Společenská odpovědnost firem v praxi aneb Jak (si) firmy pomáhají

Na stolech jídelny ostravského Dětského domova Bukovanského rostou hromady perníčků, svíček, vánočních ozdob, zlatého jmelí a chvojí. Chystají je firemní dobrovolnice ze společnosti GE Money Bank, které mají v podvečer připravovat spolu s opuštěnými dětmi adventní věnce. Obrázek je to idylický.

Ovšem jen do chvíle, než dorazí hlavní aktéři. Do místnosti místo roztomilých chlapců a dívek s hlubokýma smutnýma očima vcházejí znuděně se tvářící výrostci, kteří tu a tam podrážděně okřiknou menší děti. Dobrovolnice z banky se nezdají být zaskočené. Těm, kteří vypadají, že o spolupráci alespoň trochu stojí, vysvětlují, jak začít. "Takhle otráveně se ze začátku tváří vždycky, nakonec ale bývají nadšené," konstatuje vychovatelka Dana Škorpíková.

A opravdu - o půl hodiny později už všechny děti zaujatě pracují na věncích. K čemu je takový večer dobrý? "Těm dětem asi život nezmění, udělá jim však radost - a až budou velké, možná si vzpomenou, že volný čas se dá strávit i jinak než před televizí," shrnuje přínos akce Dana Škorpíková. Kdyby banka místo svých zaměstnanců poslala jen peníze, vychovatelky by sice mohly nakoupit třeba i hezčí vánoční výzdobu, jenže děti by přišly o zábavu.

Darovat čas může být někdy zkrátka hodnotnější než věnovat finanční prostředky. To je základní myšlenka firemního dobrovolnictví, které se za posledních pět let stalo součástí CSR programů mnoha českých firem. (CSR je zkratka anglického termínu corporate social responsibility - společenská odpovědnost korporací.) Je ale vždy lepší v rámci charity investovat čas?

Novodobé Akce Z?

Firmy své lidi posílají pomáhat i s pracemi jako je sázení stromků či vymalování domova důchodců. To by profesionálové zvládli nepochybně rychleji, a možná i lépe. Proto bývají podobné počiny poslední dobou často terčem kritiky. "Jejich praktický význam je nulový. Pokud by dobrovolnictví zabíralo mnoho času a energie, podniky by od něj v rámci konkurenceschopnosti okamžitě odstoupily," říká sociolog Jan Keller.

Dobrovolnictví zaměstnanců podle něho připomíná "Akce Z", známé z dob před rokem 1989. "Lidé z úřadů manifestačně a také jen symbolicky nastupovali do provozů a na pole, aby ukázali, že i oni si dovedou vyhrnout rukávy. Nadělali přitom více škody než užitku a domácí personál jenom ztrácel čas s jejich nesmyslným zacvičováním," připomíná Keller.

Nicméně dnešní dobrovolníci se podobných akcí účastní z vlastní vůle. "Firmám klademe na srdce, aby své lidi do těchto podniků netlačily a daly jim možnost svobodně se rozhodnout, zda se jich chtějí zúčastnit, či ne," zdůrazňuje Pavlína Kalousová, členka vedení sdružení zabývajícího se organizací firemního dobrovolnictví Byznys pro společnost. Zkušenosti neziskových organizací jsou pak podle ní až na některé výjimky dobré.

Podobný názor má i Václav Kugler, správce areálu pražského střediska ekologické výchovy pro děti Toulcův dvůr, do něhož ročně zamíří zhruba tři sta dobrovolníků. "Většinou k nám přicházejí dobře motivovaní. Alespoň u nás opravdu pracují, jinak bychom neměli důvod jim věnovat svůj čas," říká. Lidé z firem tady pomáhají natírat ploty, pálit klestí, plít záhony nebo třeba odvést koně na pastvu. "Jde o činnosti, které nevyžadují žádnou speciální odbornost, zvládne je každý. Řekl bych, že pokud dobrovolník neví, co a jak má dělat, je to chyba organizátora akce," zamýšlí se správce Toulcova dvora.

Tíha přípravy podmínek pro dobrovolnictví ovšem neleží jen na neziskových organizacích. Pokud k němu firmy přistupují jako k finančnímu dárcovství - pouze s tím rozdílem, že by místo peněz kamsi vyslaly své lidi, riskují neúspěch. "Je nutné si uvědomit, že zodpovědnost za úspěch akce nesou i dobrovolníci. Oni například organizují program sportovního dne v dětském domově. Není to tak, že se na akci přijdou víceméně jen podívat, jak si někdy myslí. Takový přístup pak těm, kteří měli získat pomoc, skutečně jenom přidělává práci," shrnuje Petr Boukal z Katedry podnikové ekonomiky Vysoké školy ekonomické v Praze, jenž se zabývá problematikou CSR. Podařená akce prospěje neziskovce i dobrému jménu firmy.

Pomoc, která je vidět

Na zahradě Speciální základní školy Diakonie Českobratrské církve evangelické v ostravských Vítkovicích probíhá podzimní úklid. Devítičlenná skupinka mužů v modrých pracovních oblecích hrabe listí, čistí kanál, opravuje zábradlí. Mezi nimi pobíhá dívka, která čas od času některého z nich radostně obejme. Trpí Downovým syndromem. "Nevím, jak bychom to tady bez pomoci zvládli, práce je tady hodně a nás málo," svěřuje se ředitelka školy Irena Savková.

Muži v modrém jsou členové technického štábu centrální údržby ostravské firmy ArcelorMittal. "Nebylo by dobré soustředit se jen na výrobu ocele. Je třeba, abychom se účastnili života společenství, v němž pracujeme. Různé obecně prospěšné projekty samozřejmě podporujeme i finančně, ale to nestačí. Je třeba přijít a pomoci, ukázat, že se staráme," vysvětluje generální ředitel ocelárny Tapas Rajderkar, který se na své podřízené přijel podívat. Zatímco informace o tom, že firma podpořila veřejně prospěšný projekt, jde jejím zaměstnancům obvykle "jedním uchem tam a druhým ven", fakt, že se pomoci zúčastní oni sami či jejich kolegové, si zapamatují. Navíc dobrovolnické akce vylepšují obraz podniků v očích veřejnosti.

Lidé jsou zkrátka viditelnější než peníze. Z tohoto důvodu bývá dobrovolnictví stejně jako celá oblast CSR svými kritiky označovaná za pouhou součást marketingové strategie či sofistikovanější formu reklamy. V rámci "CSR projektu" se pak třeba děti z dětských domovů mohou stát levnými tvářemi kampaně, jejímž cílem je vylepšit image firmy. "Z firemního dobrovolnictví lze vytvořit kontraproduktivní karikaturu. Jde o to, kdo do konkrétního projektu vstupuje. Když jsou to lidé, kteří jej nechápou jako možnost skutečně pomoci tam, kde je třeba, je to špatně," zamýšlí se Petr Boukal z VŠE.

Firemní dobrovolníci navíc obvykle nejsou dobrovolníky v pravém slova smyslu - to by totiž museli pracovat bez nároku na finanční odměnu. Nejběžnější model, jaký využívají české firmy, zaměstnance o jejich mzdu neochudí. Ti si jednoduše mohou vybrat, zda stráví den či dva ve své firmě nebo v neziskové organizaci. Zaplaceno dostanou tak jako tak. Kupříkladu společnosti ČSOB, ArcelorMittal a ČEZ jsou své lidi ochotny uvolnit na jeden den v roce. Česká spořitelna, Siemens a Vodafone pak dokonce na dva.

Pomoc firemních dobrovolníků přitom není zadarmo - a nejde jen o čas, který zaměstnanec nestráví v kanceláři, ale i o náklady spojené s organizací. Sociolog Jan Keller upozorňuje na to, že tyto výdaje jsou nakonec rozpuštěny v cenách zboží či služeb nabízených spotřebitelům. "Pomoc některým, která je zaplacena na úkor vlastních zákazníků, není dobrá věc. Lacinější proud, lacinější telefonní hovory a lacinější vedení účtů by bylo možná méně honosné, ale určitě užitečnější. Firmy si hrají na mecenáše za peníze svých zákazníků," zdůrazňuje.

Společnosti se nicméně takovým nařčením brání. "Myslím, že v tomto ohledu nelze generalizovat. Za Siemens mohu potvrdit, že náklady na společenskou odpovědnost naše produkty a služby nezdražují," konstatuje například specialistka CSR z českého Siemensu Karolína Kříženecká.

Například systém společnosti GE Money Bank je zhruba na půli cesty ke skutečnému a ryzímu dobrovolnictví. Zaměstnanci banky mohou pomáhat výhradně ve svém volném čase. Za každých patnáct hodin charitativní činnosti však mají nárok na jeden den placeného volna. Díky tomu mohou v průběhu jednoho roku získat až tři dny dovolené navíc.

Najdou se však i firmy, které své zaměstnance pro veřejně prospěšné projekty neuvolňují - a to z pochopitelných důvodů. Vysvětluje to generální manažer vztahů s veřejností nošovické automobilky Hyundai Petr Vaněk. "Dobrovolnické akce pro své pracovníky plánujeme, ale zásadně tak, aby se konaly mimo pracovní dobu. Výrobní linky se totiž bez lidí neobejdou - kdybychom uvolňovali třeba jen administrativní pracovníky, ostatní zaměstnance bychom tím znevýhodnili," říká.

Alternativou je v takových případech finanční dárcovství. Nejenže je organizačně mnohem méně náročné, své výhody má rovněž pro neziskovku. Ta totiž může s penězi naložit dle svého uvážení - kupříkladu tak, že práci dobrovolníků nahradí spolehlivějším výkonem profesionálů. Také může nakoupit pro své klienty speciální pomůcky, jako například elektrické vozíky a moderní polohovací lůžka pro nepohyblivé.

Pracovní terapie

Co naopak přinese den strávený organizováním zábavy v dětském domově či třeba natíráním kotců psího útulku firemním specialistům? Podle odpůrců dobrovolničení jde o přehlídku způsobů, jak nevyužít potenciál zaměstnanců. Dobrovolníci ale nesouhlasí.

"Manuální práci se ve firmě věnujeme jen výjimečně, tady nám pomáhá vyčistit si hlavu. Navíc okamžitě vidíme její výsledky, zatímco v podniku je to spíše běh na dlouhou trať," shodují se například zaměstnanci firmy ArcelorMittal, kteří uklízeli zahradu speciální školy. Zároveň dodávají, že jim kontakt s hendikepovanými žáky pomáhá srovnat si hodnoty. "Člověk si tady uvědomí, že nějaký konflikt s kolegou, je v podstatě malichernost," říká jeden z techniků.

INFOGRAFIKA: Počet dobrovolníků firem, které oslovil Ekonom

Pokračování článků si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 8. prosince, nebo pod odkazem níže: