V Mongolsku vypukla "zlatá horečka" a země dospívá do role asijského tygra

Statisticky zde na jeden kilometr čtvereční připadají ani ne dva lidé, přesto jde o jedno z nejrychleji rostoucích hospodářství na světě. Jen za třetí čtvrtletí minulého roku vykázalo meziroční plus ve výši 20,8 procenta a i jeho další prognózy jsou velmi příznivé. Řeč je o Mongolsku - zemi, která více než 20 let po odloučení od Sovětského svazu dospívá.

Jejím kapitálem je především nerostné bohatství. Zmapováno je zde na 80 různých druhů surovin, a pokud jde o jejich zásobu, řadí se Mongolsko ve světovém měřítku na desáté místo. Stále větší pozornost mu proto věnují i zahraniční investoři. Podle některých pozorovatelů mezi nimi doslova vypukla "zlatá horečka".

Investují zde Japonci, Australané či Američané. Do roku 2015 by výkon těžebního průmyslu měl vrůst z 2,6 miliardy dolarů v roce 2010 na 11,5 miliardy dolarů. Úspěch má ale i své stinné stránky. Z rozmachu zatím profituje jen malá skupina lidí, zhruba třetina obyvatelstva, přesně 35,2 procenta, žije stále pod hranicí chudoby. Vláda chce nyní tuto propast snížit zvýšením státních výdajů.

Země se odpoutává od Číny

Potřebné finance by měly proudit ze zpřístupnění surovin západním investorům. Nerostné zásoby pod zemí se podle agentury Reuters odhadují na 160 miliard tun uhlí, 1,6 miliardy tun železné rudy, 40 milionů tun mědi, 3000 tun zlata a velké zásoby uranu. Mongolsko navíc disponuje takzvanými vzácnými kovy jako neodym či lanthan, které jsou velmi poptávané a využívají se při výrobě například notebooků nebo mobilních telefonů.

Na celkové průmyslové výrobě se dnes důlní sektor podílí zhruba 60 procenty. Dlouhou dobu přitom tyto poklady skryté v poušti a stepi zůstaly nedotčené. Jednak chyběla potřebná infrastruktura na jejich těžbu, za druhé byly ceny na trhu nízké. S rostoucí poptávkou po nerostných surovinách na světových trzích se ovšem situace změnila.

Díky námluvám se zahraničními investory se Mongolové zároveň snaží se vymanit ze spárů svého silného souseda Číny, dosud hlavního obchodního partnera. V letech 1990 až 2011 na ní připadala téměř polovina (48,3 procenta) všech zahraničních investic v Mongolsku, jednak do "říše středu" stále proudí 85 procent mongolského exportu.

O tom, jak je země atraktivní pro západní mocnosti, svědčí například i fakt, že do této východoasijské země v říjnu přicestovala na státní návštěvu německá kancléřka Angela Merkelová. Učinila tak navzdory tomu, že krize eurozóny byla právě v plném proudu. Spolu s Merkelovou přijeli i zástupci velkých koncernů jako Siemens, RWE či Thyssen-Krupp. Uzavřena byla dohoda o těžbě uhlí v hodnotě jedné miliardy eur, z níž profitují obě strany. Mongolové se zavázali, že nebudou množstevně vývozy surovin do Německa omezovat, Evropané jim na oplátku mají zprostředkovat potřebné know-how a pomoci s výstavbou infrastruktury.

Dosud největším projektem v mongolské historii byla v roce 2001 dohoda o měděném a zlatém dole Oju Tolgoj (Tyrkysový kopec) v poušti Gobi, asi 550 kilometrů jižně od hlavního města Ulánbátaru. Dvoutřetinový podíl v něm získala kanadská společnost Ivanhoe Mines, jejímž akcionářem je nadnárodní těžební gigant Rio Tinto. Investice do projektu mají dosáhnout až pěti miliard dolarů (asi 100 miliard korun) a s těžbou by se mělo začít příští rok.

Tvrdý pád

Pro Mongolsko nerostné bohatství představuje klíč k jeho dalšímu rozvoji. Díky němu má země možnost konečně se postavit na vlastní nohy. Poté, co se před 21 lety rozpadl Sovětský svaz, nejdříve nastaly těžké časy - podobně jako mnoho jiných zemích bývalého komunistického bloku Mongolsko ztratilo hlavního obchodního partnera. Ekonomika tehdy upadla do hluboké krize. Exporty v prvních třech letech klesly o polovinu, investice dokonce o 70 procent. Pro třímilionové obyvatelstvo to znamenalo více chudoby.

Počátkem nového tisíciletí ovšem s rozmachem poptávky po nerostných surovinách - a především jejich velké spotřebě v Číně - nastala nová éra. Ekonomika v posledních letech zpravidla neustále rostla vysokým tempem, až na výjimku v roce 2009. Tehdy v důsledku celosvětové krize na finančních trzích hrubý domácí produkt zaznamenal pokles o 1,3 procenta.

Z tohoto pádu se ale Mongolové rychle vzpamatovali. Už v roce 2010 hrubý domácí produkt vzrostl o 6,4 procenta, pro rok 2011 experti Mezinárodního měnového fondu dokonce počítají s plusem ve výši 16,9 procenta. Tím se Mongolsko řadí mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa. Nicméně je nutno zohlednit výchozí nízkou úroveň. Výše hrubého domácího produktu v roce 2011 podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) činila 8,7 miliardy dolarů, což je 25krát méně než činí české HDP.

Hladový vlk

Opožděný vzestup země podle tamních politiků nebyl na škodu. "Mongolsko zde bylo vždy. Se vším tím bohatstvím, s naším srdcem jsme se snažili dosáhnout západu. Ale západ si nás všiml velmi pozdě. Naštěstí pro nás. Kdybychom byli Československo, během prvních pěti let by nás převzali a všechno by bylo rozebráno," cituje deník Wall Street Journal náměstka mongolského ministra financí Ganhuyag Chuluun Hutagta. "Trpěli jsme 200 let pod Číňany, sedmdesát let pod Rusy a západ nás ignoroval dvacet let. Když se ale ohlédnu zpět, měli jsme čas sami sebe vzdělat. Naučili jsme se všem trikům privatizace," dodává mladý politik.

Ekonomiku země s oblibou přirovnává k vlkovi. Zvířeti, které nejenže má svůj domov v mongolské stepi a je schopné přežít tamní tvrdé zimy s teplotami až do minus 40 stupňů. Nicméně svým charakterem je všestranný a silný. A tento "vlk" nyní lační po úspěchu.

Značkové obchody bez čísel

"Mongolsko je skutečně země možností," míní také Howard Lambert, šéf korporátního bankovnictví společnosti ING v Mongolsku. "Finanční infrastruktura zde neexistuje, proto máme možnost podílet se na její výstavbě. Namísto toho, abych seděl v kanceláři v Londýně a točil jedním kolečkem, tak zde můžu postavit celý stroj. Každý den vidím nové budovy, rozvoj jde dále. Lidé zde kupují sportovní auta, aniž by na to byly silnice," dodává v rozhovoru pro Wall Street Journal.

Rozmach je vidět i v ulicích Ulánbátaru, kde žije asi polovina obyvatel země. Nové budovy zde vyrůstají rychlým tempem a své butiky mezi nimi otevřely značky, jako je Louis Vuitton, Burberry, Armani či Hugo Boss. "Na druhou stranu ale místy neexistují názvy ulic a teprve se začala zavádět poštovní směrovací čísla," komentuje méně blýskavou stránku země Wall Street Journal.

Vláda teď hledá cestu, jak nabyté bohatství zpřístupnit všem. Příští rok plánuje dát každému Mongolovi akcie uhelné firmy Erdenes Tavan Tolgoj v hodnotě tří set dolarů. Ložisko Tavan Tolgoj v jižním Mongolsku patří mezi desítku největších na světě a zásoby koksovatelného černého uhlí v něm se odhadují na více než šest miliard tun.

Experti tento krok ale kritizují. Velká část obyvatel totiž dále žije kočovným způsobem života a akciím příliš nerozumí. "Lepší by bylo za ty peníze postavit nemocnice či investovat do vzdělání," míní Dangaasuren Enchbat, šéf opoziční strany Zelených.

Za velký problém odborníci považují také korupci. V nejnovějším žebříčku mezinárodní organizace Transparency International je Mongolsko na 120. místě (stejně jako Etiopie či Bangladéš) z celkového počtu 184 zemí. Podle německého deníku Handelsblatt již proto vláda například pozastavila další udělování licencí na výzkum ložisek surovin. Systém chce nyní přepracovat, a zajistit mu tak větší průhlednost.

Ruku v ruce s rychlým růstem ekonomiky však přichází zejména hrozba přehřátí. Zástupci MMF proto již nyní varovně zdvihají prst a mongolskou vládu nabádají k větší opatrnosti. Zkrotit by měla mimo jiné výdaje státního rozpočtu, které jen loni vzrostly o 50 procent. Jejich expanze posiluje inflaci. Ta by již letos mohla dosáhnout přes 18 procent.

"Světová ekonomika je v nebezpečné fázi, což pro Mongolsko zvyšuje pravděpodobnost poklesu cen surovin," míní Steven Bennett, který je u MMF zodpovědný za analýzu této východoasijské země. "Pokud by pak došlo ke stejnému šoku jako v roce 2008, nebylo by z čeho výdaje financovat," dodává. Navíc nikdo nemůže zaručit, že firmy z Evropy a Spojených států budou mít i nadále dostatek peněz na investování.

Barbara Bublíková, spolupracovnice redakce

Dvě tváře Mongolska. Vůz společnosti Coca-Cola projíždí předměstím Ulánbátaru. Na jedné straně do země přicházejí i luxusní značky ze zahraničí, na straně druhé zhruba 35 procent Mongolů žije pod hranicí chudoby. Foto: Bloomberg