Letošní květen byl měsícem bankrotů. Podle údajů společnosti Creditreform bylo v jeho průběhu podáno 712 insolvenčních návrhů, což je nejvíce za poslední tři roky.
Jde sice pouze o návrhy, za nimiž se může schovávat i nyní velmi rozšířené šikanozní chování (insolvenčním návrhům, často kvůli zanedbatelným pohledávkám, čelí i velké firmy jako Metrostav, Subterra, PSJ, Crocodille ČR), ovšem meziroční nárůst o 33 procent nebude náhodný. I čerstvé informace o prohlášených konkurzech naznačují, že se hospodářská situace v Česku začíná vyostřovat a tíživá je například situace ve stavebnictví.
Ač jde o krachy firem, jde i v nich o příběhy konkrétních lidí – majitelů, manažerů – kteří v očích svého okolí získávají pověst bankrotářů. Je ale takové stigmatizování oprávněné? Není náhodou bankrot zároveň přirozeným a prospěšným jevem, který otevírá prostor pro nové životaschopnější aktivity?
„Říkám si, co se dá dělat, je to přece součást života v normální tržní ekonomice a v normální společnosti. Nejhorší by bylo nechat se okolnostmi semlít. Jde o to minimalizovat ztráty, včetně ztrát, které utrpěli obchodní partneři, nějak to solidně uzavřít a přeorientovat se na něco jiného,“ říká o svém podnikatelském neúspěchu Ivan Pilip, někdejší ministr financí, který podnikal několik let v nemovitostech.
Jak a kdy podat má fyzická osoba podat vlastní insolvenční návrh? Co se děje s firmou po vyhlášení bankrotu?
Ptali jste se Cyrila Morese, jednatele společnosti Creditreform. Na dotazy čtenářů serveru Ekonom.cz odpovídal v pondělí 11. června.
Online rozhovor
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jiří Pšenička



