíčovou roli až do 80. let minulého století.

Firma se tehdy stala pátou největší elektrotechnickou společností světa a provázala se manažersky s řadou dalších podniků. Přibyly polovodiče, počítače, ale i pračky. V 60. letech se začala orientovat na výrobu elektrických rychlovlaků, dopravních systémů, elektronických telefonních ústředen a na automatizaci, složitá diagnostická zařízení pro zdravotnictví a později i na mobily.

Načas se vrhla na jadernou energetiku, první německá atomová elektrárna měla reaktory právě od Siemensu. Později společnost tento byznys z větší části předala do Francie, v rámci kooperace s firmou Areva.

V posledních letech firma několikrát změnila strukturu, a to v souvislosti s postupující globalizací. Svět pro ni byl důležitý od samotných počátků, samotné Německo a jeho trh byly příliš těsné. První velké zakázky pro Velkou Británii a Rusko vystřídal obchod s USA, Argentinou, Egyptem a Indií. Už v roce 1924 založil Siemens joint venture Fusi Denki Seizo v Japonsku, podnik zaměřený na asijské zákazníky. Více než stoletou tradici mají kontakty s Čínou, kde postavil na 60 elektráren a kde zaměstnává 29 tisíc lidí.

Možnost expanze pro Siemens představuje orientace na moderní železniční dopravu. Nyní jde hlavně o rychlovlaky ICE, které se vyrábějí v konsorciu s dalšími německými firmami. Rychlovlaky jezdí nejen v Německu a okolních státech, ale rovněž v Rusku a Číně.

Od letoška v Siemensu věří, že se před nimi po změnách amerických předpisů otevírá i rozsáhlý trh v USA. Technologií snů už ale je Transrapid, vlak klouzající při pětisetkilometrové rychlosti nad tratí po magnetickém polštáři. První z nich společnost před deseti lety dodala pro Šanghaj.

Ze Sahary na Mars

Ne všechny plány vycházejí. Siemens loni na podzim z ekonomických důvodů vycouval z projektu DESERTEC za 400 miliard eur, kdy konsorcium německých, italských a španělských firem chce na Sahaře a Arabském poloostrově vybudovat síť slunečních elektráren. Ty měly v roce 2050 dodávat Evropě asi 15 procent elektřiny. Inženýři Siemensu, jenž byl zpočátku tahounem celého projektu, vsadili na klasické turbíny, páru a dutá zrcadla soustřeďující paprsky na jedno místo a nepočítali s konkurencí fotovoltaických článků, které začaly rychle zlevňovat, což rozbouralo ekonomiku celého plánu.

Velkorysé vize to ale neukončilo. V současnosti se v Siemensu ve spolupráci se spolkovou vládou připravují na čtvrtou průmyslovou revoluci, na takzvaný internet věcí. Jde opět o pokračování dávné tradice: i telegraf kdysi představoval poslední výkřik vědy a techniky, a informačně, na úrovni 19. století, propojil celý svět.

Teď má důsledné prolnutí internetu a ekonomiky umožnit po roce 2020 úplnou decentralizaci výroby. Výrobní zařízení a polotovary začnou vzájemně komunikovat, čímž se ušetří za centrální řízení. Polotovary v sobě budou mít zabudovanou digitální paměť, a tento vestavěný systém bude sám vědět, k čemu má být jeho nositel použit, a řekne si o provedení patřičných operací. Každý stroj, součást i vyráběný díl si budou hlídat svůj stav, pamatovat minulost, předvídat poruchy a navrhovat jejich odstranění. Výroba se podle vývojářů Siemensu začne řídit sama. Ušetří se tak čas a peníze a dopředu odhalí případné chyby a omyly.

Softwarové prvky pro novou průmyslovou revoluci, v níž se počítá už s virtuálními návrhy automobilů a i závodů na jejich produkci, Siemens už testuje, a to v nanejvýš exotickém prostředí. Pojízdná laboratoř Curiosity, kterou americká NASA vyslala na Mars hledat stopy života, byla vyrobena právě za pomoci softwarového programu Siemens PLM. Jednotlivé součásti, podsystémy i celé vozítko bylo "vyrobeno" nejprve virtuálně, což umožnilo sladit stovky komponentů do bezporuchového celku. Teď se čeká, zda takto vyprojektovaný přístroj v extrémních podmínkách vydrží.

Podle společnosti má sázka na vědu a inovace zachovat pracovní místa v Německu a posílit konkurenceschopnost jak firmy, tak celé země. Jde rovněž o technologický pokrok. Možná se blíží doba, kdy lidé budou mít na práci jen dvě věci: Buď se starat o jiné, nebo programovat. Vše ostatní zastanou stroje, a na mnoha z nich bude logo Siemensu.

Josef Pravec

Siemens v Česku

- První zastoupení firma otevřela v roce 1890 a přesně o sto let později se také vrátila.
- V současnosti v Česku zaměstnává více než 10 tisíc lidí, tržby loni přesáhly 32 miliard korun.
- Firma zde provozuje sedm výrobních závodů.
- V Brně vyrábí parní turbíny, ve Frenštátě pod Radhoštěm a Mohelnici elektromotory, nízkonapěťovou jisticí a spínací techniku v Trutnově a Letohradě. V Praze a Ostravě má jedno ze šesti účetních center, které zpracovává agendu především pro evropskou část koncernu.

91,9 mld. USD
Taková je současná tržní kapitalizace koncernu Siemens.

100,6 mld. USD
Tolik v loňském roce utržily všechny společnosti skupiny Siemens.

Sázka Siemensu na vědu a inovace má v Německu zachovat pracovní místa.

Za okamžitý zisk neprodám budoucnost. Foto: Siemens, Shutterstock, archiv

Největší byznysmeni

Během léta týdeník Ekonom přinese profily osmi podnikatelů, kteří dali své jméno velkým koncernům.

Emil Škoda - vyšlo 11. července
Werner von Siemens - vyšlo 18. července
Heinrich Mattoni - vyjde 25. července
August Thyssen a Alfred Krupp - vyjde 1. srpna
Enzo Ferrari - vyjde 15. srpna
Michael Dell - vyjde 22. srpna
Kiichiro Toyoda - vyjde 29. srpna
Tomáš Baťa - vyjde 5. září