Naposledy poslanecká sněmovna Václavu Havlovi udělala radost ve středu 7. prosince, když schválila ústavní zákon o přímé volbě prezidenta republiky. Tu Havel v poslední době označoval za "dobrou věc", nevěřil však, že by na ni politici jen tak kývli. Spíše je podezíral z rozmanitých úhybných manévrů.
Avšak ani jeho vlastní cesta k přímé volbě nebyla nijak snadná - sám byl vždy s odkazem na prvorepublikovou tradici volen prezidentem hlasy zákonodárců.
Vše skutečně závisí na tom, zda do té doby zákonodárci definitivně posvětí přímou volbu hlavy státu, nebo zda to opět zůstane na poslancích a senátorech. Všelidové hlasování není ani po souhlasu poslanců jisté. Ke změně ústavy je zapotřebí i třípětinová většina v senátu, který nyní ovládá opozice. Stále platí, že přímou volbu prosazují zejména TOP 09 a Věci veřejné. ODS jen s mizivým nadšením.
Jistý není postoj sociální demokracie. Ta přímou volbu delší dobu požaduje. Současně však má v parlamentu silné postavení ke zvolení svého kandidáta, v senátu dokonce dominantní, a právě toho by se přenesením volby na občany netakticky vzdala. Proti přímé volbě se s velkou razancí ozval prezident Václav Klaus, který stále může spoléhat na své podobně naladěné přívržence v senátu.
Zemanův reparát
Značnou šanci uspět v přímé volbě má někdejší premiér a šéf ČSSD Miloš Zeman. Poslední z trojlístku silných polistopadových osobností, jako byl i Václav Havel a Václav Klaus, který se prezidentského úřadu na rozdíl od nich zatím nedočkal. Zejména mezi staršími voliči na něj přitom žije vzpomínka jako na razantního vůdce, který pevnou rukou řídil vládu za hospodářských problémů a posléze obnovil růst. Jeho schopnosti přitom oceňují lidé odlišných politických názorů. Od komunistů přes střed až po část pravice, a má své přívržence v podnikatelských kruzích. Jeho pozice by výrazně posílila, pokud ho, jak se o tom zatím mluví v kuloárech, podpoří Václav Klaus. V samotné kampani se může hodit Zemanovo řečnické umění, minusem je vysoký věk a pachuť neúspěšné prezidentské volby v roce 2003. Jeho odpůrcem na levici je navíc předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.
Americký Jan Švejnar
Podobně silnou figurou je česko-americký ekonom Jan Švejnar. Při poslední prezidentské volbě proti Václavu Klausovi neuspěl, ale za pomoci ČSSD a zelených se ukázal nečekaně silným soupeřem. Ztroskotal až na nedůvěře komunistů. Úspěšně se zapsal do politického povědomí, které vždy tíhlo k nekonfliktním nadstranickým odborníkům. V roce 1998 nebylo daleko k tomu, aby Václav Havel jmenoval Švejnara premiérem úřednické vlády. Teď by na svoji stranu mohl získat politický střed, vysokoškoláky a oslovit mladší generaci, která si nepřeje kroky k izolaci od euroamerického světa. Problémem však zůstává, že nemá české občanství a pro část populace je nepřijatelný jako reprezentant amerických zájmů.
Babiš: prezident miliardář
Zcela novým, zato nepřehlédnutelným hráčem by se mohl ukázat miliardář a šéf Agrofertu Andrej Babiš. V průzkumech veřejného mínění zatím boduje, a útok na Pražský hrad by pro něj mohl být snadnější než pracné budování strany. Jde o neokoukanou tvář a lidé by mohli ocenit jak podnikatelské schopnosti, tak hlasitou protikorupční rétoriku. Otázkou je, do jaké míry může do zápasu o Pražský hrad nasadit vlastní majetek, protože se mluví o limitu nákladů na kampaň ve výši 50 milionů korun. Proti Babišovi se mohou postavit jeho nepřátelé v podnikatelském světě. Dopředu nelze odhadnout, jak veřejnost přijme jeho někdejší spolupráci s StB a fakt, že nejde o etnického Čecha, ale o Slováka. Větší protiklad disidenta Havla si na Pražském hradě asi představit nelze.
Pozdní šance Přemysla Sobotky
Čtvrtým vzadu zůstává sebevědomý Přemysl Sobotka, bývalý dlouholetý šéf senátu za ODS a jeden z iniciátorů pádu Mirka Topolánka. Desetileté Klausovo prezidentování mu přineslo dlouhé čekání a je otázkou, zda nejpříhodnější čas pro jeho pokus již nevypršel. V parlamentní volbě větší šanci nemá, hned na začátku by ho přibrzdil levicový senát. Jeho naděje pro přímou volbu stojí a padají s tím, zda se za ním ODS a následně celá pravice sjednotí. Moc pravděpodobné to není, jeho konkurentkou ve straně je šéfka sněmovny Miroslava Němcová. Nelze ani vyloučit, že ODS dá přednost někomu úplně jinému. Třeba pražskému primátoru Bohuslavu Svobodovi. Jeho hvězda v ODS, poté co zatočil se stranickou opozicí v hlavním městě, stoupá. Pak by šlo o souboj dvou stejně vysokých elegantních mužů a navíc reprezentantů lékařského stavu, který se stále těší důvěře.
Příliš upejpavý Fischer
Nejistým kandidátem je zatím expremiér a současný viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj Jan Fischer. Toho si podle zářijového průzkumu agentury SC&C lidé za prezidenta přejí nejvíce (27 procent dotázaných), avšak sám Fischer, kterého politicky nelze zařadit, vyčkává. Výstižná jsou jeho slova: pokud by ho některá strana oslovila, tak nabídku sice nezavrhne, avšak nemá to znamenat ani souhlas. Podobné "upejpání" přitom před osmi lety snížilo volební potenciál Miloše Zemana. Podle Fischera by také bylo důležité, kdo s takovou žádostí přijde. Zatím se zdá, že by to mohla být ČSSD, která ve svém středu postrádá charismatické osobnosti. Všem dnům ale není konec: i Václava Havla označil Michael Simmons, jeden z jeho životopisců, za nesmělého prezidenta.
Pokud se prezident dál bude volit na společné schůzi poslanců a senátorů ve Španělském sále Pražského hradu, stane se rozhodující disciplínou dopočítávání do 141. Právě tolik je zapotřebí hlasů v rozhodujícím třetím kole volby. Ušetří se přitom asi miliarda korun nutná pro zorganizování přímé volby, současně to znovu otevře dveře tolik kritizovaným čachrům a výměnným obchodům.
Teoretický favorit Štěch
Při nahánění zákonodárců rostou akcie muže, na kterého se zapomíná. Někdejšího odborářského předáka a nyní předsedu senátu za ČSSD Milana Štěcha. Pokud by se na jeho zvolení dohodly obě levicové strany, ČSSD a KSČM, disponoval by už teď 125 hlasy. Přitom se pár měsíců před volbou obmění třetina senátu a levice ještě může posílit. Sama bude obhajovat mandát v sedmi obvodech, zatímco pravice včetně lidovců ve dvaceti. Pak by Štěchovi (nebo jinému levicovému kandidátovi) chybělo ke zvolení, pokud by vůbec scházelo, jen pár hlasů. V zrcadlově obrácené situaci Václav Klaus v roce 2008 uspěl.
Černý kůň Schwarzenberg
Obtížné rozhodování ČSSD, zda do budoucna vsadit na komunisty, nebo politický střed, nahrává Karlu Schwarzenbergovi. Ten také o prezidentskou funkci velice stojí - prostředí na Pražském hradě důvěrně zná, vyzkoušel si je jako Havlův dlouholetý kancléř. Sám, i lidé z TOP 09, tvrdí, že mu cestu otevírá přímá volba. Nicméně jeho aristokratický původ část populace přitahuje, zatímco jinou irituje. Česká společnost je plebejská a antielitářská. Schwarzenbergova síla tak paradoxně může spočívat v machinacích Miroslava Kalouska, který by na jeho stranu přetáhl sociální demokraty. Znamenalo by to rozbití koaliční vlády Petra Nečase a předčasné volby. Čím takový veletoč zdůvodnit? Třeba prohloubením rozpočtových problémů a neschopností kabinetu čerpat evropské peníze. Už teď je pro takovou kombinaci k dispozici oněch magických 141 hlasů.
Němcová jako první prezidentka
Nelze opomenout ani ambice předsedkyně Poslanecké sněmovny za ODS Miroslavy Němcové. Ta přitom může zabodovat i za přímé volby - zatím to je jediná kandidátka a žena na Pražském hradě v minulosti nikdy nebyla. Dobrou prezidentkou by mohla být i podle Václava Havla, který v rozhovoru pro Hospodářské noviny před půl rokem ocenil, že ji nedoprovází žádný skandál. V nepřímé volbě pro ni hraje fakt, že by pravděpodobně postoupila ze sněmovny do druhého kola, protože tam má pravice alespoň teoreticky o 40 hlasů více než levice. Úspěšný start podmiňuje dohoda, že Němcová bude jediným koaličním kandidátem. Jenomže to by se TOP 09 musela předem vzdát podpory Karla Schwarzenberga. Jednoduchá by nebyla ani dohoda uvnitř samotné ODS.
Co když ale přímá volba vydláždí cestu na Pražský hrad úplně jiným jménům? Někomu jako je zpěvák Karel Gott (který svůj zájem v deníku Super letos v říjnu popřel) nebo hokejista Jaromír Jágr. Komunisté by zase mohli prosazovat prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka.
Nic z toho ale pravděpodobné není. Navzdory tomu, že je veřejnost s domácími politiky nespokojená a má ráda nové tváře. Na sousedním Slovensku občané přímo volili prezidenta už třikrát. A do druhého kola se ani jednou nedostal nikdo, kdo by nebyl více či méně spojen s tolik kritizovanou politikou. Kupříkladu herečka Magda Vášáryová zcela propadla.
Josef Pravec
Jak se v Evropě vybírají hlavy států
Přímá volba prezidenta
Bulharsko
Bělorusko
Bosna a Hercegovina
Černá Hora
Finsko
Francie
Chorvatsko
Irsko
Island
Litva
Makedonie
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Rusko
Slovensko
Slovinsko
Srbsko
Turecko
Ukrajina
Nepřímá volba
Albánie
Česká republika
Estonsko
Kosovo
Lotyšsko
Moldávie
Německo
Švýcarsko
Dědičné monarchie
Belgie
Dánsko
Lucembursko
Nizozemsko
Norsko
Španělsko
Švédsko
Velká Británie
Zdroj: Ekonom
Zavržení přímé volby v roce 1989 otevřelo Havlovi cestu na hrad.
Propagátorem přímé volby prezidenta je ČSSD, při současném rozložení politických sil na ní může jen tratit.