České strojírenství jede. Firmy profitují z problémů jihu Evropy

Čeští výrobci obráběcích a tvářecích strojů zažívají v letošním roce nebývalé žně. Podle ředitele Svazu strojírenské technologie Petra Zemánka přinese letošek rekord. "Budeme se pohybovat nad předkrizovým rokem 2008, což byl zatím nejvyšší dosažený bod," vyzdvihuje Zemánek. Strojírenská produkce míří téměř z devadesáti procent na vývoz. Ministr průmysl a obchodu Martin Kuba připomíná, že loni činil export obráběcích a tvářecích strojů téměř 13 miliard korun, z toho asi 12 miliard připadlo na stroje obráběcí.

"Pokud se dostaneme o očekávaných pět procent nad úroveň roku 2008, znamenalo by to nárůst exportu o zhruba 35 procent proti roku 2010 a asi o 14 procent proti roku 2011," doplňuje Zemánek. Výrobci ovšem musejí doufat, že do konce roku nedojde k žádnému drtivému zemětřesení, pokud jde o euro, Řecko či Itálii. Také se samozřejmě může stát, že některé velké zakázky, s jejichž realizací zatím vývozci počítají do konce tohoto roku, sklouznou do roku příštího. "Ale zatím všechno nasvědčuje tomu, že opravdu máme našlápnuto k rekordu," zdůrazňuje Zemánek.

Schopní technici a obchodníci

Tuzemským producentům hrají do karet hlavně dvě skutečnosti. V Česku jsou stále technici, kteří dokážou držet krok se světovou špičkou, a obchodníci, kteří se dobře orientují například na trzích republik bývalého SSSR a v některých menších asijských státech. Čili v zemích, kde sice dynamicky roste poptávka, ale zároveň tam není snadné obchodovat, takže se do nich konkurenti z USA, západní Evropy či Japonska tolik neženou.

Podle generálního ředitele liberecké společnosti VÚTS Miroslava Václavíka patří k základním současným výzvám ve strojírenství skutečnost, že elektřina bude drahá a nebude jí dostatek. "Je tedy třeba navrhovat stroje výkonné, leč s nízkou spotřebou energie," upozorňuje Václavík. Právě výkonnost nyní patří k hlavním požadavkům zákazníků. S vyšším výkonem strojů ovšem stoupá jejich hlučnost, přičemž na druhou stranu se všude ve světě zpřísňují hygienické normy.

A to je další rozpor, s nímž se inženýři musejí porvat: chce se po nich, aby navrhovali stroje vysoce výkonné, ale se sníženou úrovní vibrací. Dochází k aplikacím inovativních materiálů, jako jsou kompozity, keramika, nové slitiny a podobně, a klasickou strojní mechaniku nahrazuje stále více mechatronika čili spojení mechanických a elektronických prvků. Výhodou českých podniků je, že to dokážou obdobně jako třeba firmy německé, ale přitom mají nižší náklady na pracovní sílu.

Úspěch výrobců strojů nepřináší prospěch jen majitelům a zaměstnancům dotyčných firem. V obráběcích centrech a podobných zařízeních se uplatňují výrobky mnoha místních i nadnárodních podniků. "Výrobci obráběcích strojů využívají například naše elektromotory a řídicí systémy, jejich úspěch tedy přináší zakázky i nám, takže nám nemůže být lhostejné, jaké mají podmínky," podotýká generální ředitel české skupiny Siemens Eduard Palíšek.

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 6. ZÁŘÍ, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE: