Aktuální číslo časopisu Ekonom
Vzdělání
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Kariéra
V letech 1971 až 1989 se zabýval prognostikou a po pádu komunismu pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V roce 1968 vstoupil do KSČ, z níž byl o dva roky později vyloučen. V roce 1990 se stal poslancem za Občanské fórum, později přestoupil do ČSSD. Jako její předseda stanul v roce 1996 v čele Poslanecké sněmovny, po volbách v roce 1998 byl čtyři roky premiérem menšinové vlády. V roce 2003 ale neuspěl při prezidentské volbě a později vystoupil z ČSSD. V roce 2009 založil středolevicovou Stranu práv občanů Zemanovci, nyní je jejím čestným předsedou.
Soukromí
S manželkou Ivanou má dceru Kateřinu, z prvního manželství syna Davida. Žije v Praze a v Novém Veselí na Českomoravské vrchovině. Napsal řadu knih o prognostice a politice.
"Mám něco s nohou," omlouvá svoji fyzickou indispozici jeden z kandidátů na nového českého prezidenta. Oč méně je pohyblivý, o to více pohostinný. "Nabídněte si," ukazuje na nakrájený gothaj, rohlíky a sklenky s bílým vínem. O chvíli později potenciální budoucí hlava českého státu při vášnivější gestikulaci zvrhla "nápoj bohů" do měkkého salámu. Zde se ale naplno projevil hostitelův prognostický talent. V souladu s jeho předpovědí se ukázalo, že i gothaj nasátý vínem může být zajímavým kulinářským zážitkem.
Ať už boj o prezidentský úřad v únoru příštího roku dopadne jakkoli, v případě Miloše Zemana, který o český "trůn" usiluje už podruhé, jsme se znovu přesvědčili, že má mimořádnou schopnost i z prohry udělat své vítězství.
Chcete být prezidentem-moderátorem, který bude zaštiťovat debatu mezi politickými stranami. Nechtějí ale lidé nyní, v pohnutých dobách hospodářské a vládní krize, za prezidenta skutečného lídra, vůdcovský typ?
Prezident má pomoci k tomu, aby se politické strany na neutrální půdě dokázaly dohodnout. Svého času jsem přispěl k domluvě mezi dvěma nejsilnějšími politickými stranami, ač se to zdálo některým naivním novinářům nemožné. Chtěl bych mít podíl na tom, aby tu vznikla silná vláda a silná opozice a v obou případech s výraznými lídry.
Na čem by se za vaší moderace, v době hospodářské krize, měli politici dohodnout?
Na tom, že budou preferovat investice před spotřebou. Že výrazně změní strategii vládní hospodářské politiky. V roce 2002 byl podíl investic ve výdajové struktuře rozpočtu asi 30 procent, dnes je přibližně 10 procent. Rozdíl představuje nějakých 200 miliard. Investice jsou vytlačovány sociálními výdaji, přemrštěnými částkami na státní aparát, předraženými vojenskými nákupy a v neposlední řadě i náklady dluhové služby. Ty před 10 lety představovaly 20 miliard korun ročně, nyní jde o 80 miliard. Je-li ekonomika podinvestovaná, podlamuje zdroje svého budoucího růstu.
Současná vláda dělá zbytečné a tupé škrty. Nehledá rezervy a do poslední chvíle se bála zvyšování daní. Ale Švédsko, které je zemí s nejvyšší daňovou zátěží v Evropě, je výborné z hlediska konkurenceschopnosti a současně za poslední desetiletí snížilo státní dluh o polovinu.
Jak si představujete, že se investice zvýší? Na úkor dalšího zadlužování státu?
Vůbec to neznamená, že investorem má být stát. Investice by měly být založeny na PPP projektech. Ve své vládě jsem jako pilotní projekt prosadil smlouvu s izraelskou firmou Housing & Construction na dostavbu dálnice do Ostravy a dál na polské hranice. Tato smlouva měla tři části. Náklady na samotnou stavbu, náklady na 30 let udržování a náklady na generální opravu, než by byla předána státu. Novináři položky sečetli a s inteligencí sobě vlastní je porovnali s náklady na přímou stavbu, kterou nabízelo Ředitelství silnic a dálnic. Tak vzniklo tvrzení o předraženém projektu. Přitom náklady na přímou stavbu jsou už dnes, kdy dosud není hotovo, vyšší o 19 miliard korun, než bylo uvedeno v naší smlouvě! Termín je překročen o čtyři roky a dálnice se k tomu vlní.
No a vidíte, i současný ministr dopravy Pavel Dobeš váš PPP projekt na D47 nedávno uvedl jako odstrašující příklad.
Pan ministr Dobeš ve svých 29 letech má právo být neinformován.
Mohl byste ale tyto konkrétní představy prosazovat jako prezident-moderátor?
Prezident má kromě formálních kompetencí i některé neformální, a ty si musí sám vydobýt. Ty mu ústava nedává. Například prezident má právo pozvat si ministry a jednat s nimi o problematice resortů, třeba i s ministrem Dobešem o resortu dopravy.
Váš oblíbenec Masaryk říkal: Nebát se a nekrást. Od Václava Klause jsme druhou část tohoto hesla nikdy neslyšeli. Vy byste moralizoval více než současný prezident?
Otázky týkající se Václava Klause byste měli pokládat spíše jemu. Václavu Havlovi jsem vždy říkal, že moralizující odsudky jsou nutnou, nikoli však postačující podmínkou. Na druhé straně, pokud něco víte o mých postojích, tak jsem korupci i tunelování mnohokrát zmiňoval. Navrhoval jsem třeba zákon o prokázání původu příjmů a majetku, který je běžný v západoevropských zemích. Ale kvůli odporu ODS se ho nepodařilo prosadit.
Po roce 2002 byl předložen znovu, a tentokrát se ho nepodařilo prosadit ve třetím čtení kvůli odporu některých sociálnědemokratických poslanců. Grossova aféra mi k tomu dala dodatečné vysvětlení.
Co nabídnete Romům? Řešení romské otázky může stát desítky miliard korun...
Já lidi rozlišuji jen podle toho, zda chtějí pracovat, či nechtějí. Je mi srdečně jedno, zda jsou to Romové, či Neromové. Kdo pracovat nechce - a vím, že to zní tvrdě a nepopulárně - tomu je třeba omezit sociální dávky. Místo nich nabízet práci, ať jsou to veřejně prospěšné práce či veřejná služba. Teprve tehdy, když na to přistoupí, je možné jim poskytovat důstojné, nikoli však vysoké sociální zabezpečení. To se však netýká jen Romů, znám i spoustu bílých flákačů.
Pokračování rozhovoru najdete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 3. května, nebo pod odkazem níže:
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
