Nový vládce Gruzie: Oligarcha, který si koupil politickou moc

Letos v dubnu založil politickou stranu Gruzínský sen a v květnu začal rozprodávat svá výnosná aktiva v Rusku. Chce tak získat peníze pro pokulhávající gruzínskou ekonomiku. Za developerské projekty již získal od skupiny BIN 983 milionů dolarů. Dalších 352 milionů dostane v srpnu za svůj podíl v bance Rossijskij kredit, kterou založil v roce 1990.

Časopis Forbes přitom Ivanišviliho jmění odhaduje na 6,4 miliardy dolarů. To jsou více než dvě třetiny gruzínského hrubého domácího produktu.

Prodej ruských aktiv je spíše politickým gestem. U veřejnosti má totiž nálepku "ruského podnikatele", což má v Gruzii velmi negativní konotace, zejména po roce 2008, kdy Rusko zasáhlo do gruzínské války v Jižní Osetii.

Z přítele nepřítel

Také lidé kolem gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho označují miliardáře za "loutku Kremlu". V době revoluce růží v roce 2003 však tehdy v Gruzii takřka neznámý oligarcha Ivanišvili Saakašviliho štědře podporoval. A když byl tento politik v roce 2004 zvolen prezidentem, jeho miliardářský přítel nešetřil penězi, například všem gruzínským vojákům nechal ze svého ušít nové boty.

Ovšem v roce 2008, kdy byl Saakašvili znovu zvolen, označil Ivanišvili volby za zmanipulované. A když mu tehdy do té doby jeho přítel prezident zatelefonoval, Ivanišvili mu řekl, že si nepřeje, aby mu volal, a praštil s telefonem.

K dalšímu zostření vztahů obou vlivných mužů došlo loni v říjnu. Tehdy "člověk, o němž nikdo nic neví", jak o podnikateli Ivanišvilim napsal portál Newsru, oznámil založení vlastní politické strany. Jejím politickým cílem bylo porazit prezidentovo vládnoucí Sjednocené národní hnutí.

Za pouhé čtyři dny poté gruzínské úřady odebraly Ivanišvilimu státní občanství, což mu zhatilo plány kandidovat v parlamentních volbách. Toto rozhodnutí se opíralo o zákon, který v Gruzii neuznává dvojí nebo trojí občanství. A Ivanišvili měl jak ruský, tak i francouzský pas. Podnikatel obětoval své ruské občanství, francouzského se ale vzdát nechtěl.

Úřady se činí

Nezůstalo však jen u občanství. Těžká ruka vládní moci dolehla i na gruzínský finanční ústav Bank Cartu, který patří právě Ivanišvilimu. Centrální banka dala podnět k vyšetřování podezření, že Bank Cartu pere špinavé peníze. Policie zabavila z trezorů tohoto ústavu v hotovosti dva miliony dolarů a jeden milion eur. Žádné podezření se však nakonec nepotvrdilo.

Někdejší spojenci Ivanišvili a Saakašvili tak nyní na sebe jen kydají špínu a bláto. Oba hlásají, že jsou spasiteli vratké gruzínské demokracie. Prezidentovi příznivci tvrdí, že si miliardář Ivanišvili ve volbách hlasy lidí koupil.

V dubnu založil oligarcha, prezidentem nazývaný hrabě Monte Christo, stranu Gruzínský sen. A již koncem května se na ústředním náměstí v metropoli Tbilisi shromáždilo na jeho podporu 80 až 100 tisíc lidí. "Začínáme náš boj za novou demokratickou Gruzii. Ať vláda udělá cokoli, my zvítězíme," zvolal na tomto velmi početném shromáždění svých stoupenců miliardářský začínající politik. Podle západních pozorovatelů nemá ovšem oligarcha na politickou dráhu dostatečné charisma. O to lákavější byl v tom, co nasliboval. Bezplatná zdravotní péče pro každého, a nejen jako nyní pro polovinu obyvatel. Rozvoj školství a vzdělanosti. Zlepšení podmínek vesnických lidí (v gruzínském zemědělství pracuje na 40 procent obyvatel).

Postmoderní pevnost

Šestapadesátiletý Bidzina Ivanišvili má při prezentaci slibů jednu výhodu. Ve svém rodišti, městečku Čorvila, které má nyní 17 tisíc obyvatel, věnoval ze svých miliard mnoho prostředků na stavby silnic, vybudoval několik škol, řadě sousedů zaplatil na jejich domky novou střechu.

Sám s rodinou sídlí v rozlehlé, architektonicky originální postmoderní pevnosti ze skla a oceli v horách nad Čorvilou. Stála 40 milionů dolarů.

Časopis Forbes píše, že zatímco okolní obce jsou blátivé a chudobné, do Čorvily vedou pečlivě udržované silnice, její ulice jsou čisté. Je tu bezplatná lékařská péče pro všechny obyvatele, zdravotní zařízení a školy září novotou. Kdo to zaplatil a platí? Samozřejmě miliardář Ivanišvili, který poskytuje měsíční příspěvky i lidem tělesně postiženým. Tyto služby pro své sousedy a rodáky ovšem začal financovat už v roce 2004, kdy neměl na politickou kariéru ani pomyšlení.

Tlačítkové telefony

Ivanišvili se narodil jako páté z dětí v chudé dělnické rodině. I na studium střední školy si musel vydělávat. Na stipendium vystudoval strojírenství a ekonomii na státní univerzitě v Tbilisi. A byl tak úspěšným absolventem, že v roce 1982 odjel do Moskvy, aby získal titul kandidáta věd na univerzitě železničního strojírenství.

Tam se seznámil s podnikavým spolužákem Vitalijem Malkinem a už koncem 80. let společně založili družstvo Agroprogress, které vydělávalo velké peníze na dovozu nedostatkových počítačů. O něco později začali dovážet i tlačítkové telefony, které tehdy v Sovětském svazu "letěly", ale nevyráběly se.

Během krátké doby nashromáždili kapitál 100 tisíc dolarů, což byla tehdy velká suma. A v roce 1990 s Malkinem založili investiční banku Rossijskij kredit. Jejich úspěch spočíval v tom, že za miliony kupovali privatizované podniky, které nikdo nechtěl, a později je prodali za miliardy dolarů.

Své podnikatelské zkušenosti Ivanišvili obohatil dlouholetým pobytem ve Spojených státech a Francii, kde se věnoval hlavně obchodu s nemovitostmi. Ale nadále řídil i obchody v Rusku. Jak však uvedl, jemu i jeho rodině, gruzínské manželce Jekatěrině Chvedelidzeové a dětem, se zastesklo po vlasti.

Své přijaté křestní jméno, s nímž vystupoval v Rusku a cizině, Boris, si po návratu do Gruzie změnil na původní, ale pro cizince hůře zapamatovatelné Bidzina.

Triumfální návrat

Pro syna z chudé rodiny byl návrat do reprezentačního horského paláce, hodného statusu miliardáře, značným zadostiučiněním. A štědrým financováním rozvoje města Čorvila ukázal svým sousedům a rodákům, že své obrovské jmění neužívá jen pro sebe.

Částky, které do rozkvětu Čorvily za jeden rok investuje, jistě ani zdaleka nepředstavují sumu 95 milionů dolarů, kterou před šesti roky v aukci zaplatil za obraz Pabla Picassa Dora Maarová s kočkou.

Jak ve své reportáži uvádí magazín Forbes, ve svém rozlehlém horském paláci má Ivanišvili i díla Egona Schieleho (zaplatil za ně 40 milionů dolarů), Luciana Freuda, ale také svého oblíbeného Moneta. Ivanišvili ovšem prohlašuje, že na stěnách nevisí původní obrazy, ale jejich dokonalé kopie. Pojišťovna ho totiž přesvědčila, aby originály pro jistotu uschoval v Londýně.

Ivanišvili naznačil, že se má proč o tato díla strachovat, když si to rozlil u prezidenta Saakašviliho.

Jeho ctižádostí není zatím stát se prezidentem. Po říjnových volbách, které opanovala jeho nová strana, požaduje vypsání předčasných prezidentských voleb. "Během jednoho roku v čele vlády vybuduji v Gruzii ryzí demokracii a ustavím nezávislé soudy," říká. Na otázku, zda a jak se dají jeho představy uskutečnit během tak krátké doby, odpovídá: "Stačí zavřít jednoho ministra, nanejvýše dva, a tím ukázat, že se nikomu nic neodpustí. Ukážete-li svoji silnou politickou vůli, všichni se rychle přizpůsobí."