Jak uspět v době globalizace? Bez vzdělání rozhodně ne

Žijeme v éře, v níž nejdůležitější síly ovlivňující všechny ekonomiky nemají lokální, nýbrž globální charakter. To, co se děje "v zahraničí" - v Číně, Indii i jinde -, má značný dopad i na tak velkou ekonomiku, jako je ta americká.

Ekonomická globalizace samozřejmě přinesla světu některé velké výhody včetně rychlého rozšíření pokročilých technologií, jako jsou internet a mobilní telefony. V mnoha rozvíjejících se ekonomikách zároveň prudce snížila chudobu - už z toho důvodu je zapotřebí, aby světová ekonomika zůstala otevřená a provázaná.

Zároveň však globalizace vytvořila velké problémy, které je třeba řešit. Za prvé zvětšila prostor k daňovým únikům vzhledem k rychlému rozšíření daňových rájů po světě. Nadnárodní společnosti dnes mají oproti dřívějšku mnohem více příležitostí vyhnout se spravedlivé a efektivní míře zdanění.

Globalizace navíc nestvořila jen vítěze, ale i poražené. V zemích s vysokými příjmy, jmenovitě v USA, Evropě a Japonsku, jsou největšími poraženými zaměstnanci postrádající vzdělání potřebné k tomu, aby mohli účinně konkurovat špatně placeným zaměstnancům v rozvojových zemích. Nejhůře zasaženi jsou zaměstnanci v bohatých zemích, kteří postrádají univerzitní vzdělání. Miliony jich přišly o práci, a ti, kteří si práci udrželi, se dočkali stagnace nebo poklesu mezd.

Ekonomická nerovnost na maximu

Globalizace navíc přiživuje nákazu. Finanční krize z roku 2008 začala na Wall Street, ale rychle se rozšířila do celého světa, což ukazuje na potřebu globální spolupráce v oblasti bankovnictví a financí.

Globalizace proto vyžaduje chytrou vládní politiku. Vlády by měly podporovat kvalitní vzdělání, aby zajistily, že mladí lidé budou připraveni čelit globální konkurenci. Měly by zvyšovat produktivitu budováním moderní infrastruktury a podporou vědy a techniky. A také by měly globálně spolupracovat na regulaci těch částí ekonomiky, v nichž se problémy v jedné zemi mohou přelévat do jiných koutů světa, například financí.

Spojené státy kráčejí už třicet let špatným směrem, když spíše omezují roli vlády v domácí ekonomice, než aby podporovaly investice potřebné k modernizaci hospodářství a pracovní síly. Bohatí z toho mají krátkodobý prospěch, neboť získali mohutné daňové úlevy. Chudí naopak trpí ztrátou pracovních míst a omezením vládních služeb. Ekonomická nerovnost dosáhla maxima nevídaného od dob velké hospodářské krize.

Přesto existují po celém světě silné náznaky, že lidé už mají po krk vlád, které uspokojují pouze bohaté. Povstání v Tunisu a Káhiře byla nejprve označena za "arabské jaro", protože se zdálo, že zůstanou omezena na arabský svět. Poté jsme však zažili protesty v Tel Avivu, Santiagu de Chile, Londýně a dnes už i v USA. Tyto protesty volaly především po politice pro širší okruh lidí namísto zkorumpované politiky oligarchie.

Americký prezident Barack Obama se navíc postupně přesouvá na levici. Po třech letech, kdy jeho administrativa hýčkala firemní lobbisty, konečně začal zdůrazňovat, že je třeba, aby bohatí platili vyšší daně. Přišlo to až v pozdní fázi jeho funkčního období a je docela možné, že prezident bude dále upřednostňovat bohaté a Wall Street výměnou za příspěvky na kampaň v roce 2012, avšak existuje jiskřička naděje, že bude bránit spravedlivější rozpočtovou politiku.

Inspirace severem Evropy

Zdá se, že stejným směrem se vydává i několik evropských vlád, například španělská, dánská a řecká. Španělsko nedávno zavedlo novou daň z bohatství pro daňové poplatníky s vysokým čistým jměním. Dánsko si zvolilo středolevou vládu odhodlanou zvýšit vládní výdaje a financovat je z nových daní pro bohaté. A Řecko nedávno odhlasovalo novou daň z nemovitosti, která má pomoci zacelit propastný fiskální deficit.

Nejúspěšnější ekonomiky světa se dnes nacházejí ve Skandinávii. Díky využití vysokých daní k financování vysoké úrovně vládních služeb se těmto zemím podařilo najít rovnováhu mezi velkou prosperitou na jedné straně a sociální spravedlností a ekologickou udržitelností na straně druhé. Takový je klíč ke zdravému vývoji v dnešní globalizované ekonomice.

Jeffrey Sachs
profesor ekonomie na Kolumbijské univerzitě

Lidé už mají po krk vlád, které uspokojují pouze bohaté.