Havel měl štěstí, že volby v roce 2002 dodaly jeho posledním měsícům v úřadě atmosféru naděje. Byla smetena opoziční smlouva, prezident jmenoval premiérem neokoukaného Vladimíra Špidlu a zdálo se, že spolu s Havlem končí i dva další největší matadoři české politiky té doby, Miloš Zeman a Václav Klaus. Že tyto naděje byly liché a že země upadla do ještě většího marasmu, se ukázalo až později.
Václav Klaus si bude muset atmosféru svého odcházení vytvořit sám. Není asi pravděpodobné, že nechá na rozloučenou nainstalovat na střechy Hradu něco na způsob legendárního Havlova neonového srdce (mohlo by jít o tenisovou raketu). Pak mu ale vedle novoročního projevu, předání státních metálů k 28. říjnu a jmenování tří ústavních soudců a tří členů bankovní rady České národní banky zbývají jen dvě možnosti, jak se zapsat do historie.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později