Západ se stal rukojmím toho, co ho donedávna hnalo kupředu. Vědy, svých vynálezů i dobře míněných politických rozhodnutí. Obavy se ozývají i ze světa byznysu. Například šéf správní rady švýcarského potravinářského koncernu Nestlé Peter Brabeck varuje před výrobou biopaliv, protože pak chybí půda na pěstování potravin (viz Ekonom č. 34/2012).

Problémem je i závislost Západu na ropě, která, jak připomíná historik Petr Prokš, začala s vynálezem spalovacího motoru. Současné napětí na Blízkém východě totiž může vést k prudkému zvýšení cen benzinu a nafty, krve, která oživuje nejen dopravu, ale doslova pohání celosvětovou ekonomiku.

Lidé spojení se zeleným hnutím zase varují před bezbřehou chemizací či megalomanií stavitelů. Pochybnosti existují dokonce i o kladných přínosech antikoncepce. "Nic není černobílé, obyčejným nožem můžete nejen ukrojit chleba, ale i zabít," brání vědu a techniku někdejší šéf České akademie věd Václav Pačes, který za skutečný "vynález zkázy" považuje pouze jaderné zbraně.

Nejde ale jen o techniku a aplikovanou vědu. Týdeník Ekonom ve spolupráci s experty přezkoumal i hříchy ekonomů a politiků, ať jde o nebezpečné rozšíření finančních derivátů či pochybné spoléhání Evropy na zemědělské dotace, nebo dokonce o samotný projekt eura, který se už delší dobu otřásá v základech.

1. Deriváty utržené ze řetězu

Páteří současného světa je z ekonomického pohledu finanční systém. Ten je přitom v posledních desetiletích díky informačním technologiím natolik propojený a globalizovaný, že se problémy na jednom kontinentu mohou s obrovskou rychlostí rozšířit na další světadíly. Dokazuje to současná ekonomická krize, která propukla ve Spojených státech pádem banky Lehman Brothers na podzim roku 2008, a poté se jako virus přes finanční trhy rozšířila během několika týdnů do celého světa. Příčin krize je pochopitelně více. Finančníci k rozsahu a šíření problémů přispěli zejména prostřednictvím dnes již legendárních finančních derivátů CDO (collateralized debt obligation neboli zajištěné dluhové obligace). Ty pocházejí z dílny až příliš kreativních bankéřů některých amerických bankovních domů.

Deriváty se dělí na dva typy: burzovní a mimoburzovní (over the counter, OTC). Zatímco ty první jsou přísně regulované a takříkajíc pod dohledem, ty druhé dosud větší regulaci nepodléhají. Tvoří přitom zhruba 90 procent všech derivátů a obchody s nimi díky jejich rostoucí popularitě dosahují závratných objemů. Podle Banky pro mezinárodní platby ještě v roce 1998 tvořil měsíční objem obchodovaných OTC derivátů zhruba 70 bilionů dolarů. V prosinci 2011 pak dosáhl téměř 650 bilionů.

Právě ve faktu, že na deriváty, které si mezi sebou vytvářejí a obchodují banky, pojišťovny a běžné firmy, nikdo nedohlíží, se ukázal být největší zádrhel. "Tato sekuritizovaná aktiva se prodávala neznámo kam a ani regulátoři nevěděli, kde se toto riziko koncentruje," konstatuje pro Ekonom šéf České spořitelny Pavel Kysilka.

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 30. SRPNA, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE:

Vynálezy, které ničí svět - čtěte ZDE

 

banner 2

Související