Manažeři uvažující o strategii pro dnešní globální ekonomiku uslyší vzájemně si odporující rady. Podle jedněch si máte rychle vybudovat celosvětové aktivity a předstihnout konkurenty, podle druhých není tento přístup až tak výhodný.
Ti, kteří jsou pro globální přístup - a patří k nim i Thomas Friedman se svou proslulou knihou World Is Flat - tvrdí, že úspěch vyžaduje brát svět jako jednu entitu.
Ti, kteří jsou pro omezenější, regionální strategii, tvrdí, že svět je integrován jen zčásti a že inteligentní firmy mohou těžit z rozdílů mezi jednotlivými státy a regiony. Skutečností je, že ani jeden přístup neplatí za všech okolností.
Britští profesoři Chris Carr a David Collins ve svém příspěvku v MIT Sloan Management Review (1) uvádějí, že kritériem musí být dynamika konkrétního odvětví, zejména úroveň koncentrace čtyř největších konkurentů (nazývají to global concentration ratio - CR4).
Podle jejich analýzy má 50 odvětví vysokou míru koncentrace - v průměru 50 %. To však samo o sobě nic neznamená, důležitý je vývoj tohoto ukazatele, a ten naznačuje výrazné rozdíly mezi odvětvími: Některá, jako ocel a cement, koncentraci rychle zvyšují, jiná, jako auta, ji v podstatě snižují.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později