Řada lidí totiž ex-post poukazuje na to, že při všech nových družicích a modelech meteorologové nebyli schopni přesně předpověď vývoj počasí (především srážek), byť jen na několik hodin dopředu.

 

My ekonomové a analytici s meteorology musíme nutně soucítit, neboť podobné výtky veřejnosti máme ještě v živé paměti z roku 2008, kdy kolaps banky Lehman Brothers předznamenal největší poválečnou recesi, kterou však předpověděl málokdo (čím dále jsme od roku 2008, tím je však řada ekonomů, co před kolapsem varovala, delší).

 

S meteorology mají totiž ekonomové minimálně společné to, že složitou realitu se zpravidla snaží vtělit do “zjednodušujícího” modelu, který následně generuje jakési předpovědi. Základním nedostatkem takových předpovědí je pak to, že jejich úspěšnost s délkou předvídaného horizontu rapidně klesá a zároveň se jimi velmi obtížně “prognózují” extrémní situace. To je třeba brát v potaz při jakékoliv jejich kritice.

 

Na závěr dodejme, že meteorologové mají oproti (makro)ekonomům přece jednu základní výhodu. Obě skupiny sice ke konstrukci modelu používají matematiku, avšak meteorologové se alespoň při konstrukci vztahových rovnic mohou spolehnout na danost fyzikálních vztahů danou neoddiskutovatelnými fyzikálními zákony. Takovým luxusem ekonomové bohužel nedisponují, neboť zde se i v rámci hlavního proudu ekonomie stále vedou spory o tom, jak vysvětlit některé zcela základní ekonomické vztahy na makro úrovni.

Související