Rozhovor týdne: Přichází jiný svět, než jsme znali

Nejvážnější kandidát na budoucího českého prezidenta, alespoň podle průzkumů, přijal týdeník Ekonom ve své žižkovské kanceláři. Střízlivá elegance, leštěný nábytek, moderní obrazy. "Máme tu první patro. Celkem 10 místností. Dům patří naší příznivkyni, paní doktorce Dadje Altenburg-Kohlové. Nájem neplatíme, hradíme jen provoz a jsme jí za tuto pomoc vděčni," vysvětluje Jan Fischer, někdejší dlouholetý šéf ČSÚ a v letech 2009 a 2010 čtrnáctiměsíční úřednický premiér.

Nic zvláštního na grátis pronájmu nevidí. Podle něho jde o výraz zájmu zámožné česko-německé podnikatelky v oblasti medicíny a štědré mecenášky o to, kdo usedne na Pražském hradě. Přes pomoc, které se mu dostává i od miliardáře Tomáše Chrenka či majitele mediální agentury Médea Jaromíra Soukupa, tvrdí, že zůstává nezávislý nejen na politických stranách, ale i na světě byznysu.

Týdeník Ekonom postupně zpovídá prezidentské kandidáty, Jan Fischer je třetí v pořadí. Již vyšly rozhovory s Milošem Zemanem (viz Ekonom č. 18/2012) a Karlem Schwarzenbergem (viz Ekonom č. 26-27/2012).

Vystudoval jste ekonometrii. Řeknete nám, v jaké kondici je nyní Česká republika?

Na to nemusíte vystudovat tenhle obor, abyste poznali, že v dobré kondici zrovna není.

Pokud jde o dlouhodobé hledisko, tak jsme ale za posledních 20 let prošli docela slušným makroekonomickým vývojem. Jednou věcí však je, kde jsme, a jinou, kde jsme mohli být. Naneštěstí jsme řadou nutných reforem, na rozdíl od Polska, Slovenska i Maďarska, vůbec neprošli. Čím více jsme o nich mluvili, tím méně se dělaly.

Co konkrétně máte na mysli?

Především opatření, která by vedla k vyšší konkurenceschopnosti. Dlouho jsme odkládali i změny penzijního systému, nemáme vyřešenou reformu zdravotnictví a způsob jeho financování. Na počátku jsme u modernizace vzdělávacího systému a financování vědy a výzkumu. To poslední podtrhuji čtyřikrát, protože to má ohromný dopad na ekonomiku.

Kdo vlastně má takové reformy předkládat?

Při přípravě reforem se nelze omezit jen na svět politiky, do té musejí vstoupit zástupci občanské společnosti, odborných kruhů, o reformách se musí vést diskuse. Není ani možné vycházet z toho, že jde o záležitost na jedno volební období. Všichni to sice uznávají, ale nic pro to nedělají, a proto to tak vypadá. Je to i důvod dnešní frustrace.

ZASPAL CELÝ ZÁPAD

Dají se do prezidentského úřadu promítnout vaše zkušenosti z londýnské Evropské banky pro obnovu a rozvoj?

Lépe než z Prahy je odtamtud vidět, kam se současný svět ubírá. Na globální politickou a především ekonomickou scénu.

Kam tedy jdeme?

Ukazuje se, jak je 21. století odlišné od toho předchozího. Změnu nám nepřipomněl ani pád dvojčat v New Yorku, ale až ekonomická krize. Teď vidíme, že těžiště ekonomiky se posunuje od Evropské unie a možná i od USA, že vznikají nová centra hospodářské moci, například v Číně. Specifickou geopolitickou roli hraje Rusko. Navíc za 40 let budeme žít na skutečně starém kontinentě a i my v Česku se budeme muset vyrovnat s masivním přílivem migrantů. Se stárnutím se změní politické poměry i sociologická struktura země. Také sociální sítě, internet jsou něco zcela nového. Přitom vývoj informačních technologií neřekl poslední slovo. Přichází jiný svět, než na jaký jsme byli zvyklí.

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 6. ZÁŘÍ, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE: