Řada ekonomů a politiků se shoduje: šetření bylo dost, je nutné zvýšit vládní výdaje a podpořit růst. Ve snaze vyžehlit si to u voličů se nedávno přidal i premiér Petr Nečas. Je prý třeba přestat strašit škrty a přesvědčit občany, aby více utráceli. Zastánci "stimulace" ekonomiky se bohužel dopouštějí podobné chyby jako domorodci, kteří v pralese stavějí dřevěná letadla v naději, že jim bohové sešlou "cargo". HDP není nic jiného než součet výdajů, včetně těch vládních.

Výdaje ale samy o sobě nejsou podstatou prosperity, jsou jejím projevem. Kdyby stát nechal vystavět hladovou zeď kolem celé země, HDP by krátkodobě rostl fenomenálně. Podobně kdyby všichni podnikatelé dovedli Nečasovu výzvu ad absurdum a utratili všechny svoje úspory. Snaha projíst se k prosperitě vede k jedinému: snížíme ekonomický růst v budoucnu, protože ekonomický růst vyžaduje nejprve investici. Tedy spotřebovávat méně, než bychom mohli. Dalo by se namítnout, že manažeři firem jsou příliš bojácní a investují málo, tudíž musí investovat stát. Jenže efektivita investic prováděných státem je notoricky známá.

Rozumný hospodář jako příležitost

Problém se stimulací ekonomiky řeší i USA, které se ženou k "fiskálnímu útesu" - pokud se politici včas nedohodnou, začne účinkovat dříve schválený plán snížení schodku a hrozí recese. Většina efektu připadá na vypršení daňových úlev, což skutečně není ideální způsob, jak ekonomiku podpořit. Menší panika na burze by ale zřejmě nastala, i kdyby se politici začali chovat skutečně rozpočtově odpovědně a dramaticky snížili přebujelé výdaje.

Takový propad by ale představoval nákupní příležitost, protože ekonomika se zdravější státní pokladnou by měla lepší růstový potenciál do budoucna. Pokud bude řešení opět odsunuto, krátkodobě to vyvolá na trzích nadšení, ovšem zároveň to bude znamenat větší rizika v budoucnu. Ty země, které si to uvědomí nejdříve a začnou hospodařit rozumně, budou představovat dobrou investiční příležitost.

Aleš Tůma
analytik Partners Financial Services

Rozpočtové schodky

Související