Václav Cílek (57)

Vzdělání:
V roce 1980 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor geologie. Střední školu studoval mimo jiné i v Tanzánii.

Praxe:
Na počátku kariéry pracoval v Hornickém ústavu Akademie věd ČR, později v akademickém Geologickém ústavu a také v Centru pro teoretická studia. Od roku 2004 až do letošního jara stál v čele Geologického ústavu, nyní je jeho vědeckým pracovníkem.

Zabývá se popularizací vědy, zejména geologie a klimatologie, kterým se věnuje i profesionálně. Napsal nebo se podílel na 30 knižních titulech, například o vývoji české krajiny a vztazích mezi přírodou a civilizací.

V roce 2007 získal cenu ministra životního prostředí a o dva roky později převzal cenu Nadace VIZE 97.

Soukromí:
Je ženatý a má dvě dcery. Vedle exaktní vědy se zabývá filozofií a teologií a překládá zenové a taoistické texty. Mezi jeho záliby patří četba a geoturistika, kdy navštěvuje také archeologické památky.

Václav Cílek se ve svém životě snaží obejít bez auta. Točit volantem ho nikdy nebavilo a dodnes si myslí, že automobil více bere, než přináší. "Musíte se o něj starat, opravovat ho, což neumím, kupovat benzin. Já sednu do vlaku, vytáhnu knihu nebo se dívám z okna," tvrdí přesvědčený kritik rozmařilého způsobu života západní civilizace.

 

Úplně důsledný však není: když je nejhůř, odveze ho autem manželka nebo dcery. Vlaku nicméně dává přednost, a to i z profesních důvodů. "Když skutečně chcete poznat krajinu, a tou se celý život zabývám, je lepší vzít spacák a pořádně ji prochodit nebo projet na kole. Objíždění vozem nestačí," zdůrazňuje.

Drahá energie znamená zdražení skoro všeho. Jak na to mohou reagovat lidé?

Vždy jsem chystal knihu na téma co dělat, až přijde bída. Ústřední myšlenkou je provázanost cen energie a potravin. Jde o biopaliva, ale ještě více o syntetická hnojiva. Už proto, že se přes ně energie pro rostliny dodává dost blbým způsobem, protože jí až dvě třetiny odtečou do řeky.

Naštěstí to v Evropě bývá tak, že cena obilí ovlivňuje konečnou cenu třeba jen z 20 procent. Platíte hlavně za řetězec prodejců, a ten je možné podstatně zkrátit. Jako v Řecku, tam studenti za krize nakoupili od statkářů brambory a prodávali je pak levně na trhu. Lidé s nízkými příjmy začnou hledat nové cesty. Při cestě na chalupu se třeba stavíte u známého farmáře a koupíte si u něho brambory, mouku či obilí. Všechno bude jednodušší, prostější. To ale nemusí být žádná tragédie: jídlo chudých lidí bývá zdravější i chutnější než těch bohatých. Já rozhodně dávám přednost bulharské kuchyni před německou. Hodně věcí, hlavně zeleninu, si můžete pěstovat sami.

Není to ale návrat o sto let zpátky, možná až do středověku?

Nemáme tu feudalismus už teď? V politické sféře?

Jak to myslíte?

Čím dál menší množství lidí přece má stále větší privilegia. Politici, bankéři. To je jasný příznak, a já si proto myslím, že tu feudalismus už máme. Situace spěje k tomu, že ve jménu stability, klidu a pořádku může být spuštěna nějaká nová forma demokracie, která bude už hodně deformovaná. Demokracie jen tak na oko. Nedávno jsem byl v USA mezi Indiány. Ti o sobě často a politicky zcela nekorektně mluví jako o indiánském odpadu. Když jste na ekonomickém okraji, tak jste na okraji i pokud jde o občanské svobody. S dobrým právníkem se jich můžete dobrat, jenomže kdo na něj má?

Týdeník Ekonom - č. 39/2012Faktem je spíše velká diverzifikace společnosti. Ve Velké Británii máte předměstí, kde pětina mladých neumí číst ani psát. Tam je pocit návratu feudalismu všudypřítomný. K refeudalizaci dochází jak nárůstem onoho "lidského odpadu", tak privilegizací politiků, nejrůznějších lobbistů a bankéřů.

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE STŘEDU 26. ZÁŘÍ.

 

banner 2

 


Související