Niží důvěru v politické lídry než v Česku už mají jen v Rumunsku a Řecku

Hůře než Češi své volené zástupce vidí už jen lidé v Řecku balancujícím na okraji bankrotu či Rumuni, jejichž životní úroveň je ovšem značně pod českým průměrem a kteří v posledních týdnech mohutně protestovali proti vládním reformám.

Ukazuje to průzkum respektovaného amerického Gallupova ústavu, který ve všech členských zemích Evropské unie zkoumal, jak jsou lidé spokojeni, či nespokojeni s konkrétními lídry a celkově se svou politickou reprezentací.

V pomyslné soutěži největších skeptiků se tak Češi (ve vztahu ke své politické reprezentaci) umístili na třetím místě. Lépe si v očích obyvatel svých zemí vedli dokonce i političtí lídři v Portugalsku a Itálii, tedy ve státech řazených do nelichotivé skupiny problémových zemí PIIGS.

Naopak takoví Irové, kteří do skupiny nejvíce postižených zemí také patří, si za politiky, které si zvolili, stojí. Oceňují tak fakt, že se Irsku s potížemi, způsobenými hlavně velkorysou úvěrovou politikou tamních bank, daří vypořádávat zatím nejlépe z pětice "prasat" (tedy zemí PIIGS). Premiérovi Endymu Kennymu, který loni v březnu zvítězil v irských parlamentních volbách, důvěřuje celých 66 procent lidí.

Nováček, nebo stálice?

"Je nutné vidět, jaká je důvěra v politiku a politiky dlouhodobě. Tedy i v době, kdy země žádnými ekonomickými problémy neprochází. Důležité je i to, zda lidé hodnotí politickou garnituru, která je u moci už nějaký čas a mají ji spojenou s ekonomickými problémy, či zda jde o čerstvě zvolené politiky," vysvětluje rozdíly v hodnocení analytik českého Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Jan Červenka.

Českému premiérovi Petru Nečasovi průzkumníci Gallupova ústavu "naměřili" jen 24procentní důvěru, politikům obecně lidé důvěřují ještě méně - 18 procentům. Setrvalou skepsi ve vztahu k politice potvrzují i české průzkumy veřejného mínění.

Souvislost s ekonomikou?

Analytici Gallupova ústavu poukazují na to, že existuje zjevná spojitost mezi důvěrou v politiky a aktuální ekonomickou situací dané země. Česko se ale tomuto závěru vymyká. I když má v rámci unie sedmý nejnižší vládní zadlužení v poměru k HDP (39,8 %), šestou nejnižší nezaměstnanost (6,8 %), daří se například i exportu či průmyslové výrobě, Češi své politiky nijak na milost neberou. "V Česku důvěra v politiky tradičně až tak s ekonomikou propojena není. Jde spíše o hodnocení celkové politické situace, rozpory v koalici, skandály, o to, co vychází na povrch," podotýká Červenka.

Nebylo to tak ale vždy. Za zlom se dá považovat rok 1997, doba známých Klausových úsporných balíčků, krize koruny a nástup recese. "Zde ještě byla souvislost s hodnocením politiky a ekonomikou evidentní. To, že se ukázalo, že český ekonomický zázrak žádným zázrakem není, mělo na veřejné mínění velký účinek," dodává Červenka. Spolu se zprávami o propadu ekonomiky se pak začaly objevovat i první informace o černém financování politických stran. A podobné skandály mají dodnes na pohled Čechů na jejich volené zástupce mnohem větší vliv než to, v jaké formě se aktuálně nachází ekonomika jejich země.

Infografika: Důvěra v banky a finanční instituce v Evropské unii

Více se o tématu dočtete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 16. února, nebo pod odkazem níže: