Ztracená generace z jihu Evropy míří do Česka. Za prací

Třiadvacetiletý Španěl Héctor Molina dokončil studia v hodně složitých časech. Když před dvěma týdny dostával diplom na univerzitě poblíž Valencie, počet jeho krajanů bez zaměstnání dosáhl téměř 25procentní hranice. "Z mladých lidí je bez práce dokonce každý druhý. Můžete běžně vidět vysokoškoláky, jak jsou vděční i za práci v McDonaldu," říká Héctor, čerstvý absolvent oboru cestovní ruch.

On sám však nechce sdílet osud takzvané ztracené generace, proto se podobně jako statisíce lidí z jižní Evropy rozhodl odejít za lepším do zahraničí. Jeho novým domovem se od září stane Praha, kde nastoupí do pozice koordinátora v centru sdílených služeb firmy BlueLink International CZ.

"V Praze jsem během studií absolvoval několikaměsíční stáž, takže moje volba byla jasná," říká. Jeho úkolem bude telefonicky vyřizovat žádosti španělsky mluvících zákazníků několika leteckých společností. Hectorův základní nástupní plat bez benefitů a měsíčních bonusů se má pohybovat přibližně na úrovni české průměrné mzdy, která dosahuje 24 tisíc korun hrubého. Výši platu ale příliš neřeší. "Do Česka se nestěhuji kvůli tomu, že bych si tu mohl vydělat více než doma. Důvod je ten, že ve Španělsku bych téměř neměl šanci práci sehnat. Pokud totiž zaměstnavatelé nějaká volná místa mají, obvykle přijmou někoho z přátel nebo známých," vysvětluje.

Héctor se na pracovišti bude potkávat mimo jiné s dalším cizincem - Řekem Konstantinosem Maniasem, jehož domovská země si dnes s 22procentní nezaměstnaností stojí společně se Španělskem nejhůře v celé Evropské unii. Konstantinos žije v Praze od loňského podzimu a návrat domů v nejbližší době neplánuje. "V Česku se mi líbí, protože zde vidím mnohem více příležitostí pro mladé lidi. Řecký pracovní trh je rigidní a na nějakou důležitější pozici nebo k nějakému smysluplnějšímu projektu vás obvykle pustí nejdříve tak ve 40 letech," říká Konstantinos.

Kapka v moři. Zatím

Příběhy Konstantinose a Héctora dokreslují stále výraznější a poněkud paradoxní jev: český pracovní trh se stal atraktivním i pro uchazeče ze zemí, které jsou, nebo alespoň dlouhá léta byly, považovány za hospodářsky vyspělejší. Tedy států, kam dříve Češi za prací spíše vyjížděli. Konkrétně jde o Portugalsko, Španělsko, Itálii a Řecko, jejichž ekonomiky se i čtyři roky po začátku krize stále brodí v recesi.

Není proto překvapivé, že zejména mladí lidé z těchto zemí masově hledají práci v cizině. I když primárně zkoušejí Německo, Británii, Skandinávii, a v případě Španělů a Portugalců dokonce i Latinskou Ameriku, objevují také Česko. "Je to vcelku přirozené. V Česku totiž sídlí značný počet mezinárodních firem, takže mohou práci získat i bez znalosti češtiny," uvádí Martina Antošová z personální agentury Grafton Recruitment.

Přestože český pracovní trh, kde se nezaměstnanost podle Eurostatu drží na úrovni šesti a půl procenta, zdaleka není v ideální kondici, kvalifikovaným uchazečům nabízí více možností než jih Evropy. "Většina tamních zaměstnavatelů dnes dává spíše jen sezonní úvazky na dobu určitou, nebo práci ¸načerno'. Naproti tomu v Česku je stále relativně dost možností získat i oficiální smlouvu, která garantuje stálý plat a s tím související možnost na využití zdravotní péče. To je nepochybně pro uchazeče z jihoevropských zemí atraktivní," dodává Antošová.

Podle oficiálních čísel počet Jihoevropanů pracujících v Česku zatím není nijak závratný. Český statistický úřad ke konci loňského roku evidoval necelé dva tisíce pracujících Italů, 750 Španělů, 380 Řeků a zhruba 250 Portugalců. Pro srovnání: Slováků v Česku pracuje více než 115 tisíc, Ukrajinců necelých 70 tisíc.

Nicméně už nyní zájem cizinců z jihu daleko převyšuje poptávku. "Jen ze Španělska a Portugalska evidujeme od začátku roku více než čtyři stovky příchozích životopisů. Hlásí se nám široké spektrum uchazečů, a to od absolventů až po zkušené manažery. Situace na českém pracovním trhu však umožňuje najít uplatnění pouze pro zlomek z nich," říká Petr Vidmar z mezinárodní personální agentury Hays.

ANKETA 
Je příliv Jihoevropanů přínosem, nebo hrozbou?

Více se dočtete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 12. července, nebo pod odkazem níže: