The Economist: Bohatý svět je na prahu nové revoluce

Krize nezaměstnanosti, jež sužuje bohatý svět, by byla dost bolestná sama o sobě. Přichází však navíc v patách éry, kdy celá jedna generace prožívala stagnaci na trhu práce. V ekonomikách bohatého světa, kde jsou příjmy zvyšovány o inflaci, se růst prudce zpomalil již v 70. letech 20. století. V Americe dokonce medián příjmu domácností od roku 1999 klesá.

Hospodářský růst trvá, ale ne všichni z něj mají prospěch. Podle některých odhadů celých 58 procent z hospodářského růstu země šlo mezi lety 1976 a 2007 do kapes jen jednomu procentu americké populace.

"Velká stagnace" na spadnutí?

Obvinění se sypou na hlavu kdekoho - od kapitalistů, kteří se vzájemně protežují, až po manipulátory s kurzy měn. Čím dál více se však ukazuje prstem na technologický pokrok. Podle některých ekonomů spočívá problém technologie v tom, že je jí málo. Tyler Cowen, ekonom z Univerzity George Masona, ve své poslední knize uvádí, že je na spadnutí "velká stagnace". Výdobytky plynoucí z významných vynálezů a objevů předchozí éry, jako byla například elektřina, proudové motory a antibiotika, se již vyčerpaly a srovnatelné nové inovace se objevují až příliš vzácně. Méně významných vynálezů znamená nižší nárůst produktivity a pomalejší zvyšování životní úrovně.

To je sice znepokojivá, ale zdaleka ne jediná možná analýza situace. Ekonom Erik Brynjolfsson a odborník na technologie Andrew McAfee ve své nové elektronické knize s názvem Závod se stroji (Race Against the Machine) naopak prezentují názor, že zhoubou pachtících se pracujících je právě příliš mnoho inovací.

Je možné, že pokrok v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) je příliš rychlý a pracovní trhy mu nestačí. Tato revoluce by měla být dostatečně zjevná na to, aby ostatní autoři přestali psát o stagnaci. Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee však tvrdí, že rychlost růstu klame, protože růst je exponenciální.

Ve své knize uvádějí, že pokrok se v mnoha oblastech informačních a komunikačních technologií řídí Moorovým zákonem, podle něhož se za každý rok až dva zdvojnásobí výkon. V prvních letech revoluce ICT, tedy v ploché části exponenciální křivky, se zdál pokrok zajímavý, ale jeho využití bylo omezené. Ke zdvojnásobení výkonu však dochází opakovaně a jak se technologie dostává do strmější části křivky, začínají být možné výrazné skoky. Realitou se staly technické výdobytky typu aut, která nepotřebují řidiče, a programů pro rozpoznávání hlasu a pro překlady. Ty přitom byly ještě donedávna hudbou budoucnosti. Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee říkají, že další pokrok může přinést zásadní ekonomickou změnu. Informační a komunikační technologie jsou "univerzálně použitelné" jako třeba parní stroj nebo elektrifikace, které ovlivňují firmy ve všech odvětvích.

Superpočítač IBM Watson, který ohromil publikum tím, že porazil lidské soupeře ve vědomostní televizní soutěži Jeopardy!, je nyní upravován pro použití k lékařské diagnostice. Samočinná vozidla, jaká nyní testuje společnost Google a která již po amerických silnicích najela zhruba 300 tisíc kilometrů, by mohla výrazně zlevnit dopravu a zvýšit její bezpečnost i efektivitu. Dlouho očekávané zázraky kosmického věku jsou možná konečně na dosah ruky.

Boj o hůře placená místa

Dostaví se však i potíže růstu. Technologie umožňují přenášet na vzdálená místa technologické zázemí podniků, a proto například pokladní v obchodě nahradí automatické pokladny. Nové výkonné systémy mohou ohrozit i pracovní místa těch, kteří měli pocit, že pro ně technologie žádné nebezpečí nepředstavují. Software pro rozpoznávání vzorů dnes zvládne práci, která dříve zaměstnávala celé týmy právníků.

Počítačové programy zase dokážou slušně popsat baseballový zápas a je možné, že brzy budou plnit celé novinové sloupky. (Pochopitelně, v těch novinách, které nepodlehnou v zápase s bezplatnou on-line konkurencí.) Práce se přesouvá jinam, ale podniky jen pomalu nacházejí uplatnění pro uvolněnou pracovní sílu. Lidé, kteří nejsou zaměstnaní vůbec, nebo jsou zaměstnaní jen částečně, jen stěží hledají rekvalifikaci a neumějí se přizpůsobit novým potřebám ekonomiky.

Pracovní síly se proto polarizují. Řada polokvalifikovaných pracovníků, kteří dříve nacházeli uplatnění, se dnes pere o hůře placená zaměstnání. Změna prospěla těm, kteří jsou až na samotném vrcholu. Reálné mzdy většiny zaměstnanců klesají, nebo zůstávají na stejné úrovni, ale platy vysokoškolských absolventů rostou.

Nová situace svědčí také vlastníkům kapitálu. Zvýšená návratnost investic do zařízení jim přinesla velké zisky. Technologie umožňují těm nejlepším v řadě oborů, jako jsou hvězdy zábavního průmyslu, ovládnout celosvětové trhy a vytlačit z nich i ty, kteří jsou jen o něco méně zdatní. A to zatím technologie nesnížily náklady na zdravotnictví a vzdělání. Většina pracujících z bohatých zemí světa je sevřena ze dvou stran - drtí je stagnující mzdy a stoupající náklady.

Po vzoru Henryho Forda

Podobně chmurné vyhlídky vedly v 19. století přívržence Neda Ludda k tomu, aby rozbíjeli mechanické stavy. Průmyslová revoluce však nakonec zvýšila životní úroveň všech pracovníků bez ohledu na jejich kvalifikaci. Bylo by překvapivé, kdyby neměl stejný účinek také pokrok ICT. Brynjolfsson a McAfee zdůrazňují význam reformy vzdělávání a investic, které pracovníkům pomohou přizpůsobit se nové situaci. Velké výhody by se mohly projevit, jakmile firmy přijdou na to, jak technologie lépe využívat. Jak uvádí nové pojednání ekonomů Tima Leuniga a Joachima Votha, inovace pracovních postupů mohou mít stejný význam jako samotné vynálezy.

Henry Ford sice nevynalezl auto, ale jeho pohyblivá montážní linka vedla k dramatickému poklesu cen automobilů a v roce 1923 přinesla spotřebitelům zisk odpovídající asi dvěma procentům HDP. Větší uplatnění informačních a komunikačních technologií v takových oblastech, jako je vzdělávání a zdravotnictví, by mohlo vést k podobnému prospěchu pro spotřebitele. Jak uvádějí Leunig a Voth, pokles cen automobilů způsobil prudký nárůst prodeje amerických aut z 64 tisíc v roce 1908 na 3,6 milionu v roce 1923. Tento skok umožnil Fordovi zaměstnat ve svých továrnách statisíce pracovníků.

Zlatý věk výroby se těžko vrátí, ale Brynjolfsson a McAfee předpokládají, že lidé bez postgraduálního titulu si nemusejí zoufat. Budoucnost popisují na šachových turnajích ve "volném stylu", kde týmy amatérských šachistů pomocí počítačů porážejí výkonné počítače i šachové velmistry. Lidský mozek je úchvatný a důmyslný nástroj. Pokud budou mít trhy prostor pro experimenty s novými technologiemi, bylo by divné, kdyby nepřišly na nový - a výnosný - způsob, jak propojit člověka a stroj.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Závod se stroji? Superpočítač IBM Watson porazil lidské soupeře v americké televizní soutěži. Budoucnost mnoha zaměstnanců spočívá v tom, že se podaří více propojit člověka se stroji. Foto: Archiv