Pravomoci českého prezidenta jsou relativně omezené, schopný politik si však i ve vytyčených mantinelech najde dostatek prostoru, v němž může uplatnit svoji moc a autoritu. Karel Schwarzenberg i Miloš Zeman jsou političtí matadoři, kteří se ve světě domácí i zahraniční politiky umějí velmi dobře pohybovat.

K tomu, aby to potvrdil, dostane jeden z nich ve funkci prezidenta příležitostí více než dost.

Týdeník Ekonom vybral některé důležité momenty domácí i světové politiky, které nově zvoleného prezidenta - ať už jím bude Schwarzenberg, či Zeman - ve funkci čekají.

1. Nový ústavní soud

První významnou pravomoc, jež je s prezidentským úřadem spojena, si nástupce Václava Klause vyzkouší už velmi brzy. V letošním roce, v rozmezí měsíců srpna až prosince, vyprší desetiletý mandát hned sedmi ústavním soudcům včetně předsedy Pavla Rychetského či místopředsedy Pavla Holländera. Ústavní soud už nyní pracuje v neúplném složení, do plného stavu patnácti mužů a žen zbývá obsadit tři místa (což může stihnout ještě Václav Klaus). Najít hned sedm, případně deset vhodných kandidátů nebude pro nového prezidenta snadné. Je proto velmi pravděpodobné, že řada ze současných soudců získá nominaci na nový mandát, byť by jej (jak předesílá například Pavel Rychetský) pravděpodobně nenaplnili v celém desetiletém rozsahu. Obměna Ústavního soudu bude pokračovat i v následujících letech. Třem soudcům mandát skončí v roce 2014, dalším dvěma o rok později. Zeman i Schwarzenberg se shodnou, že Rychetský je dobrým předsedou soudu, o ostatních jménech zatím mlčí.

2. Vztah k Německu

Finiš před druhým kolem prezidentské volby opět po čase v české politice zahrál na xenofobní strunu, na démonické Benešovy dekrety či domnělé nároky sudetských Němců. To, co se zdá jako dávno překonaná kapitola česko-německých vztahů, se v české politice dle potřeby opakovaně vytahuje. I tak ale nadále platí, že vztahy s Německem, ať již politické či ekonomické (třetina exportu z Česka směřuje právě k západním sousedům), jsou nejlepší v historii. Epizody ze závěru kampaně by na tom neměly nic změnit. A dá se očekávat, že jedna z prvních cest nového prezidenta povede právě do Německa.

3. Vývoj v EU a krize eurozóny

S vývojem v Německu, kde na podzim proběhnou parlamentní volby, úzce souvisí i osud Evropské unie a eurozóny, což i v následujících pěti (a více) letech zůstane zásadním tématem, jež se úzce dotýká i českých zájmů. Prezident je aktivním účastníkem české zahraniční politiky, může Českou republiku zastupovat například na vrcholných summitech Evropské unie i v dalších mezinárodních organizacích, podle ústavy "sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy". Lavírování prezidenta Václava Klause kolem podpisu Lisabonské smlouvy ukazuje, že i tato zdánlivě nenápadná pravomoc českého prezidenta může držet v napětí celou Evropu. Od Klausova nástupce se v Evropě očekává, že "bude jiný než Klaus". I prestižní list The Financial Times napsal, že Evropa si po odchodu "popudlivého prezidenta, který jednou přirovnal Evropskou unii k Sovětskému svazu", oddechne. Faktem je, že Klaus do unijní debaty vnášel kriticko-kverulantský duch, který ale může někomu - coby osvěžující a raritní prvek - naopak chybět. Názory a postoje nového českého prezidenta budou více v souladu s evropským hlavním proudem. Schwarzenberg i Zeman se označují za příznivce Evropské unie a eurofederalisty, ale zároveň obhájce českých národních zájmů, pod což se dá ovšem ad hoc skrýt prakticky cokoli.

4. České přistoupení k euru

Debata to není zcela aktuální, ale pět let je dlouhá doba. Karel Schwarzenberg operuje s tím, že by evropskou měnu euro Česko mohlo zavést už do roku 2015. Ani Miloš Zeman se přijetí eura nebrání, jako horizont vidí spíše rok 2017. Česká republika by mohla společnou evropskou měnou nahradit českou korunu právě v (prvním) funkčním období Klausova nástupce.

5. Jmenování členů bankovní rady

Svůj podíl na přijetí eura nebudou mít jen politici, ale i Česká národní banka. Skrze ni tak český prezident může do procesu přijímání eura, ale i obecně do vývoje české ekonomiky významně promluvit. První příležitost k obměně člena bankovní rady bude v březnu 2014, kdy končí první funkční období Evě Zamrazilové. Na výběr dalších jmen bude mít nový prezident o poznání více času. Guvernér Miroslav Singer skončí v roce 2016, ve stejný rok dokončí své první období Kamil Janáček. V roce 2017 "doslouží" své druhé období Pavel Řežábek a své první Lubomír Lízal.

A až za horizontem pětiletého prezidentského mandátu jsou dva muži, jež loni na konci roku na druhé šestileté období jmenoval Václav Klaus: Vladimír Tomšík a Mojmír Hampl. Schwarzenberg by se o složení bankovní rady radil s experty, jména potenciálních kandidátů ale neřekl. Zeman konkrétní je: v bankovní radě by se mu líbil například bývalý ministr financí jeho vlády Jiří Rusnok, ekonom Jan Švejnar, odborářští ekonomové Martin Fasmann a Jaroslav Ungermann.

6. Parlamentní volby

Nový prezident by měl ve svém (prvním) funkčním období zažít jen jeden termín řádných parlamentních voleb - v květnu 2014. Není však vyloučeno, že v průběhu pěti let vláda padne a budou vypsány volby nové. Už příští rok nového prezidenta může čekat zajímavá zkouška. Pokud ve volbách podle dnešních očekávání zvítězí ČSSD, bude ve hře přizvání komunistů do vlády ať již (méně pravděpodobně) formou otevřené vládní koalice, či "levicové opoziční smlouvy". Miloš Zeman by spoluvládnutí ČSSD s komunisty coby prezident nijak nebránil. I Karel Schwarzenberg by ale premiérův návrh "se skřípěním zubů" s ohledem na ústavu akceptoval.

7. Podpora byznysu, ekonomická diplomacie

Prezident v rámci zahraničních cest reprezentuje svoji zemi, její zájmy a také české podniky, jejichž zástupci se prezidentských cest pravidelně účastní. Miloš Zeman je v tomto ohledu více proruský i pročínský, ani se západní orientací ale nemá problém. Karel Schwarzenberg je rozený diplomat, a tak - ač lidskoprávně založen - by mu neměla činit problémy ani diplomacie vůči Rusku nebo Číně.

8. Právo veta, milosti, amnestie

Kdykoli ve svém pětiletém funkčním období může prezident využít i další ústavou dané pravomoci. S milostmi prý chtějí oba kandidáti nakládat rozumně. S vety též. Realita ale může být úplně jiná, jak jsme se přesvědčili u Václava Klause. S některými vety, například u nekvalitních či vyloženě hloupých zákonů, by ale prezident naopak šetřit neměl. Novou amnestii v příštích letech s pravděpodobností hraničící s jistotou čekat nelze.

Robert Břešťan

Související