Evropskou centrální banku ukořistily zájmové skupiny

Nic neilustruje aktuální působení politických třenic, zájmových skupin a krátkozrakých ekonomických přístupů v Evropě lépe než debata o restrukturalizaci řeckého suverénního dluhu. Německo trvá na hluboké restrukturalizaci - na alespoň 50procentním "sestřihu" držitelů dluhopisů, zatímco Evropská centrální banka je neústupná v tom, že jakákoli restrukturalizace dluhu musí být dobrovolná.

V dřívějších dobách - vzpomeňme na latinskoamerickou dluhovou krizi 80. let - bylo možné dopracovat se k dohodě skrze přemlouvání, či dokonce nátlak ze strany vlád a regulačních orgánů prahnoucích po hladkém řešení. S nástupem dluhové sekuritizace však věřitelů výrazně přibylo a jsou mezi nimi hedgeové fondy a další investoři, na něž mají regulátoři a vlády chabé páky.

Navíc "inovace" na finančních trzích daly majitelům cenných papírů možnost pojistit se, což znamená, že sice sedí u jednacího stolu, ale nejde jim "o kůži". Určité zájmy mají: chtějí čerpat ze svého pojištění, a tak restrukturalizace musí představovat "úvěrovou událost" - tedy prakticky bankrot. Jelikož ECB trvá na "dobrovolné" restrukturalizaci, jsou tyto dvě strany na kordy.

Jedna pochvala, dvě špatná vysvětlení

Postoj ECB je podivný. Člověk by doufal, že banky si snad riziko suverénní platební neschopnosti u dluhopisů ve svých portfoliích ošetřili uzavřením pojištění. A pokud si pojištění pořídily, regulátor obávající se o systémovou stabilitu by se chtěl ujistit, že pojistitel v případě ztráty zaplatí. Jenže ECB chce, aby banky u dluhopisů, jež drží, utrpěly 50% ztrátu, aniž by se musela vyplatit pojistná plnění.

Existují tři vysvětlení postoje ECB, z nichž jen jedno o této instituci a jejím dozorčím jednání vypovídá pochvalně. První vysvětlení je takové, že banky si pojištění nekoupily a některé přistoupily na spekulativní pozice. Druhé předpokládá, že ECB ví, že finanční soustavě schází transparentnost - a že investoři vědí, že nedokážou odhadnout dopady nedobrovolného krachu. Konečně je možné, že se ECB snaží ochránit oněch několik bank, jež pojistné smlouvy uzavřely jako pojistitelé.

Pouze dobrovolně

Žádné z těchto vysvětlení není dostatečným ospravedlněním odporu ECB vůči hluboké nedobrovolné restrukturalizaci řeckého dluhu. ECB měla trvat na větší transparentnosti. Regulátoři neměli bankám dovolovat spekulace, do nichž se pouštěly; kdyby nic jiného, měli od nich vyžadovat, aby si pořídily pojištění. Máloco navíc dokládá, že hluboká nedobrovolná restrukturalizace by byla traumatičtější než hluboká dobrovolná restrukturalizace. Trváním na dobrovolnosti se ECB možná snaží zajistit, aby restrukturalizace nebyla hluboká; v takovém případě by ale upřednostňovala zájmy bank před zájmy Řecka, pro nějž je hluboká restrukturalizace nutná, má-li se dostat z krize.

Jeden argument, který budí dojem, že klade veřejný zájem na první místo, tkví v tom, že nedobrovolná restrukturalizace by mohla vyústit ve finanční nákazu a velké ekonomiky eurozóny jako Itálie, Španělsko, a dokonce Francie by mohly čelit prudkému vzestupu výpůjčních nákladů. Tu se však vnucuje otázka: proč by nedobrovolná restrukturalizace měla vést k horší nákaze než dobrovolná restrukturalizace srovnatelné hloubky? Kdyby byla bankovní soustava dobře regulovaná a banky držící suverénní dluh si pořídily pojištění, nedobrovolná restrukturalizace by na finanční trhy měla vnést menší chaos.

ECB bez překvapení

Samozřejmě, lze namítnout, že kdyby Řecku prošla nedobrovolná restrukturalizace, ostatní by lákalo pokusit se o ni také. Finanční trhy, znepokojené takovou vyhlídkou, by okamžitě zvýšily úrokové sazby u všech ostatních ohrožených zemí eurozóny, malých i velkých. Nejrizikovější země už ale mají na finančních trzích zavřené dveře, a tak možnost panické reakce má jen omezené následky. Jistěže, ostatní by mohli být v pokušení napodobit Řecko, pokud by se Řecku po restrukturalizaci dařilo lépe než bez ní. To je sice pravda, ale všichni už to vědí.

Chování ECB by nemělo překvapovat: jak jsme viděli i jinde, instituce bez demokratické zodpovědnosti jsou náchylné nechat se ukořistit zájmovými skupinami. To platilo už před rokem 2008; naneštěstí pro Evropu - a pro globální ekonomiku - problém se od té doby nepodařilo uspokojivě vyřešit.

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Joseph E. Stiglitz
profesor Columbijské univerzity v New Yorku

Instituce bez demokratické zodpovědnosti jsou náchylné nechat se ukořistit zájmovými skupinami.

Existují tři vysvětlení postoje ECB, jen jedno je pochvalné.Instituce bez demokratické zodpovědnosti jsou náchylné nechat se ukořistit zájmovými skupinami.