Jak dlouho mohou u hlavních měn vydržet dnešní rekordně nízké úrokové sazby? Ve Spojených státech, Británii a Německu se desetileté úrokové sazby pohybují kolem kdysi nemyslitelné 1,5procentní výše. V Japonsku desetiletá sazba sklouzla pod 0,8 procenta. Globální investoři jsou tyto neobyčejně nízké sazby zjevně ochotní akceptovat, třebaže jim podle všeho nevynahradí ani očekávanou inflaci. V nejbližší době mohou úrokové sazby dokonce ještě klesnout. V delším časovém výhledu se však tento stav může změnit.

Současné nízké výnosy plynou ze tří hlavních faktorů. V prvé řadě zavládl "globální přebytek úspor". Střadatelů napříč mnoha regiony z různých důvodů přibývá. V Německu a Japonsku si stárnoucí populace musí spořit na penzi. V Číně vláda drží bezpečné dluhopisy jako pojistku proti budoucí bankovní krizi a samozřejmě jako vedlejší produkt snah o stabilizaci směnného kurzu. Podobné motivy si vynucují akumulaci rezerv i na dalších rozvíjejících se trzích: vývozci ropy jako Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty se snaží ukládat si během konjunkturních let část bohatství stranou.

Za druhé, ve snaze bojovat proti krizi významné centrální banky snížily své nejkrátkodobější úrokové sazby téměř na nulu a odklon od této politiky není na dohled. Za normálních dob se každá snaha centrální banky přespříliš snížit úrokové sazby na velmi dlouhou dobu vrátí jako bumerang. Krátkodobé tržní úrokové sazby klesnou, ale jakmile si investoři začnou uvědomovat pozdější inflační důsledky velmi volné měnové politiky, dlouhodobější sazby se zvýší. K tomu zatím nedošlo, neboť centrální banky si dávají záležet na opakování mantry o nízké dlouhodobé inflaci. To doposud stačilo k přesvědčení trhů, že každý stimul bude odstraněn dříve, než se nakupí významné inflační síly.

Nedávno se jasně ukázal ještě třetí faktor. Investoři se mají čím dál více na pozoru před globálním finančním zhroucením, které vychází sice nejspíše z Evropy, ale je formováno i fiskálním útesem USA, politickou nestabilitou na Středním východě a zpomalením v Číně. Obavy ze zhroucení, byť vzdáleného, přímo zvyšují prémii, kterou jsou střadatelé ochotni platit za dluhopisy, které považují za nejspolehlivější. Podobně se zvyšuje prémie za zlato. Tytéž obavy brzdí obchodní investice, třebaže řadě podniků se nabízí nesmírně nízké úrokové sazby.

Kombinace těchto tří faktorů vytvořila podmínky pro neobyčejně nízké úrokové sazby. Jak dlouho to může trvat? Přestože jde o věc velmi nepředvídatelnou, snadno si lze představit, jak by se tento proces mohl otočit.

Za prvé, tytéž síly, které vedly k prohnutí křivky globálních úspor směrem nahoru, začnou brzy působit opačným směrem. V Japonsku například začíná významně růst počet penzistů, což přináší prudké snížení úspor, neboť senioři čerpají ze svých celoživotních vkladů. Dřívější záliba Japonska ve spoření dlouho způsobovala rozsáhlé přebytky obchodního a běžného účtu; teď se ale tyto přebytky začínají stáčet opačným směrem. Německo se brzy dostane do téže situace.

Za druhé, mnohé (i když ne nutně všechny) centrální banky nakonec vykoumají, jak vyvolat vyšší inflační očekávání. Budou nuceny smířit se s vyšší inflací jako s prostředkem, který přitlačí investory do reálných aktiv a urychlí zkracování dluhů. A také jako s mechanismem, který napomáhá korekčnímu snížení reálných mezd a cen nemovitostí. Tvrdit, že centrální banky jsou neschopné zvýšit inflační očekávání, je nesmysl. V krajním případě mohou vlády jmenovat šéfy centrálních bank, o nichž se ví, že se hlásí k toleranci vůči umírněné inflaci.

Za třetí, mraky nad Evropou se nakonec rozptýlí, i když k tomu podle všeho nedojde brzy. Ostatně situace se nejspíše ještě zhorší, než se začne zlepšovat. Není těžké si představit hlubokou restrukturalizaci eurozóny.

Nesmírně nízké úrokové sazby mohou ještě nějakou dobu přetrvat. Vždyť v Japonsku zůstávají stabilně na mimořádně nízkých hladinách už značně dlouho, přičemž občas ještě klesly, byť se zdálo, že už mohou jedině růst. Dnešní dynamika nízkých úrokových sazeb ale není úplně stabilní. Mohla by se pozoruhodně rychle dostat do zpětného pohybu.

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Kenneth Rogoff
profesor ekonomie a veřejné správy na Harvardově univerzitě

 

Ve světě zavládl přebytek úspor a střadatelů stále přibývá.

Obavy před finančním zhroucením zvyšují prémii za zlato, ale brzdí obchodní investice.

Související