Válka o naftu se přesune do Ameriky

Benzin u českých pump za 40 korun za litr a cena ropy ve výši přes 100 dolarů za barel. Co to znamená? Jediné: nafta a benzin pohánějící světovou ekonomiku jsou nedostatkovým zbožím. A proč je jich málo? Příčiny jsou dvě. Tou první je rostoucí spotřeba a vyčerpanost ropných polí, včetně těch nejbohatších v Saúdské Arábii.

Druhou pak napjaté vztahy mezi Západem a některými blízkovýchodními státy v čele s Íránem. Rostoucí rivalita dvou největších dovozců ropy a ropných výrobků USA a Číny (v loňském roce 576 versus 328 milionů tun) navíc připomínají, že se o tuto surovinu nejen tvrdě bojovalo, ale stále bojuje.

O tom, že nejde jen o minulost, vypovídá třeba americká snaha udržet si nadvládu nad oceány i čínské pokusy prosadit se jako námořní velmoc alespoň u asijských břehů. Oběma mocnostem jde o přístup k ropným ložiskům a ochranu přepravních tras.

Přesto se možná stratégové připravují na války, které už nebudou. Situaci mění ohromná ložiska nekonvenční ropy. "Tu se dříve nevyplácelo těžit, ale s růstem cen běžné ropy a nástupem nových technologií to přestává platit," říká Ekonomu geolog Václav Cílek.

Kromě zemí kolem Perského zálivu a Ruska se proto ropnými centry stávají Kanada a zejména Venezuela. A protože v USA mají zase ohromné zásoby olejových břidlic, z nichž se tekuté palivo dá také vyrobit, začíná se v boji o energii psát nová kapitola. Zápas o ropu se přesune z Blízkého východu na americký kontinent. Spolu s tím bohužel platí, že ačkoli paliva do automobilů a rozmanitých zařízení se spalovacím motorem, kterých je už kolem miliardy, bude dost, rozhodně je pryč doba, kdy benzin a naftu bylo možné pořídit lacino.

Sedm sester

Už druhá světová válka ukázala, jak je ropa důležitá pro vedení bojových operací i chod hospodářství závislého čím dál více na automobilové dopravě. Klíčový význam měla ropa hlavně pro Američany. Jejich ekonomika byla nejsilnější a na ropě nejzávislejší. Americké naftařské firmy navíc poznaly, že se na Blízkém východě dá těžit podstatně levněji než doma, například v Texasu.

Prezident Franklin D. Roosevelt neponechal nic náhodě. Když se na jaře roku 1945 smrtelně nemocný vracel ze spojenecké konference v Jaltě, sešel se se saúdským králem Ibn Saúdem a nabídl mu obchod, který se nedal odmítnout. "Za privilegovaný přístup Američanů k ropným zdrojům své země dostal nabídku vojenské podpory jak proti vnějšímu útoku, tak vnitřnímu odporu vůči své stále ještě nepevné vládě. Britové a Francouzi se rázem ocitli mimo hru, dominantní pozice získaly čtyři největší americké naftařské společnosti," uvádí politolog Oskar Krejčí.

S rozpadem koloniálních říší přišel požadavek na spravedlivější dělení zisků mezi těžařskými společnostmi a místními vládami. Krátce po válce Venezuela prosadila poměr 50:50 a vzor si z ní vzaly i mnohé arabské státy. Ještě větší problémy vyvstaly se snahou převést ropný průmysl do národních rukou.

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 20. ZÁŘÍ.