Fotovoltaika není zlatý důl, tvrdí šéfka asociace

Malých elektráren s výkonem do 300 kilowattů, které jsou majitelům dnes už "na obtíž", je podle Zuzany Musilové nejvíce. Řada jejich majitelů podle ní říká, že by po prodeji za současné ceny neměli ani na zaplacení úvěru.

Je fotovoltaika v dnešní době lukrativní byznys?

Jeden ze členů naší asociace mi popisoval, že podle nejnovějších informací je cena elektrárny z roku 2009 zhruba 75 tisíc korun za instalovaný kilowatt peak (kWp) a zhruba 70 tisíc za kWp u elektrárny instalované v roce 2010. Dnes je tedy tržní hodnota elektráren výrazně pod cenou, za kterou je majitelé kupovali. Hodnota klesla i v důsledku solární daně. Hlavně je tu ale nestabilní prostředí. Nikdo neví, jak to bude dál.

Jak je to s návratností investice? Máte poznatky o tom, že by mohla být delší než zákonem garantovaných 15 let?

Každá elektrárna je jiná a dopady nových opatření se velmi liší. Nicméně už dnes jsou elektrárny, které mají delší dobu návratnosti. Zásadní rozdíl je například v tom, zda investoři používali dražší evropské panely, nebo levnější čínské. Majitel samozřejmě věděl od začátku, že kupuje dražší zařízení, ale měl garanci patnáctileté návratnosti, pokud splní technicko-ekonomické parametry stanovené vyhláškou.

Mají tedy nejmenší elektrárny největší problémy?

Je to vždy případ od případu, ale v zásadě platí, že pro menší elektrárny je situace obtížnější.

Fotovoltaika tedy nepřináší majitelům nepřiměřené zisky?

Otázka je, co je nepřiměřené. Investici je nutné hodnotit z pohledu jiných investic. My jsme se ptali odborníků, včetně pracovníků Energetického regulačního úřadu, jak vlastně byly původně parametry pro výpočet návratnosti nastavovány. Řekli nám, že výnosnost u těchto projektů se vypočítala na sedm procent. To odpovídalo regulovaným investicím v energetice a není to obrovské číslo.

Průmyslníci ale poukazují na to, že kvůli platbám za obnovitelné zdroje nemají třeba na důležité investice...

Tento sektor byl postavený na nějakém záměru státu a stát si měl spočítat, kolik chce investovat a měl to kontrolovat. To, že stát plně promítl náklady do ceny elektřiny, bylo rozhodnutí státu. V řadě jiných zemí regulace narazila na námitky průmyslu, které my vnímáme jako jasně odůvodněné. Ostatně, téměř všichni z těch, kteří podnikají ve fotovoltaice, investovali peníze z jiných podnikatelských aktivit, včetně průmyslových podniků.

Jak jinak financovat obnovitelné zdroje než z peněz konečných uživatelů?

Je možné využít třeba peníze z emisních povolenek. Navrhovali jsme také zavést uhlíkovou daň. Přijde nám přirozené, aby znečišťovatelé platili peníze, které by se využily při opatřeních, jež emise snižují.

Proč obnovitelné zdroje vůbec podporovat?

Je to dlouhodobá investice, která se vyplatí. Dnes má solární panely asi 15 tisíc domácností. Investice se jim vrátí za zhruba 10 až 12 let, a pak jim to dalších asi 18 let bude vyrábět elektřinu zadarmo. V Česku bohužel mají prioritu krátkodobé záměry.

Není ale fotovoltaika příliš nestabilní zdroj? Zejména v zimě nemůže pokrýt spotřebu...

Ambicí fotovoltaických elektráren není pokrýt sto procent spotřeby. Vždy to bude nějaký doplněk. Sluníčko je zdarma, náklady s tím spojené jsou náklady na technologii, která dnes navíc výrazně zlevňuje. V roce 2008 byly náklady na instalaci zhruba 130 tisíc korun za kWp. Dnes lze instalaci pořídit od 38 tisíc korun za kWp. Za pět let tedy klesla cena skoro na čtvrtinu. Dnes už ale instalují prakticky jen rodinné domky.

Majitelé fotovoltaických elektráren si stěžují na to, že 26procentní daň byla uvalena retroaktivně, někteří emotivně mluví o částečném znárodnění. Ústavní soud ale odmítl sporné paragrafy zrušit. Proč tedy znovu vznášet tuto otázku?

My jsme se snažili podívat se na to, jaké podklady předložil Ústavnímu soudu Energetický regulační úřad. Udělali jsme k tomu různé oponentní posudky. Z nich vyplynulo, že ERÚ při výpočtu nerespektoval vyhlášku a parametry si upravil. To my považujeme za věc, která je v rozporu s legislativou. Myslíme, že ERÚ takhle postupovat nemůže, měl by se řídit zákonem. To jsme dali k dispozici našim členům, někteří z nich to použijí v rámci individuálních soudních sporů. Správní žaloba na ERÚ už je podaná.

Co by majitelé fotovoltaických elektráren dělali, kdyby stát chtěl zachovat nebo dokonce zvyšovat solární daň?

Už při současně platné solární dani se mnoho podnikatelů dostává za 15 let garantovaných zákonem. Z tohoto pohledu je prodloužení daně nepředstavitelné. Že zaznívají úvahy o prodloužení solární daně, je výsledkem toho, že stát s podnikateli nekomunikuje a nezná dopady solární daně na ekonomiku instalací. Záměr ministerstva podívat se na projekty individuálně vítáme jako snahu se vůbec seznámit s dopady přijatých kroků na sektor. Pokud by byly poplatky v současné výši, tak by část elektráren jistě zkrachovala. Ta část majitelů, která nyní musí provoz elektráren dotovat, by to těžko mohla dělat nějakých 20 let. Minimálně dvě skupiny zahraničních investorů jdou do arbitráží, mezi nimi sdružení IPVIC. Je tu ale velká skupina podnikatelů, kteří mají negativní cash flow. U nich je velmi těžké uvažovat o tom, že by si mohli dovolit ještě nějakého právníka. Naše asociace by pravděpodobně iniciovala druhou ústavní stížnost.

---

Kolik firmy doplácejí na obnovitelné zdroje elektřiny?
Jaké novinky pro ně chystá ministerstvo průmyslu?
Jak fungují solární elektrárny v zimě?

VÍCE SE DOČTETE VE VELKÉM TÉMATU V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 14. ÚNORA.