Aktuální číslo časopisu Ekonom
Miroslav PrchalTýdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.
APLIKACI STAHUJTE ZDE.
Jelikož byl hned následující den po jeho "vyhazovu" v souvislosti s únikem důvěrných informací z Vatikánu zatčen Paolo Gabriele, osobní komorník samotného papeže Benedikta XVI., vyrojila se spousta dohadů. Týkaly se hlavně toho, že je Tedeschi obětí mocenského boje ve Svatém stolci. O jeho odchod se údajně zasloužil státní tajemník kardinál Tarcisio Bertone, tvrdil italský list La Repubblica, protože šéf banky podléhal přímo svatému otci a kardinál na něj neměl dostatečný vliv. Bankéř byl prý papežovým oblíbencem, neboť se mimo jiné obětavě podílel na přípravě jeho encykliky Caritas in Verite.
Ostatní italská média ovšem byla opačného názoru: odstranění bankéře a celá aféra s únikem dokumentů z Vatikánu jsou údajně namířeny právě proti kardinálovi Bertonemu. K těmto spekulacím přispěl také fakt, že tajnůstkářská dozorčí rada Vatikánské banky nedostatečně, až příliš kuse informovala veřejnost o důvodech Tedeschiho propuštění. Údajně neplnil své pracovní povinnosti a jeho odchod byl nutný k tomu, aby si banka "zachovala svou životaschopnost".
Jen na dva dny v týdnu
Teprve s týdenním zpožděním dozorčí rada své rozhodnutí specifikovala - Ettore Gotti Tedeschi se dopouštěl řady chyb. Například se neúčastnil zasedání dozorčí rady a nedostatečně komunikoval s jejími členy (kardinály i laiky). Navíc, o bance a jejích záležitostech se na veřejnosti údajně nevyjadřoval dosti obezřetně. A jeho chování prý bylo stále nepředvídatelnější.
Na těchto výhradách něco jistě je. Šéf Ústavu pro náboženské dílo totiž ve Vatikánu trávil pouhé dva dny v týdnu, další tři dny působil v Miláně. Jednak tam nadále pracoval ve vedení italské pobočky španělské banky Santander, jednak přednášel na tamní Katolické univerzitě etiku financí. Zřejmě si myslel, že jako zkušený bankéř a manažer práce ve Vatikánu stihne s boží pomocí "levou zadní".
Ettore Gotti Tedeschi měl ovšem ve Vatikánu s pověřením Svatého stolce velký úkol: posílit transparentnost banky. Prezidentem ústavu byl jmenován v roce 2009 a finanční ústav přebíral po tajupném Angelu Caloiovi, o němž se na veřejnosti vědělo jen velmi málo.
Caloia ovšem Vatikánskou banku vedl celých 14 let a byl vysoce ceněn za to, že ji očistil od biskupů Paula Marcinkuse a Donata De Bonise. Právě tito muži se v osmdesátých letech zapletli do podvodů italské banky Ambrosia, jejíž šéf Roberto Calvi, prý zednář, přezdívaný Boží bankéř, zpronevěřil 1,3 miliardy dolarů. Ukradené peníze následně kryl falešnými pohledávkami za fiktivními firmami v latinskoamerických zemích. Byl vlastně předchůdcem podobných praktik, k nimž o dvacet let později sáhl management amerického koncernu Enron. Jenže tyto podvody kryla Vatikánská banka a musela pak uhradit věřitelům značnou sumu.
Více se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 7. června, nebo pod odkazem níže:
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
