Příští rok nás čeká recese, a když to dobře půjde, bude následovat oživení

Rozvoj ekonomiky Spolkové republiky během desetiletí 1950 až 1960 Němci hrdě nazývají das Wirtschaftswunder, hospodářský zázrak. Během tohoto období západoněmecká ekonomika rostla průměrným tempem 7,6 % a západoněmecký HDP (v stálých cenách roku 1954) se zvýšil o 108 %.

Česká ekonomika svůj "hospodářský zázrak" prožila v letech 1999 až 2008. Během tohoto období nepřetržitě rostla, a to i během mělké světové recese z let 2000 až 2001; průměrné tempo růstu činilo 4,2 % a HDP (v stálých cenách roku 2000) se zvýšil o 46,6 %. Ve stejném období ekonomika sjednoceného Německa rostla průměrným tempem 1,6 %, to je v průměru o 2,6 procentního bodu pomaleji než česká.

My, Češi, ale nejsme zvyklí jako velké národy používat velká slova. A mluvit o hospodářském zázraku tak u nás napadne málokoho. Avšak z hlediska hospodářských dějin naší země představují roky 1999 až 2008 bezesporu jedno z nejúspěšnějších období.

Česká ekonomika během něho podstatně snížila svůj odstup od západní Evropy z hlediska hospodářské vyspělosti a také podstatně stoupla životní úroveň českého obyvatelstva. Bohužel je ale také zřejmé, že pro příští roky si budeme moci o návratu na podobnou rozvojovou trajektorii nanejvýše nechat zdát.

Vyčerpaly se zdroje

Hospodářský úspěch ČR z let 1999 až 2008 byl podmíněn reformami druhé generace z let 1998 až 2002 a vstupem do EU, jenž tyto reformy umožnily. Rehabilitace a privatizace bankovního sektoru, implementace dohledu nad finančními trhy, rozsáhlá deregulace řady odvětví a systém investičních pobídek vedly k přílivu přímých i portfoliových investic, které se staly hybnou silou rozvoje české ekonomiky. Naše ekonomika díky nim dokázala úspěšně těžit ze své hlavní komparativní výhody. Relativně nízkých nákladů na odborně kvalifikovanou pracovní sílu s dobrým technickým vzděláním a dovednostmi (za což vděčíme našim předkům, kteří v 19. století ruku v ruce s mohutným průmyslovým rozvojem založili dnes rychle erodující, avšak stále ještě existující systém kvalitního všeobecného i odborného technického vzdělání) a z dobré geografické lokace v sousedství Německa, avšak zároveň s dobrým přístupem na trhy střední, východní a jihovýchodní Evropy.

V České republice vznikl po roce 1998 růstový model založený na exportně orientovaných přímých zahraničních investicích a výrobě zboží se střední přidanou hodnotou, jehož nejtypičtějšími reprezentanty jsou automobilový průmysl, všeobecné strojírenství, elektrotechnika a elektronika. Exportně orientovaný růst přinesl obchodní přebytky, deficity běžného účtu způsobované odlivem části zisků firem do zahraničí byly kompenzovány přebytkem na finančním účtu.

Tento úspěšný růstový model z minulé dekády se však vyčerpal. Vyčerpaly se zdroje, na nichž stavěl: v období snižování zadlužení budou investice a kapitál vzácnější, než byly v době rychlého růstu a úvěrové expanze; zejména ale za uplynulé roky přirozeně stoupala cena práce a zároveň se prakticky vyčerpala zásoba kvalifikovaných pracovních sil (čtvrtou automobilku už proto v ČR nejspíše nikdo nepostaví).

Úspěšný model z minulé dekády sice bude ještě "dobíhat" a sloužit několik dalších let, avšak dlouhodobé pokračování úspěšného rozvoje české ekonomiky si od něj již slibovat nelze. Má-li česká ekonomika pokračovat v konvergenci, musí si najít novou oblast expanze. A tou v našich podmínkách je pouze posun k produktům a službám s vysokou přidanou hodnotou.

Více peněz na vzdělání

Světová finanční krize z let 2008 až 2009 a následná recese odstartovaly nový hospodářský cyklus, který se svými charakteristikami od předchozího cyklu bude velmi významně lišit. Především bude probíhat napravování finančních a strukturálních nerovnováh. Ve vyspělém světě probíhá snižování zadluženosti domácností i veřejného sektoru, snižování objemu bankovních aktiv, snižování deficitů běžných účtů řady zemí dlouhodobě se spoléhajících na financování ze zahraničí.

Hospodářský růst v Evropě i jinde ve vyspělém světě bude klopýtavý a pomalý, bude poznamenán občasnými výpadky výstupu, nízkou spotřebou, vysokou nezaměstnaností a zostřenou konkurencí, zejména z Číny a některých dalších rychle se rozvíjejících zemí. Deflačně-recesní spirála bude v Evropě stálou hrozbou a nejpozději do deseti let bude Čína produkovat automobily, které technicky a kvalitou nebudou za evropskými nijak zaostávat, budou ale vyráběny s podstatně nižšími náklady...

Je proto nejvyšší čas, aby se Česko pustilo do odstraňování svých největších konkurenčních slabin: tragicky nízkých výdajů na vzdělání, tedy na školství, kulturu, vědu, výzkum a vývoj, a mizerné kvality fungování státu a jím zabezpečovaných veřejných služeb. Rychle se zhoršující úroveň základního a středního školství, o níž svědčí výsledky mezinárodních srovnávacích testů, nedostatek inovací vyšších řádů, neschopnost vlády vytyčovat priority a udávat strategický směr rozvoje společnosti a ekonomiky, opět selhávající vymahatelnost práva, předražené veřejné zakázky, korupce na nejvyšší i střední a místní úrovni, to jsou faktory, které srážejí Českou republiku na chvost čtvrté desítky mezinárodních žebříčků konkurenceschopnosti.

Příští rok nás čeká recese, a když to dobře půjde, bude po ní následovat pomalé oživení. Veřejné finance se budou prát s výpadky na příjmové straně, firmy a domácnosti budou šetřit, bude klesat spotřeba domácností a vlády i investice do fixního kapitálu, firmy budou těžce hledat odbyt a poroste počet lidí bez práce.

Tyto problémy budou závažné. Zároveň ale budou relativně malé oproti přízraku ztráty mezinárodní konkurenceschopnosti, která nás v průběhu této dekády čeká, pokud nedokážeme modernizovat a zefektivnit stát a ten se nepostará o masivní investice do vědy a o zlepšení vzdělanostní přípravy mladých generací.

Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank