Železná lady, nejtvrdohlavější politička zeměkoule, krizová manažerka, "Matka výprask", Paní Nepostradatelná, Supermáma. Angela Merkelová o přezdívky nemá nouzi. Pro jedny téměř polobohyně a spasitelka, pro jiné symbol arogance, dominance a euronacionalismu.

K německé samozřejmosti patří vyrábět kvalitní auta a stroje. Být ale lídrem na mezinárodní scéně? V souvislosti s historickou zkušeností toto spojení vyvolává zejména u dříve narozených poněkud svíravý pocit. V učebnicích novodobých dějin se píše, že Evropa funguje pouze tehdy, když spolupracují Němci s Francouzi. Role byly rozděleny. Paříž vystupovala jako vedoucí politická síla a Bonn, respektive Berlín, jako ekonomický motor. Tyto role ovládali jak Helmut Schmidt a Valéry Giscard d'Estaing, tak i Helmut Kohl a Francois Mitterrand. S těmito dvojicemi je srovnáván dnešní tandem Merkelová-Sarkozy. Manévrovací prostor "Merkozyho" v roce 2011 je ovšem jiný. Řada Němců jej navíc nepovažuje za tandem, za evropským volantem vidí jediného řidiče - kancléřku. Ostatně na všech karikaturách, a to nejenom v Německu, je francouzský prezident Nicolas Sarkozy znázorňován jako pouhý "doplněk".

Dvě třetiny Němců si podle průzkumu televize ZDF myslí, že se jejich kancléřka s krizí potýká "správně a energicky". Politologové pro to dokonce nalezli nový termín - "princip Joschky Fischera". Nabízí se totiž paralela s bývalým šéfem německé diplomacie, který Němce postupně přesvědčil o svých kompetencích. Zkrátka, že na to má. I Francouzi věří managementu Merkelové více než hlavě vlastní republiky. Není se čemu divit, nezaměstnanost ve Francii je téměř desetiprocentní, za posledních deset let přišlo o práci v průmyslu na půl milionu lidí, podle průzkumů dvě třetiny občanů pociťují dopady krize na životní situaci. V Německu je tomu přesně naopak. Francouz (a nejenom on) dnes zoufale potřebuje Němce, nikoli obráceně. List Financial Times nazval starou německo-francouzskou osu "zdvořilou fikcí".

V roli nového Bismarcka

Německo se sice prezentuje jako vzor spořádanosti, spořivosti a stability, přitom samo nerespektuje kritéria rozpočtové disciplíny. Evropská komise odhaduje míru jeho zadluženosti na 81,7 procenta hrubého domácího produktu, což je více, než povoluje evropský pakt stability a růstu. Stejný pakt, kterým Berlín káravě vztyčuje prst nad problematickou jižní Evropou. Nicméně na rozdíl od řady jiných se německé ekonomice i firmám daří - nezaměstnanost se pohybuje kolem 6,5 procenta a růst HDP se pro letošní rok očekává ve výši 2,9 procenta. Díky Merkelové se Německo letos definitivně stalo všerozhodující vedoucí silou Evropské unie. Nejenom doma začínají kancléřku stylizovat do role nového Bismarcka. Když se její plán nepovede, ztroskotá nejen euro, ale také Evropa. Ona sama ovšem ve vládním prohlášení na půdě Spolkového sněmu počátkem prosince zdůraznila, že v žádném případě nejde o krizi eura. Podle ní společná evropská měna obstála a stojí si pevněji, než si kdykoli stála marka. Krize kupodivu zatím ani nepřinesla žádné hlasité volání po návratu "staré dobré" marky, čímž by nepohrdlo asi 50 procent Němců. Docela vyrovnané skóre, když se vezme v potaz odpor, s jakým Němci před lety společnou měnu přijímali.

"Němcům se líbí, že význam jejich země v krizi nápadně vzrostl," řekl magazínu Der Spiegel přední německý sociolog a šéf institutu Forsa Manfred Güllner. Na druhou stranu se jim ale příčí, že mají platit účty za rozhazovačnou eurozónu. Mají pocit křivdy, plody své práce vidí "sklízet" Řecko a ptají se, kdo pomůže jim. Ne všichni na Angelu Merkelovou pějí ódy. Španělský tisk se obává renesance německé marky a britský Times jako řešení krize navrhl vyhodit Německo z eurozóny. Velké oblibě se kancléřka netěší ani v americkém tisku. Magazín Newsweek ve svém nejnovějším čísle před ní varuje. Její chladnokrevnost demonstruje mimo jiné na historce, kterou o ní vykládal její první manžel. Když ho opustila, do bytu se vrátila pro jediný kus zařízení - lednici (podle jiné verze šlo ovšem o pračku).

Řešení řecké krize se stalo i zatěžkávací zkouškou pro již notoricky rozhádanou vládní koalici křesťanských demokratů Merkelové s liberály z FDP. Svobodní demokraté, kteří jsou už označováni za stranu v likvidaci, se chtěli profilovat jako eurokritici a přehlíželi apel kancléřky, aby se veřejně nediskutovalo o možném řízeném bankrotu Řecka. Za tímto rebelantstvím se ovšem více než přesvědčení FDP skrýval boj o voliče. Zatímco Merkelová zachraňuje Evropu, její kabinet se drolí. Kdyby se nyní konaly parlamentní volby, zvítězili by sociální demokraté a Zelení.

Pokud se Merkelové na počátku jejího druhého funkčního období vytýkalo, že její politika nemá směr, našla jej právě v záchraně Evropy. Její důsledná politika především ve věci záchrany eurozóny jí letos (navzdory špatnému hodnocení její vládní koalice) opět vynesla na první místo v žebříčku nejpopulárnějších německých politiků, kde byla naposledy v dubnu 2010.

Klid z rozumu

V nejtěžších chvílích Evropské unie jsou Němci až podezřele klidní. Příčinou je podle sociologů zřejmě především fakt, že jim dává pocit bezpečí Angela Merkelová. Stačí se také rozhlédnout kolem. Řecko se topí v dluzích, Portugalsko, Španělsko i Itálie balancují na okraji propasti, před kterou se začíná třást už i Francie. Evropa tančí podle toho, jak píská nový evropský hegemon - Německo pod vedením Angely Merkelové.

Když se jí podařilo přimět řeckého expremiéra Jorgose Papandrea k upuštění od referenda, nejčtenější německý deník Bild napsal, že nátlak Merkelové byl hodný řeckého poloboha Herkula. "Otevřené hrozby zapůsobily! Kancléřka Angela Merkelová společně s hlavou Francie Nicolasem Sarkozym Řeky přiměli k rozumu. Teď je kancléřka opravdová Angela Merkules!" uvedl deník.

Moc Merkelové spočívá nejenom v tom, že reprezentuje jednu z největších evropských zemí. Ze všech šéfů vlád je nejserióznější. Bývalý prezident Evropské komise Romano Prodi to jednou glosoval slovy: "V Evropě to už funguje tak, že Lady rozhodne a poté nechá francouzského prezidenta svolat tiskovou konferenci, aby to vysvětlil."

Výsledky prosincového summitu Merkelová označila za osvobozující úder, výhybku pro novou Evropu a průlom k unijní stabilitě. "Krizi využijeme jako nový začátek," řekla. Úkol, který nejenom na ni čeká, je skutečně hodný bájného hrdiny. Řešení krize eurozóny bude maratonem.

Zita Senková, spolupracovnice redakce

V nejtěžších chvílích EU jsou Němci podezřele klidní. Pocit bezpečí jim dává právě Angela Merkelová.

Spojenec v těžkých časech. Tandem Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy je srovnáván s legendární a pro některé idealizovanou dvojicí Kohl-Mitterand. Foto: Reuters

Související