Historie prohibice: 3+1 příběh boje s "chlastem"

Když prezident Václav Klaus označil plošný zákaz prodeje tvrdého alkoholu za nerozumné a silácké řešení, vysloužil si kritiku od politiků i odborníků. Avšak z obecného hlediska má jeho odpor k prohibici opodstatnění. Negativní kroky - hospodářské a zejména společenské - většinou převáží dobře míněné úmysly. Zejména pokud takový zákaz trvá delší dobu.

Pohled do historie varuje. Gangster Al Capone, jeho předchůdce John Torrio, ale nakonec i zakladatel vlivného politického klanu Joseph Kennedy - to vše jsou jména lidí zbohatlých za americké prohibice v letech 1919 až 1933.

Prohibice přitom spotřebu alkoholu nijak zvlášť nesnížila, zato šéfům podsvětí šla v každém případě k duhu. Vše doprovázela ohromná korupce, která zavalila právě rostoucí severoamerická velkoměsta.

Příběh první: Ovace pro Al Capona

Výmluvné svědectví zachytil novinář Walter Ligget: "Ve státě Massachusetts se 1000 koncesovaných výčepů změnilo na 4000 ilegálních putyk, nemluvě o dalších čtyřech tisících v Bostonu. Tam je nejméně 15 tisíc lidí, kteří neprovozují nic jiného než nezákonné čachry s chlastem. Ve městě Detroitu upoutala moji pozornost velice bujná zábava v jednom zájezdním hostinci. Alkohol tam dodal jeden ze známých místních hazardních hráčů Denny Murphy a v opilém stavu tam řádili michiganský guvernér, dále šéf detroitské policie, různí politikové, členové tamějšího klubu, karbaníci, kriminálníci, překupníci. Musím bohužel konstatovat, že se té pitky zúčastnili i čtyři soudci z michiganského obvodu."

Už tehdy platilo, že překupníci lihovin měli větší hmotné a finanční prostředky než strážci zákona ze specializovaného úřadu, součásti ministerstva financí, který nikdy nedostal dostatek peněz k řádnému fungování. Prohibice také vyvolávala pnutí mezi "skutečnými" Američany a přistěhovalci, podloudníci byli totiž většinou z řad menšin - Židé, Italové, Poláci či Irové.

V první fázi mezi nimi vynikl gangster John Torrio, který se v roce 1925 uchýlil do Itálie s 25 miliony dolarů. Jeho pašerácké podniky v Chicagu převzal pobočník Al Capone. "Poněvadž se Američané odmítli vzdát svých pijáckých návyků, pašeráci alkoholu byli častováni otevřenými sympatiemi, a dokonce tisíce lidí na závodním autodromu v Charlestownu povstalo, aby pozdravilo svého nejoblíbenějšího pašeráka, Al Capona, když se dostavil se svojí tělesnou stráží," připomíná dobové poměry John Toland, eso současné americké literatury faktu.

Al Capone, který začínal jako barový vyhazovač, dokázal nakonec ročně na obchodech s lihovinami vydělat na 60 milionů dolarů, a tak se nahromadily spousty peněz, které našly uplatnění v jiných formách zločinného podnikání, v prostituci či v hazardních hrách. Tehdy vyrostla i černošská zločinecká ghetta v New Yorku a Philadelphii.

Průzkum amerického ministerstva spravedlnosti ze 70. let minulého století potvrdil, že začátek prohibice znamenal též vzestup většiny přistěhovaleckých zločineckých rodin.

DALŠÍ TŘI PŘÍBĚHY O PROHIBICI NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE STŘEDU 26. ZÁŘÍ.