Od té doby se toho dost změnilo, zejména po roce 2008 se i mnoho Londýňanů začalo v mnohem větší míře dívat pozorněji na cenovky. Přesto je takové rozšíření slev, k jakému došlo v českých obchodech, jinde nevídaným fenoménem. Některé krámy vypadají vlastně jako inverzní obrázek toho z Oxford Street: malilinký ostrůvek nového zboží a obrovské moře slev.

 

Důvod, proč chce tolik lidí v Česku nakupovat zlevněné zboží, by možná stál za sociologický nebo spíše psychologický rozbor. Vysvětlení, že lidé mají méně peněz, není postačující. Jednak jsou v Evropě i chudší národy a jednak ve slevách nakupují i lidé, kteří hluboko do kapsy nemají. Jsou i tací, kteří z vyhledávání slev učinili poněkud svérázné hobby. Svým Volvem přijedou k obchodu, kde výhodně nakoupí...

 

Snad mají obchodníci pravdu, když říkají, že některé zboží by v Česku jinak než ve slevě neprodali. Celé to ale připomíná lavinu, kterou někdo neprozřetelně utrhl a ona teď strhává vše, co jí stojí v cestě. Rozhodujícím impulsem pro nákup přitom není většinou samotná částka, kterou za zboží člověk platí, spíše jde o vesměs iracionální pocit, že ušetřil. Jde tedy v první řadě o poskytování emoce „výhodného nákupu“ než o nákup samotný.

 

Problém je v tom, že čeho je moc, toho je příliš. Pokud všichni, všude a furt nabízejí slevy, je to nuda. Krom toho se člověku vkrádá na mysl otázka, kolik asi z toho trička, které drží v ruce, má ta švadlena v Bangladéši, když po zaplacení všech dalších nákladů stojí ta věc méně než oběd.

 

Je možné, že podobně úzkostlivých zákazníků není většina, určitě ale existují. A existují také obchodníci, kteří svou cenovou politiku stavějí na jiných věcech než na vykřikování slev. Hovoří o „cenové integritě“, která jim zabraňuje dát šmahem veškeré zboží, o jehož kvalitě jsou přesvědčeni, do velkého výprodeje. Namísto toho například poskytují patnácti procentní slevu studentům. Nabízejí prostě jinou emoci.

 

To, že lidé v době otřesené krizí více sledují, kolik zboží stojí, potvrzují i celoevropské průzkumy. Objevuje se v nich ale třeba také to, že roste zájem o zakázkové krejčovství. Jedna přední odbornice na výzkum trhu to vysvětlovala tím, že zákazníci prostě chtějí za své peníze to nejlepší. Dvakrát si rozmyslí, než vytáhnou peněženku, pak ale požadují kvalitu. Že by Češi byli tak rozdílní od jiných Evropanů?

 

Mimochodem, tu košili, co jsem si tehdy koupil v Londýně, jsem měl dlouho. Celou tu dobu mi s výčitkou připomínala, že pochází z nuzného věšáku s nápisem „sale“.

Související
Zobrazit