Slovinsko. Další člen eurozóny, který požádá o pomoc?

Dřívější premiant mezi východoevropskými novými členy Evropské unie stojí jen krůček od nutnosti požádat zbytek eurozóny o finanční pomoc. Po Řecku, Irsku, Portugalsku, Španělsku a Kypru je to další člen eurozóny, který se dostal do problémů.

V případě dvoumilionového Slovinska je příčinou bankovní sektor. Podle odhadů by mohl potřebovat injekci ve výši pěti až šesti miliard eur. Naposledy tyto obavy potvrdila agentura Moody's. Ta třem největším bankám v zemi snížila rating a pokles hodnocení může pokračovat. Důvodem pro skepsi ohledně kondice finančních institucí, které ještě před několika lety nazývali Slovinci "rodinným stříbrem" kvůli přetrvávající majetkové účasti státu, je objem špatných úvěrů. Dosahuje až 12 procent ze všech poskytnutých půjček.

Lublaň se snaží obavy z nutné pomoci odvrátit. "Trváme na tom, že budeme schopni situaci zvládnout bez mezinárodní pomoci," tvrdil v polovině července ministr financí Janez Šušteršič. Politickému uklidňování nicméně věří stále méně analytiků. "Zda bude, či nebude muset Slovinsko žádat o pomoc, to už opravdu nemají tamní politici pod vlastní kontrolou," tvrdí například ekonom britské analytické společnosti Capital Economics William Jackson.

Stát je špatný hospodář

Ještě před pěti lety, kdy vstupovalo Slovinsko do eurozóny, rostla země nejrychleji v Evropě. Ekonomiku táhly především exportně orientované firmy - továrna na výrobu aut Renault, výrobce bílé elektroniky Gorenje či farmaceutické firmy.

Jak se tedy stát, který býval díky svému růstu, velkému podílu přímé demokracie a vysoké vzdělanosti obyvatel nazýván "východoevropským Švýcarskem", dostal do současného marasmu? Byla to právě velká orientace na export, která na jednu stranu táhla hospodářský růst v dobrých časech, ale zároveň "pomohla" krizi ze zahraničí přenést do domácí ekonomiky. Mezi hlavní zahraničněobchodní partnery patří evropské země: Německo, Itálie, Rakousko a Francie. S jejich problémy a klesající poptávkou začaly mít trable i slovinské firmy.

Nicméně export byl zároveň příčinou poměrně slušného zotavení slovinského hospodářství záhy po skončení nejtvrdší krize. Už v roce 2010 tamní HPD vzrostl o 1,4 procenta, hlavně díky dobré kondici Německa.

Ve finančním sektoru se naopak problémy prohlubují a mají podle ekonomů jeden společný jmenovatel: velký podíl státu. "Slovinsko má skrze své státem vlastněné fondy a společnosti důležitý - často dominantní - podíl v téměř každé velké slovinské firmě včetně velkých bank," upozorňuje analytik slovinské investiční firmy Alta Invest Sašo Stanovnik. O privatizaci státních podílů ve firmách se sice podle něho hovoří už 10 let, ale až na několik výjimek se žádná neodehrála.

Vysoká státní účast má za následek neefektivitu a riziko korupce. Nejlépe to ilustruje právě bankovní sektor: tři největší slovinské banky jsou (spolu)vlastněné státem. Například v největším finančním domě drží vláda po červencovém dolití kapitálu 64procentní balík akcií. Politické pokusy ovlivňovat fungování banky popisuje bývalý šéf NLB Draško Veselinovič. Ten nastoupil do čela banky na začátku roku 2009, ale kvůli údajným politickým tlakům odstoupil už o tři měsíce později. "Politický nátlak měl různé formy. Musel jsem odejít, protože jsem nesouhlasil s bláznivými nápady politiků, které mohly pro banku znamenat velké problémy," řekl Veselinovič agentuře Reuters.

Politici tlačili mimo jiné na bezhlavé půjčování, a to především do realitního sektoru. Bohatnoucí společnost prahla po bydlení, firmy po nových sídlech a kancelářích - vše na úvěr. "Velká část peněz půjčených bankami šla do nemovitostí a hypoték," tvrdí analytik slovinské společnosti Finančni trgi Luka Gubo. Objevovaly se údajně také požadavky na poskytování úvěrů spřízněným podnikatelům, a to nezávisle na riziku jejich nesplacení. Vyvrací se tak teze, že soukromé banky příliš riskují a jejich zestátnění může zabránit krizím. "Tři slovinské největší banky - NLB, Nova KBM a Abanka Vipa - jsou tím nejlepším důkazem, jaké škody může napáchat státní vlastnictví finančních institucí," upozorňuje profesor ekonomie na Lublaňské univerzitě Igor Masten.

Dopady slovinského úvěrového boomu jsou podobné jako v Irsku a Španělsku. Banky zatížené velkým břemenem špatných půjček potřebují dodatečný kapitál.

Banky potřebují miliardy

Nejhorší následky přehnané expanze v oblasti realit navíc teprve přijdou. "Náš realitní trh je zamrzlý a ceny nepadají, protože nikdo neprodává ani nenakupuje. Velká část stavebních firem je ale v bankrotu či na jeho pokraji a dluží mnoho peněz bankám," dodává Luka Gubo. Loni zaznamenalo slovinské stavebnictví nejhorší propad v celé unii - o více než 30 procent. Až se finanční instituce začnou zbavovat nemovitostí, jejich cena během roku až dvou klesne o 20 až 30 procent. Realitní bublina pak praskne s plnou silou.

Slovinské banky už loni vykázaly ztrátu celkem přes 200 milionů eur a podle guvernéra slovinské centrální banky Marka Kranjece se letos kvůli zhoršující schopnosti především stavebních firem splácet úvěry dostanou do ještě většího minusu. Celkem činí objem úvěrů u slovinských bank, u nichž je vysoká pravděpodobnost nesplacení, až šest miliard eur. To je zhruba 12 procent všech půjček.

Situace je tak podstatně horší než ve Španělsku, které už o pomoc pro finanční sektor úspěšně žádalo letos v červnu. Tamní banky přitom držely špatné úvěry "jen" ve výši 8,7 procenta ze všech poskytnutých půjček. Případ Španělska navíc ukazuje, že jen pomoc bankám nemusí stačit. Madrid totiž nejprve hovořil pouze o problémech bankovního sektoru, minulý týden ale agentura Reuters informovala, že se země z Pyrenejského poloostrova nakonec zřejmě obrátí na eurozónu s žádostí o 300 miliard eur na záchranu celé ekonomiky. Podobný scénář hrozí i Slovinsku.

Nejhůře jsou na tom finanční instituce s majetkovou účastí státu včetně největší banky Nova Ljubljanska banka (NLB). U ní podle ředitele Boža Jašoviče hrozí nesplacení celé pětiny úvěrů - tří miliard eur. Od vstupu do eurozóny v lednu 2007 přitom vláda do NLB už nalila miliardu eur. "Maximální objem kapitálu, který bude NLB potřebovat do konce příštího roku, je půl miliardy eur," tvrdí ministr financí Janez Šušteršič. Odhady nezávislých analytiků však hovoří o částce až dvojnásobně vyšší.

Druhá a třetí největší banka v zemi - Nova Kreditna banka Maribor (Nova KBM) a Abanka Vipa - pak budou potřebovat zhruba 150 milionů eur nového kapitálu. Už nyní jsou přitom slovinské finanční instituce závislé na půjčkách od Evropské centrální banky.

"Situace v soukromých bankách je mnohem lepší než v těch držených státem," připouští premiér Janez Janša. Jeho vláda proto kromě úsporných opatření, která mají srazit letošní státní deficit, chystá také rozsáhlou privatizaci. Je však otázkou, jak bude kabinet úspěšný. Jak připomíná agentura Reuters, v minulosti vlády zastavily na poslední chvíli několik významných privatizací. "Slovinsko několikrát odmítlo seriózní zájemce - jako v případě privatizace NLB, potravinářské firmy Mercantor nebo dominantního operátora Telekom. Už není důvěryhodným partnerem pro investory," předpovídá Draško Veselinovič.

Bez odstátnění se nicméně největší bolest slovinské ekonomiky - bankovní systém - nevyléčí. Pokud o trojici největších bank v zemi nebude v zahraničí zájem, bude Slovinsko další v řadě při žádosti o pomoc. Pro eurozónu by sice šest miliard neznamenalo větší problém, význam by ale byl symbolický. Už třetina zemí spolku platícího eurem by tak totiž byla nesoběstačná.

Jan Němec

 

6 mld. eur
Až taková je výše pomoci, o kterou Slovinsko nejspíše požádá eurozónu.