Boj o Hrad a informace k nezaplacení

Rodina má držet při sobě. Říkal to prezident v novoročním projevu, tak to musí být pravda. V dojemné shodě tak rodina Klausových ve službách Miloše Zemana hraje v prezidentské kampani na obehrané struny xenofobie a nacionalismu. Václav Klaus junior dotáhl k dokonalosti dědičnou vinu a odpovědnost dětí za své rodiče a předhodil Karlu Schwarzenbergovi to, že jeho tchán (!) byl sympatizant nacismu. Což má být cejch i pro zetě.

Livia Klausová se zase nechala slyšet, že nechce první dámu, která by mluvila jen německy. Můžeme ji ale uklidnit. Potenciální první dáma mluví i svahilsky, což je jazyk zřejmě velmi blízký češtině, protože plynně "svahilsky" tu často mluví ve svých projevech i čeští politici.

Václavu Klausovi seniorovi nelze upřít konzistenci. O Schwarzenbergovi hanlivě mluvil coby o Rakušákovi, už když ho měl v roce 2007 jmenovat ministrem zahraničí. Podobně vždy dle potřeby tahá z rukávu hrozbu nároků sudetských Němců a pasuje se do role strážce právně vyhaslých Benešových dekretů. Co kdyby zase vzplály. Úplně je slyšet, jak si Václav Klaus s Milošem Zemanem notují, naprosto čistě a samozřejmě správně česky, "Kde domov můj".

V až hysterické podpoře jíž Klaus a tábor jeho věrných podporuje Miloše Zemana, jako by šlo ale o něco jiného, než je politický boj, jehož naplněním má být podle Klause především souboj idejí. Ten se nekoná. Nejde jen o to, aby Hrad neovládl kníže. Jde o to dosadit pokračovatele linie, souvěrce, někoho, kdo v tom jede s námi. V čem přesně? To je právě to, co má zůstat skryto. Mezi pravomoci prezidenta, o nichž se příliš nemluví, patří fakt, že může úkolovat Bezpečnostní informační službu. Informace z BIS se k němu sbíhají, má přehled i o tom, co od kontrarozvědky dostává vláda a může si tyto zprávy vyžádat. Informace to mohou být doslova k nezaplacení.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom