Krátká paměť národa a tatíček Zeman

Politici, stejně jako všichni ostatní lidé, si s sebou nesou nesmazatelnou osobní historii. V případě nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana nelze než dodat - bohužel. Kdo že to tedy od března bude třetím českým prezidentem?

Muž, který říká, že se odstřihl od vlivu Miroslava Šloufa, aby si s ním v den volby připil na vítězství. Muž, jehož kampaň byla velmi nejasně financovaná, zato jasně lživá i podpásová.

A expremiér, za jehož politické kariéry se děly pozoruhodné věci.

Ať už jde (ještě v opozici) o aféru Bamberg, kdy byl Zeman připraven zobchodovat politický vliv za stamilionové sponzorské dary. Zvláštní kapitolou českých politických dějin je opoziční smlouva, jejíž démonizaci odmítá svorně Klaus i Zeman. Byla to však dokonalá smlouva o pozicích, o rozdělení vlivu a vedla k pokřivení politiky, jež chtěla ČSSD a ODS zabetonovat změnou volebního zákona, čemuž se však podařilo u Ústavního soudu zabránit.

Za vlády Miloše Zemana byly rozpuštěny některé speciální policejní útvary a vyšetřování důležitých ekonomických kauz zamrzlo. Velmi vřelé byly naopak vztahy Zemanova poradce Šloufa a předního mafiána Františka Mrázka.

Byl to také Mrázek, kdo se angažoval v odkupu ruského dluhu. A vláda Miloše Zemana dluh ve výši 100 miliard korun prodala bez jednání s ruskou stranou za 20 miliard neznámé firmě Falcon Capital, jíž pak ruská vláda bez problémů vyplatila padesát miliard.

Miloš Zeman má vůbec přes své přátele velmi blízko k Rusku. K témuž Rusku, o jehož aktivitách a široké špiónské síti v Česku pravidelně referuje ve zprávách Bezpečnostní informační služba. Bude to nyní právě Zeman, k němuž se budou sbíhat informace BIS a bude moct kontrarozvědku i úkolovat.

Byla to vláda Miloše Zemana, za níž se Česká republika propadla vůbec nejníže v indexu vnímání korupce Transparency International. Svůj podíl na tom mají velké rány Zemanova kabinetu, či aspoň pokusy o ně: nákup Gripenů, superdrahá dálnice D47, prodej menšinového podílu v Mostecké uhelné za hubičku... Za připomenutí stojí kompromitující kampaň Olovo proti nepohodlným členům vedení tehdejší ČSSD, zejména proti Pb - Petře Buzkové.

Dobrovolný exil

Pokud měl někdo za to, že si Zeman své hříchy „odseděl“ v dobrovolném desetiletém vyhnanství na Vysočině, z omylu ho musela vyvést jeho předvolební rétorika, obvyklá arogance, polopravdy i vyslovené lži.

Bude zajímavé sledovat, zda se i ve vztahu k Miloši Zemanovi, projeví obvyklý tatíčkovský vztah Čechů k hlavě státu. Dnes a po výše řečeném se to možná jeví nepravděpodobně. Zeman už ale dokázal, že ví, co si lid žádá, ví, co a jak chce slyšet. Lidská paměť je krátká, úřad prezidenta majestátní a sám o sobě populární. Příštích pět let na nás bude z Hradu shlížet tatíček Zeman.