Značnou odvahu prokázal viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík, když svoji knihu nazval Ekonomie a zdravý rozum. Sousloví "zdravý rozum" sice mají mnozí lidé rádi, leč vzdělanější si často vybaví i problematické konotace. Vždyť takzvaný zdravý rozum dlouho našeptával, že Země musí být středem vesmíru, stroje těžší vzduchu nikdy nevzlétnou, kameny nepadají z nebe a tabák prospívá zdraví.

Vladimír Tomšík je ovšem renomovaným ekonomem. "Nikdo by neměl pochybovat o tom, že současná krize nebyla způsobena existencí kapitalismu, a už vůbec ne šíří a velikostí kapitalismu," píše. Podle něho je krize naopak způsobena nedostatkem kapitalismu, potlačováním jeho fungování, zaváděním protekcionistických a regulačních politik. "Jsme svědky vládních selhání, nikoli selhání trhu, jak se nám snaží namluvit dnešní politici, média a bohužel i někteří akademici," doplňuje. Zároveň dává rady, jak z toho ven. "Nejlepším řešením by bylo okamžitě omezit, ne-li přímo zrušit, různé pracovní, ekologické, sociální, zdravotní a jiné standardy, které omezují lidskou aktivitu a svobodu více než cokoli jiného," soudí.

Autor dále připomíná, že jednotná měnová politika lépe pasovala na velké země, které tvoří dominantní část eurozóny. Naproti tomu neseděla Řecku či Portugalsku. Dnešní problémy jsou tak pouze důsledkem tendencí, které stály již u samotného zrodu eurozóny. Členské státy Evropské unie navíc mají různé daně, přičemž v jejím rámci dochází k přerozdělování. Tomšík správně poznamenává, že toto přerozdělování je z hlediska hrubého domácího produktu marginální. Může však dojít k tomu, že jedna země je čistým plátcem a zároveň na své občany uvaluje nadprůměrné daně. Jiná země je naopak čistým příjemcem a zároveň státem s nižšími daněmi, do kterého proto plyne kapitál ze zemí s nadprůměrným zdaněním. To může u občanů první země vzbuzovat dojem, že platí vysoké daně jen proto, aby mohli přispívat na nízké daně u sousedů, a ještě jim tak pomáhat v konkurenci proti sobě samým.

Tato situace vyvolává pnutí mezi vládami a napomáhá ke snaze omezit daňovou konkurenci. Tu přitom autor chválí jako nástroj, který přispívá k obecně nižšímu zdanění a hlídá velikost veřejných výdajů. Měnová unie se podle Tomšíka stala nástrojem politické unifikace Evropy neboli trojským koněm k harmonizaci všeho druhu. "Budoucnost eurozóny je i nadále otevřená a podle mého názoru je ještě více nejistá než v okamžiku jejího vzniku," uzavírá klíčovou část své publikace.

Aktuální zhoršení dluhové situace lze podle viceguvernéra ČNB částečně připsat na vrub nezvykle hluboké recesi, která se vyspělými státy přehnala, nicméně jde o podstatně hlubší problém. Veřejné finance demokratických zemí dlouhodobě a systematicky tíhnou k deficitům. Například v USA se za roky 1981 až 2009 deficit prohloubil v 25 letech a jen čtyřikrát došlo k jeho snížení. V Německu, Rakousku, Portugalsku, Řecku či v Itálii se za tu dobu deficit nesnížil ani jednou. Nabízí se tedy jednoduché vysvětlení, že tendence k růstu zadlužení je nutným důsledkem postupů v zastupitelské demokracii. Tato odpověď však nevysvětluje, proč problém veřejných financí eskaloval až v posledních dekádách. Příčinou by podle Tomšíka mohlo být, že se prohlubuje ideologická vyprázdněnost. Volby jsou více než kdy předtím soubojem "mediálních obrazů". Menší váha je připisována obecným principům, zásadám a idejím, větší váha okamžitým výsledkům. Vytvoření nějaké nezávislé fiskální instituce, jež by zvolené politiky hlídala, by ale znamenalo vylít s vaničkou i dítě, protože by tak došlo k okleštění demokracie. Jediným dlouhodobým řešením je stanovení fiskálních pravidel. Tomšík navrhuje speciální účelovou daň, jejíž výnosy by byly využity výhradně na úhradu úroků z vládního dluhu, a ty by nesměly být hrazeny z žádných jiných výnosů.

Dále autor kritizuje investiční pobídky a etatistické zásahy do ekonomik. Smutné podle něho je, že se k nim pod vlivem krize kloní dokonce i ekonomové ověnčení Nobelovými cenami. Autor soudí, že kdyby se všude tam, kde se vyskytuje sousloví "investiční pobídka", položilo slovo "dotace", nejspíše by i laická veřejnost mnoho těchto vět odmítla. Přesto jsou pobídky prosazovány jak levicovými kabinety, tak vládami, které se označují za pravicové. Nesprávné jsou přitom podle viceguvernéra i pobídky zaměřené na výzkum.

Tomšík se ve své knize věnuje rovněž energetice a ekologii. "V této analýze do tématu takzvaného globálního oteplování vracím racionalitu a vědeckou objektivitu," ohodnotil sám svůj přínos. Publikace se na obálce pyšní tím, že předmluvu napsal Václav Klaus. A právě z prezidentových myšlenek autor často čerpal.

FOTO: Ekonomie a zdravý rozum. Kniha se věnuje problémům eurozóny a deficitům veřejných financí, jakož i energetice a ekologii. Foto: archiv

Souhlasíte s názory Vladimíra Tomšíka? Zeptejte se ho přímo v on-line rozhovoru:

Ptejte se na českou ekonomiku a politiku ČNB - čtěte ZDE

Související