Prohraný boj ČNB

- Historicky největší intervence provedla Česká národní banka v roce 1997.
- V té době byl ještě kurz koruny zafixovaný ke koši měn s fluktuačním pásmem plus minus 15 procent.
- Kvůli špatné ekonomické situaci se však investoři začali masově zbavovat koruny, a ta »vypadla« z oscilačního pásma.
- ČNB ve snaze udržet kurz začala ve velkém nakupovat korunu. Její zásah ovšem neměl prakticky žádný efekt, naopak situace využili spekulanti.
- Centrální banka reagovala zvýšením úrokových sazeb až na 75 procent a dalšími nákupy domácí měny.
- Po vyčerpání čtvrtiny devizových rezerv během pouhých několika dnů ČNB »boj o korunu« vzdala a zrušila fixaci na koš měn. Koruna od té doby funguje v režimu plovoucího kurzu.

Při zásahu proti posilování kurzu měny má centrální banka neomezené možnosti. Peněz si teoreticky může natisknout, kolik chce.

Dost bylo posilování franku, hledejte si bezpečný přístav v nejisté době jinde. Tak by se dal přeložit vzkaz investorům od švýcarské centrální banky, která minulý týden razantně zasáhla proti dlouhodobému zhodnocování měny.

Švýcarsko se tak pouští do »měnové války« s investory, kteří si během dluhové krize eurozóny vybrali frank jako bezpečné zázemí. Zároveň tím ale způsobili dvouciferné posilování franku a poškodili švýcarské exportéry.

Frank posiluje nepřetržitě od začátku roku 2008 a jen od letošního dubna do srpna, kdy se dostal na historické maximum, zpevnil o 22 procent.

Investoři si nyní budou muset hledat nové útočiště, kam uložit peníze v obavách o osud eura. Jednou z variant přitom může být i česká koruna. Už v druhé polovině srpna to naznačila londýnská společnost Record, která spravuje měnová portfolia ve výši více než 30 miliard dolarů.

»Už nás nebaví neustálé výkyvy franku a hledáme proto jiné alternativy,« prohlásil investiční ředitel společnost Record Bob Noyen v rozhovoru pro agenturu Bloomberg.

Koruna je přitom podle něho na nejlepší cestě se touto alternativou stát. »Česká měna a také další "tvrdší" východoevropské měny jsou potenciálem k zisku,« řekl Noyen.

Na útoky nemusíme odpovídat

Pokud by se skutečně investoři rozhodli uchýlit se v době stupňující se dluhové krize eurozóny k české koruně, ocitla by se Česká národní banka (ČNB) před velmi podobným problémem jako její švýcarský protějšek.

»Kdyby k výraznému posílení koruny došlo, bylo by to pro nás stejně zhoubné. Švýcarsko i Česko jsou malé otevřené ekonomiky s exportní orientací,« vysvětluje hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík.

Reagovala by pak ČNB stejně razantně? Sama banka nechce případné kroky předjímat. Nestanovuje totiž žádný »hraniční« kurz či procentní posílení koruny, které by považovala za škodlivé.

»Kurz české koruny je volně plovoucí, což je finančním trhům dobře známo. Nezavazuje centrální banku jakkoli odpovídat na případný úrok na korunu devizovými intervencemi,« konstatuje pouze mluvčí ČNB Tomáš Zimmermann.

Odpověď na otázku, jaké nástroje by ČNB použila i jaké posilování už pro ni může být nepřijatelné, nicméně může poskytnout pohled do minulosti.

Poslední intervence

Naposledy musela tuzemská cedulová banka řešit problém příliš výrazně posilující koruny vstupem na finanční trhy v roce 2002. Už během roku 2001 česká měna posílila o 15 procent a ve dvouciferném zpevňování pokračovala i rok následující.

ČNB proto zasahovala několikrát. Nejprve slovně a poté skokovým snížením úrokové sazby o 0,75 procenta.

Jako poslední krok následovaly skryté intervence, tedy prodeje korun na trhu, které centrální banka oficiálně nepotvrdila. Efekt intervencí byl nicméně jen krátkodobý a dlouhodobému zhodnocování koruny nezabránil.

Od té doby ČNB k přímým zásahům nesáhla. Například při posilování koruny v letech 2007 a 2008 si vystačila pouze s intervencí slovní.

Pro srovnání, na začátku letošního ledna se platilo za jedno euro 24,8 koruny, nynější kurz činí přibližně 24,5. Ani během roku přitom koruna výrazněji nefluktuovala.

»Koruna si svou cenu k dolaru i euru víceméně drží od začátku letošního března,« podotýká analytik společnosti X-Trade Brokers Jaroslav Brychta. Za takové situace není zásah centrální banky nutný.

Aby k zásahu ČNB opravdu došlo, muselo by podle expertů předcházet podobně výrazné posilování koruny jako v letech 2001 a 2002 v Česku, nebo během posledních dvou let ve Švýcarsku - tedy minimálně dvouciferné procentní pohyby kurzu.

»Pokud by koruna zpevnila stejně jako frank o více než dvacet procent, došla by zřejmě trpělivost každé centrální bance včetně ČNB,« odhaduje Brychta.

Kroky ČNB by přitom byly s největší pravděpodobností stejné jako v minulosti - od slovních prohlášení přes intervence pomocí úrokových sazeb až po přímé prodeje měny.

Příliš »drahý špás«

Zásah centrální banky proti posilování měny má na rozdíl od opačného případu (tedy příliš masivnímu oslabení) jednu výhodu. »Čistě teoretické možnosti intervence jsou v tomto případě u jakékoli centrální banky neomezené, protože její kapacita tvořit domácí měnu je - opět čistě teoreticky - neomezená,« říká Zimmermann.

Naopak při zásahu proti oslabování se hlavním limitem stává objem devizových rezerv.

K přímým intervencím pomocí prodejů vlastní měny na trzích se centrální banky přesto uchylují pouze ve výjimečných případech. Jsou totiž velmi nákladné a účinek je nejistý.

České centrální bance by hrozila podobná rizika, která se »vymstila« Švýcarům. Jejich národní banka byla totiž neúspěšná při pokusu bránit posilování franku už v minulém roce. Náklady celé akce byly navíc astronomické.

»Nejenže nakonec podlehla tlaku trhu a frank uvolnila. V době, kdy intervenovala, nakupila navíc během pár měsíců devizové rezervy do výše 40 procent HDP, které jí dnes způsobují kurzové ztráty v řádech desítek miliard dolarů,« připomíná Brychta.

Z makroekonomického pohledu existuje ještě jedno riziko přímých intervencí proti posilování měny. Kvůli tištění nových peněz, které pak centrální banka na trhu prodává, totiž hrozí zvýšení inflace.

V konkrétním případě, kdy by ČNB musela bránit korunu proti obchodníkům, kteří by se k ní uchylovali jako k bezpečné investici, by nicméně vyšší inflace nutně přijít nemusela.

»Inflační vliv emise korun prostřednictvím nákupu devizových rezerv by pravděpodobně nebyl velký, protože tyto koruny by byly drženy v zahraničí jako spekulativní aktivum a nevstupovaly by na domácí trh,« myslí si Pavel Mertlík.

Po odeznění problému by navíc ČNB mohla začít prodávat své devizové rezervy za koruny. »Tyto nadbytečné koruny by pak mohla zlikvidovat,« dodává Mertlík.

Koruna není frank

V souvislosti s potenciálním hrozbou příliš rychlého a výrazného posilování koruny je ale klíčová jedna otázka: Opravdu je pro investory česká měna dostatečně stabilní, bezpečná a atraktivní, aby mohla nahradit v pozici »bezpečného přístavu« švýcarský frank?

Podle odborníků se čeští exportéři, které by zpevňování koruny zasáhlo nejhůře, alespoň v nejbližší budoucnosti zřejmě nemusejí obávat. Česko totiž stále není tak spolehlivou zemí jako tradiční bankovní alpská země.

»Česko má daleko menší finanční sektor a mnohem kratší historii nízkoinflační kredibilní politiky vlády i centrální banky. České hospodářství je navíc o poznání náchylnější k výraznějším propadům ve chvílích, kdy globální ekonomika šlápne na brzdu,« vypočítává důvody hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.

Švýcarský frank je podle expertů jednoduše stále ještě jiná liga než česká koruna.

»Švýcarsko je devatenáctou největší světovou ekonomikou a frank šestou nejobchodovanější měnou s celkovým podílem 6,4 procenta na objemu všech obchodů na devizovém trhu,« popisuje pozici Švýcarska Jaroslav Brychta.

Naproti tomu Česko je podle něho na žebříčku velikosti ekonomik až na 45. místě. A podíl koruny na celkovém obratu na měnovém trhu činí pouhé dvě desetiny procenta.

Pravděpodobnějším cílem investorů hledajících bezpečné uložení peněz pro případ hluboké krize eura se tak mohou stát norská či švédská koruna.

(Viz též komentář.)

Jan Němec

INFOGRAFIKA: Švýcarský frank vs. euro

Související