Ptali jste se na ekonomickou situaci ve Španělsku

Děkuji za palbu sofistikovaných dotazů, pokusím se odpovědět: 1) EMU je v současné podobě neudržitelné, minimálně Řecko (částečně i Portugalsko) prokazuje, že euro je pro ně příliš silné. Do 2-3 let se to vyřeší => slabší členové ji opustí a stane se znovu atraktivní pro některé neeurové země (ČR, Švédsko, Dánsko, Pobaltí). 2) Vnitřní devalvace je politicky neprůchodná v západní Evropě, kde si lidí příliš zvykli na pohodlí sociálního státu. Ale například v Lotyšsku to v roce 2009 šlo bez významnějších sociálních otřesů (snížení penzí a mezd ve veřejném sektoru o desítky %, zavírání škol a nemocnic,…) 3) Vnitřní devalvace (= pokles mezd následovaný cenami) snižuje cenu práce i ostatních vstupů, a tak také přispívá k cenové konkurenceschopnosti vývozu. 4) Dvě kola dlouhodobých repooperací (LTRO), kterými ECB dodala bankám na 3 roky likviditu dluhovou situaci nevyřešilo, ale mělo dát právě tříletý oddechový čas politikům k řešení. Jak vidíme na současné situaci Španělska, oddechový čas trval 2-3 měsíce. 5) Nyní hrozí spíše deflace než inflace, ale do budoucna se domnívám, že inflace bude trvale vyšší než 2 %, což je současný cíl ECB. Právě zvýšení inflace – tedy tzv. inflační daň – bude jednou z cest na úhradu všech těch dluhů. Nicméně hyperinflaci neočekávám. Vyšší inflace v EU se projeví i v ČR, ale v menší míře. 6) Obrovské sociální nepokoje, které vyústí v občanskou válku (třeba v Řecku) jsou noční můrou. Po zkušenostech z 90. letech 20. století s válkami v rozpadající se Jugoslávii se domnívám, že evropští lídři nedopustí, aby se situace opakovala. 7) Vítězství sociálně demokratických stran ve státech EU bych se neobával, není důvod. Celkem pravděpodobnou hrozbou je spíše posílení vlivu radikální pravice i levice.

Je vidět, že jste pilně studoval. Pošlete mi tu práci, rád se podívám (jjedlicka@csas.cz). Jinak souhlas, demografie je všude v EU problémem, ve Španělsku výraznějším. Upadající ekonomika je vždy doprovázena emigrací. Cenový index nemovitostí z vrcholu v březnu 2008 dosud spadl o 21 %, ale trend je jasně klesající a domnívám se, že podobným tempem ještě klidně může poklesnout. Chcete-li si ve Španělsku koupit haciendu u moře, ještě počkejte.

Před dvěma roky bylo fér Řecku pomoci a ne ho hned házet přes palubu. Nyní však vidíme, že dvouletá ozdravná kúra své ovoce nepřinesla. Opakem je Irsko, které se s pomocí EU/MMF odrazilo ode dna a věřím, že se za pár let opět vrátí mezi premianty EU. Ono samotné vystoupení z eurozóny by třeba Řecku nyní nepomohlo, ale definitivně by ho srazilo na kolena (ztráta posledních zbytků důvěry, odliv zahraničních investorů i domácích úspor do zahraničí, krach reálné ekonomiky…) a dluhy by mu zůstaly. Řešení vidím v kombinaci odchodu z eurozóny (znovuzavedení cenové konkurenceschopnosti) a radikálnímu odpuštění dluhu. To druhé se již děje, o tom první se zatím jen debatuje. Domnívám se, že do 2-3 let státy ve finančních problémech z EMU vystoupí.

Životní úroveň se nejčastěji měří ukazatelem HDP v přepočtu na jednoho obyvatele. V této kategorii je ČR na 80 % průměru EU a Španělsko na úrovni 100 % (nejnovější data za rok 2010). Do pěti let je ale předhoníme.

Nejsem mediální analytik, nemám statistiky výskytu Řecka, resp. Španělska v médiích. Ale je-li tomu tak, tak vysvětlením může být skutečnost, že když se na jaře 2010 objevily problémy Řecka, byl to šok. Že by mohl zkrachovat členský stát eurozóny nikdo do té doby nečekal. Teď to již všichni berou na vědomí, a proto problémy 4. největší ekonomiky eurozóny - Španělska - možná již tolik nešokují. Jinak Španělsko je na tom výrazně lépe než Řecko a věřím, že situaci zvládne.

Ano, trh práce je tam celý špatně. Vysoké odstupné (může dosáhnout až 42 měsíčních platů!!!) hodně prodražuje propuštění zaměstnanců. Proto zaměstnavatelé dlouholeté zaměstnance nepropouští a mladé nepřijímají. Ve věkové kategorii 16-19 let je míra nezaměstnanosti 64 %, zatímco v kategorii 65-69 let jsou to dvě procenta... ad 1) Hrozí, už se dějí: Indignados (Rozhořčení) a Hnutí 15. května. ad 2) Částečně se tak již děje, když se vrací domů imigranti z Latinské Ameriky. Ve Španělsku je ale bez práce téměř 5,3 milionů lidí, emigrace statisíců osob to nevyřeší.

Jednoduchá otázka na složitou problematiku :) Ve stručnosti: přehřívající se španělská ekonomika rostla rychleji než byl její potenciál. Díky neexistenci vlastní měnové politiky (mají euro) ten růst ekonomiky měla více tlumit rozpočtová politika a lépe se měly regulovat banky. V důsledku toho se vytvořila cenová bublina na trhu nemovitostí financovaná bankami. Po roce 2008 bublina splaskla, ceny realit se začaly propadat a banky vykazovat ztrátové úvěry. Splasknutí bubliny ale odhalilo i dlouhodobé strukturální problémy španělské ekonomiky typu špatně fungujícího trhu práce a zadluženosti na regionální úrovni.

Vysvětlovat rozdíly v produktivitě si netroufám. Ale souhlasím s tím, že v těchto zemích je nižší produktivita práce. Nicméně jejich obyvatelé se chtěli mít stejně dobře jako v Německu a spol., a tak rozdíl v životní úrovni doháněli úvěry. Někde s důrazem na veřejné (Řecko), někde na soukromé (Španělsko). Zde vidím i selhání věřítelů=investorů, kteří dlouhou dobu mezi státy eurozóny nerozlišovali a byli ochotni půjčit Řekům za podobné sazby jako Němcům.

ad 1) Dvourychlostní EU je velká geopolitická chyba. I největší stát EU Německo s 80 miliony obyvatel je vůči gigantům typu Číny, Indie, Indonésie, Brazílie,.. drobkem. V mezinárodní politice na velikosti záleží. Chce-li hrát Evropa v mezinárodní politice první housle, musí být sjednocená a mluvit jedním hlasem. S nepříznivým demografickým vývojem na starém kontinentu je to čím dál důležitější. ad 2) ČR leží v srdci Evropy, naše prosperita i bezpečnost je spjatá se sjednocenou Evropou. Takže žádné třetí cesty, žádné mosty mezi Západem a Východem, ale standardní člen "západního světa". V případě dělení EU je pro nás lepší zůstat v jeho jádru, nikoli na periferii.

Za konkurenční banky nechci hovořit, informace lze určitě najít na jejich webech. Za Českou spořitelnu se mohu pochlubit, že žádné státní dluhopisy Řecka, Španělska ani ostatních zemí skupiny PIIGS nevlastníme. Tato situace platí již od loňského roku, mrkněte na náš web, lze to najít v sekci k hospodářským výsledkům. U Řecka se o tom mluvilo proto, že banky držící řecké dluhopisy odepisovaly jejich hodnotu do nákladů (až 70 %) a tak jim vznikaly skutečné ztráty. U Španělska "dobrovolné" odpouštění dluhů a la Řecko nehrozí a dle mého názoru ani nenastane.

Ačkoliv se neptáte, odpovím. Řecko má význam jen ten, že jeho pád může strhnout lavinu krachů ostatních zemí. Pokud se investory podaří přesvědčit, že lavina nehrozí, Řecko z eurozóny odejde a eurozóna bude fungovat dál s počtem členů o jeden menším. Španělsko je jiná váha. Je to 4. největší ekonomika eurozóny, jeho pád a odchod z EMU znamená rozštěpení eurozóny => EU a ECB udělá cokoliv, aby se to nenastalo.

Má pozice je analytik a ČS mě platí za to, abych ji a jejím klientům sděloval své odborné názory, nikoliv abych za cokoliv lobboval. Takže můj odborný názor: hospodářsky jsme navázáni na jádro eurozónu (směřuje tam 2/3 našich vývozů), má proto pro nás smysl eliminovat nejistotu spojenou s výkyvy koruny a euro přijmout. Klíčovou podmínkou ale je, že se uklidní situace v eurozóně, což nastane pravděpodobně po odchodu slabších členů.

Před 100 lety nám to mohlo být jedno, ale teď jsou všechny ekonomiky tak propojené, že nesplácení hypoték chudými Američany vyvolá celosvětovou finanční krizi... Španělsko je naším 14. nejvýznamnějším obchodním partnerem a směřuje tam pouze 2,2 %. Ale případný krach Španělska by měl pro Evropu ničivější důsledky než krach Lehman Brothers v září 2008. Krach Španělska by vedl k odpisům jeho státních dluhopisů a u tak velké ekonomiky by to vedlo k drsné celoevropské bankovní krizi. Zároveň by došlo k živelnému rozpadu eurozóny, ekonomickému chaosu a dvouciferné propady HDP by v Evropě nebyly výjimkou. Naštěstí má Španělsko ke scénáři bankrotu hodně daleko, na výše popsaný hororový scénář proto nevěřím.

Letos rozhodně poklesy cen španělské dovolené nečekejte. Za předpokladu vnitřní devalvace (v západní Evropě nepříliš pravděpodobný jev) by k tomu mohlo nastat příští rok. Za předpokladu odchodu Španělska z eurozóny (mizivá pravděpodbnost) by ceny určitě zlevnily. Paradoxně se ale mohou zvýšit, neboť potřeba dát si do pořádku veřejné finance může vést i ke zvýšení DPH a ostatních nepřímých daní.

Je to velká ekonomika (5. největší v EU a 20. na světě s 46 miliony obyvatel), a proto se nemusí tolik orientovat na export jako ČR. Hlavní odvětví: automobilový průmysl (zaměstnává 9% lidí), cestovní ruch, energetika (důraz na OZE). Průšvihy: příliš velké stavebnictví, které se po splasknutí bubliny redukuje (v roce 2007 větší sektor než celý průmysl), bankovnictví s řadou špatných úvěrů z realit. Hlavní obchodní partneři: Francie, Německo, Portugalsko. Kapitálové investice v Latinské Americe.

Odpisy dluhů a vystoupení z eurozóny postihne Řecko, Španělsko je jiný příběh. Záchrannou půjčku EU/MMF zde sice nelze vyloučit, ale bankrot a návrat k původní měně nenastane. Ano, finanční záchrana Španělska by byla příliš náročná pro stávající mechanismy EU (EFSF, ESM), proto by se musela více zaangažovat Evropská centrální banka.