Musíme zvážit, co by se stalo s inflací, jak bychom získávali úvěry, jak bychom vymáhali pohledávky a z čeho bychom zaplatili svým dodavatelům a zaměstnancům, soudí výkonný ředitel nejmenované portugalské farmaceutické společnosti. Nad tím, co dělat v případě narušení nebo úplného rozpadu eurozóny, už měsíce hloubají i šéfové dalších portugalských firem. Řada z nich se připravuje i na možnost, že by z eurozóny náhle vystoupilo jen samotné Portugalsko.

Podobné plány se netýkají jen těch v ohrožených zemích na periferii. I částečný rozpad by měl katastrofální následky pro firmy v celé eurozóně. Bylo by nutné zavést nové měny. Banky by zachvátila panika. Hospodářský růst by uvázl na mrtvém bodě.

Pokud přijde zpráva o fragmentaci eurozóny, udeří náhle jako vyhlášení války. Země, které zvolí odchod, s největší pravděpodobností uzavřou hranice, aby zabránily hromadnému pašování evropských bankovek a mincí z evropské periferie. Podobně budou ochromeny i přeshraniční elektronické platby a není vyloučeno, že paralýza postihne i telekomunikační služby. Ve finančním sektoru zavládne zmatek, a společnosti s pobočkami po celé eurozóně začnou každá bojovat sama za sebe. Kdo a kde jim dluží a půjčuje v eurech? Která eura jsou "německá", která "řecká" či "italská"? Finanční ředitel by tyto informace potřeboval mít na stole v řádu hodin.

To by byl jen začátek. Na řadu by přišel chaos, hromadné vybírání z bank a zpřetrhané dodavatelské řetězce. Firma zvyklá obchodovat napříč Evropou by musela přehodnotit celé své portfolio. Měla by svou činnost rozdělit na dvě či více částí mezi země v "jádru Evropy" s tvrdou měnou a na periferii s řadou měn slabých? Nová finanční oddělení, právní subjekty, logistické systémy a další struktury nejde zřídit přes noc. Čím rychleji to ovšem společnost dokáže a čím lépe bude již nyní připravena, tím méně takový vývoj naruší její podnikání.

Firmy se však zdráhají vyzradit své plány. Jednak i ta nejlepší strategie, pokud je vůbec nějaká taková možná, ztrácí na síle, když se jí řídí každý. A ve světě, který už pozbyl veškeré jistoty, člověk nemusí být pověrčivý, aby měl pocit, že čím více bude o krizových plánech mluvit, tím větší je pravděpodobnost, že budou zapotřebí.

Britsko-nizozemský ropný gigant Shell má tři možné scénáře. Podle prvního se bude eurozóna "nějak protloukat", dalším je prohloubení měnové unie, a poslední je rozpad. "Překvapilo by mě, kdyby se jakákoli dobře vedená společnost nepřipravovala na nejhorší scénář, jakkoli se může zdát nepravděpodobný," říká Leif Johansson, bývalý výkonný ředitel švédské automobilky Volvo a předseda představenstva švédské telekomunikační společnosti Ericsson a Evropského kulatého stolu průmyslníků. Začínají se objevovat nové služby, které nabízejí podnikům pomoc v přípravách na rozpad eurozóny. Arizonská softwarová společnost FiREapps představila v červnu nový program, s jehož pomocí firma zjistí, jak se může v reálném čase změnit její devizová expozice v několika různých rekonfiguracích eurozóny.

Ke změně určitě dojde

Převládá nekonečný příliv špatných zpráv. Nejinak tomu bylo i minulý týden. Potíže oznámila francouzsko-belgická banka Dexia, Itálii byl opět snížen úvěrový rating a byla pozdržena finanční pomoc Řecku. Šéfové firem touží po tom, aby mohli zařvat "Máš padáka!" na bezpočet evropských politiků. Podle jejich způsobu myšlení je totiž naprosto nepochopitelné, jak mohli nechat Řecko, aby rozvrátilo celý systém. Vždyť jeho dluh představuje pouhá dvě procenta hrubého domácího produktu eurozóny, a z pohledu byznysmena tak není víc než jen maličkou dceřinou společností.

Většina společností zatím stále věří, že k rozpadu eurozóny nedojde. Jenže u katastrofy takového rozsahu nahání hrůzu i docela malá pravděpodobnost, že by k ní mohlo dojít. Problémy navíc způsobuje samotný strach z pohromy. Řada firem zvažuje možnost přemístit své investice buď do finančně stabilnějších zemí uvnitř EU, nebo zcela mimo Evropu. Právě proto tato krize nevyhnutelně změní mapu evropského podnikání, i když eurozóna zůstane stejná.

Obavy přicházejí v době, kdy si větší evropské společnosti vedou velmi dobře, alespoň podle některých měřítek. Čtyřicet největších francouzských firem kotovaných na burze navýší letos podle očekávání analytiků zisky o patnáct procent. To znamená na úroveň, která se bude blížit nejvyšším hodnotám roku 2008. Průmysl v Německu stále těží z ohromného nárůstu poptávky ve strojírenství. Německý svaz výrobců strojírenské techniky svým členům letos předpovídá čtrnáctiprocentní nárůst. Objem výroby má činit 199 miliard eur, což je ještě o něco více než v roce 2008.

V letech 2008 až 2009 přijaly evropské firmy přísná opatření na snížení nákladů a zvýšení efektivity. Přestože většina z nich své zisky úspěšně ozdravila, nové fixní náklady si na bedra naložit nechce a raději se vydá cestou zachování flexibility. Právě to by jim mělo pomoci přestát další hospodářský pokles.

Všechno šlo jako po másle

Kromě omezení nákladů evropským podnikům prospělo i to, že se začaly poohlížet po příležitostech mimo kontinent. Z krize v letech 2008 až 2009 se dostaly především díky tomu, že svou energii přesměrovaly do Asie, Latinské Ameriky a na další zámořské trhy. Objem německého vývozu do Číny se v letech 2008 až 2011 téměř zdvojnásobil. Ovšem dopady eurokrize na globální ekonomiku bohužel začínají brzdit růst i jinde. Předstihové ukazatele, jako například indexy nákupních manažerů, ukazují, že výrobní sektor eurozóny se stále rychleji smršťuje. Podniky se připravují na zpomalení objednávek.

Podniky, které své výrobky a služby dodávají státním institucím, čelí dodatečným rizikům. K jednomu z nejrazantnějších kroků přistoupila švýcarská farmaceutická firma Roche, která letos v létě pozastavila dodávky některých léků státním nemocnicím v Řecku, poté co jí nezaplatily účty. Je možné, že stejně nekompromisní přístup ze strany této firmy brzy pocítí španělské nemocnice.

Zvlášť velký strach mají menší podniky. Jérôme Frantz, předseda organizace Fédération des Industries Mécaniques, uvádí, že řada středně velkých francouzských firem se připravuje na zpomalení. Eric Chaney, hlavní ekonom pojišťovny AXA, říká, že evropské podniky omezují výrobu rychleji, než by vyžadovala slábnoucí poptávka. Cílem je údajně snížit zásoby a zajistit hotovostní rezervy, pokud by udeřila krize likvidity.

Nejvíce zranitelné si společnosti připadají v oblasti financování. Děsí je hrozba další úvěrové krize. Podnikům ve Francii vysychá zdroj půjček, protože francouzské banky mají strach o své rozvahy a začínají se chovat konzervativněji. Podnikům se stále hůře hledají půjčky v bance a platí vyšší sazby. Ztíženým podmínkám čelí i německé firmy.

Větší společnosti, které nedostatkem hotovosti netrpí, mají jiný problém: kam peníze uložit, zatímco čekají, až bude doba více nakloněná investicím. Řada jich nasypala vklady do německých a francouzských bank. Siemens, největší německá společnost z pohledu tržní kapitalizace, považuje nejspíše za příliš riskantní i tuto strategii. Ve snaze najít bezpečné útočiště převedla minulý měsíc podle listu Financial Times 500 milionů eur z francouzské banky Société Générale do Evropské centrální banky. Francouzské obchodní kruhy to pobouřilo. Evropské podniky zůstávají věrné trhu Evropské unie a zoufale si přejí, aby ho krize eurozóny neohrozila. Vzájemné uznávání národních předpisů pro výrobky znamená, že podnik kdekoli v EU může své zboží nabízet stovce milionů domácností. Tak velký trh nemá ani celá Amerika. Podle Johanssona se právě díky jednotnému trhu Volvo prosadilo mimo Evropu a 30 procent svých tržeb realizuje v zemích, jako je Indie a Čína. Pro tento úspěch byla stěžejní restrukturovaná, konkurenceschopná evropská výrobní základna a silný domácí trh.

Přístup na velký trh je velkou výhodou především pro malé a střední podniky. Vedoucí pracovníci jsou vděční, že už nemusejí řešit problémy spojené s konkurenční devalvací měn v Evropě. Nadšení pro jednotný trh ale nevylučuje nemilosrdnost vůči eurozóně. "Musíte vědět... kdo je s vámi na jedné lodi a kdo ne, a řešit to," hřmí Carlos Ghosn, výkonný ředitel automobilek Renault a Nissan. Ostatní šéfové zaujali podobně pragmatický postoj. Skoncujte s nejistotou, říkají, i když to bude znamenat, že některé země z eurozóny vypadnou.

Kdyby vládli světu

Většina evropských podnikatelů si přeje, aby politici udělali víc k udržení eurozóny. Diego Della Valle, generální ředitel italského výrobce luxusního koženého zboží Tod, minulý týden strhal italské politiky v hlavních italských novinách a označil je za neschopné a špatně připravené k řešení krize, které Evropa čelí.

Podnikatelům ale neuniká, že se mohou naskytnout i dobré příležitosti. Portugalsko například chystá radikální program privatizace, který má zajistit, že země zůstane v eurozóně a dostojí svým závazkům snížit dluh. Na prodej bude letecká společnost TAP, správa letišť ANA a část veřejnoprávní televizní sítě RTP. Vzhledem k napjatému časovému plánu a situaci na finančním trhu zřejmě budou ceny více než přijatelné. "Bude to terno," neodpustil si poznamenat jeden vysoce postavený portugalský činitel. Mezi kupci budou jistě i podniky z jiných zemí eurozóny. Stejně jako Portugalsko odprodá část svých korunních šperků i Španělsko a Irsko a kupci mezi nimi možná najdou skutečné klenoty.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Jaké bude euro? Firmy v Evropě se už dnes připravují, jak by rozlišily eura "německá", "řecká" či "italská". Čím rychleji by se v nové situaci dokázaly zorientovat, tím méně by bylo narušeno jejich podnikání. Foto: Bloomberg

Související