Vinař roku sbírá cenu za cenou

Stačilo málo a Miroslav Volařík by hospodařil jen na 8,5 hektaru. Byl by tak klasickým malým vinařem, jakých jsou na Moravě desítky.

Protože se ovšem restituce pozemků, které patřily před kolektivizací v 50. letech jeho otci, protahovala, začal natruc skupovat okolní viniční tratě.

V současné době obhospodařuje 70hektarové Vinařství Volařík.

»Jen kvůli tomu, že mi házeli klacky pod nohy, jsem nakupoval. Jinak by mi ty vinice po otci stačily,« usmívá se a ukazuje na viniční trať, kterou dostal zpět před dvěma roky. Vyřízení restitucí mu trvalo více než deset let.

Ale o nějaké hořkosti, křivdě či nenávisti, kterou by cítil, nemůže být řeč. Měl na ni svůj lék - zapil ji dobrým vínem.

Tak jako každý na jihu Moravy má duši prorostlou vinicemi, a ty jsou pro něho tím nejdůležitějším. »Nejsem žádná výjimka. Pro všechny je tady víno fenomén,« tvrdí.

Na vinicích dělával otec i on už jako malý kluk. Na stole při obědě prý vždy stála karafa vína. »S citem pro dobré víno se tu všichni rodíme. Tatínek mi nabízel pohárek, už když mi bylo deset let,« zdůrazňuje. Prý ale jen k okoštování.

Z Emirátů se vrátil na Moravu

Na chuť začal moravskému vínu přicházet až později, kolem osmnácti let na tancovačkách.

Ovšem v té době už vyrazil do světa. Po studiích v Praze na Vysoké škole chemicko-technologické působil v bratislavském Slovnaftu, odtud se dostal i do Japonska, a od roku 1990 dokonce do Spojených arabských emirátů. V Abu Dhabi spolupracoval na projektu výroby pitné vody z mořské vody a o moravském víně jen snil.

Během dvou a půl roku viděl rodinu minimálně. Jelikož se ale začalo rozpadat Československo, vrátil se a přestěhoval manželku, syna a dceru ze Slovenska do Čech.

Zahraniční zkušenosti, rozhled, kontakty a vydělané peníze použil k rozjezdu firmy Bottling, která dodávala výrobní linky pro potravinářský průmysl. Dnes se podnik specializuje hlavně na automatické potiskovací systémy a vede ho Miroslav Volařík junior. Volařík senior se věnuje už jen vinařství.

A úspěšně. Jen v posledních dvou týdnech získal celorepublikový titul Vinař roku a Král vín.

»Na duši mě nejvíc potěšilo, že se říká, že soutěž vyhrál Moravák. Vrátili mi titul Moraváka,« usmívá se světoběžník.

Umí se o slávu podělit

Když s ním procházíte vinohrad, nepoužívá ani slovenštinu ani angličtinu, přesto nabýváte někdy dojmu, že mluví cizí řečí.

Co je třeba taková večernice? »No to je přece Veltlínské růžové. Dříve bylo dobré tak do burčáku, ale dnes je to velice žádaná odrůda,« vysvětluje.

Vinařství v Česku totiž udělalo za posledních 20 let velký skok. Hlavně bílými víny se vyrovnalo těm špičkovým z Rakouska a Německa. Proto se Miroslav Volařík obklopil mladými odborníky, kteří sbírali zkušenosti v cizině. Dokonce je poslal, aby například cenu Makro Vinař roku 2011 převzali v Praze oni.

»Pro kluky je to obrovská motivace, a hlavně si to zaslouží,« říká majitel vinice o nejbližších kolezích. Jsou jimi enolog neboli odborník plně se orientující ve víně Filip Mlýnek a Jindřich Kadrnka - vedoucí vinohradnictví. Prý nejsou pokaženi »kvasničáky«, které starší generace vinařů za socialismu často dělávala.

»Samozřejmě, že mě vítězství těší. A moc,« dodává statný vinař, který na věk 62 let vzhledem k neuvěřitelné vitalitě nevypadá.

Je na něm vidět »klukovská« radost a hrdost ze získaného ocenění. Nakonec, za vším je jeho tvrdá práce.

Do roku 2007 většinu hroznů ze svých vinic prodával. Zpracovával jen minimum sklizně pro sebe, známé a jako dárek pro klienty, s nimiž podnikal v Bottligu.

V roce 2008 vstoupilo Vinařství Volařík Mikulov oficiálně na trh. V té době totiž skončila přestavba i rozšiřování provozů a rozběhla se nová moderní technologie na zpracování hroznů. Celková investice dosáhla 30 milionů korun.

Loni už vyprodukovalo vinařství 120 tisíc lahví (sedmiček) vína. Od přívlastkových jako kabinet, pozdní sběr či výběr z hroznů až po vína ledová.

Letos plánují zpracovat celou úrodu, což představuje 240 tisíc lahví. Nová kapacita ovšem umožňuje 350 tisíc lahví. Na to dojde, až budou vinice v plné kondici.

Dobré víno dělá jak půda, tak lidé

Vinařství Volařík je především známé tím, že se specializuje na ryzlink vlašský. A právě ryzlink vlašský 2010 pozdní sběr byl o víkendu vyhlášen Králem vín v Česku.

Vynikající má ale i jiná vína, například ryzlink rýnský, chardonnay, sauvignon, rulandské bílé i šedé a další. Celkem dvanáct bílých a sedm růžových vín.

Po letošních úspěších se zákazníci jen hrnou. Vždyť přímo v jeho vinařství lze koupit sedmičku vína do výše 300 korun, a tedy za cenu, za kterou se v supermarketech mohou prodávat vína nižší kvality.

»Chceme dělat jen víno excelentní kvality. Vína, která vyhrála v soutěžích běžně prodáváme, nemáme jeden sud, s nímž obesíláme akce. To by byl podvod na lidi,« tvrdí Miroslav Volařík.

Jeho pravidlem je, že základem kvalitního vína je poloha a půda. Pak je samozřejmě důležitá i starost o vinici, jen těžko může na zarostlé viniční trati vyrůst jakostní víno.

Tím ale péče o víno nekončí. Důležité je sklidit hrozny v ten správný okamžik. O dva dny dříve či později, a už nepůjde o prvotřídní kvalitu. V době sklizně proto denně analyzují hrozny a ve správnou chvíli zahájí ruční sběr.

Také kvašení v sudech ve Vinařství Volařík neponechávají osudu, ale doslova řídí, aby probíhalo co nejdéle a za nízké teploty.

Volařík zaměstnává nastálo 27 lidí, v době sklizně přibírá dalších dvacet lidí. Všichni, jak na vinohradech, tak u lisů, pak pracují od rána do večera.

Letos bude dobré víno

»Loni začalo vinobraní v polovině října a skončilo v prosinci, letos zahájíme tak v polovině září a pojedeme do konce listopadu,« odhaduje majitel vinic.

A jaká bude ta letošní úroda? Podle Miroslava Volaříka a jeho mladých kolegů lze čekat dobré víno.

Optimistou je i Volaříkův kolega Petr Marcinčák, předseda Aliance vinařů V8 a člen Rady vinařského fondu.

»Hrozny i vinice jsou zdravé. Ale já nikdy nehodnotím ročník dříve, než jsou vína vyrobená, takže pokud počasí vydrží, tak to vypadá letos na velmi dobrý ročník. Ovšem v Čechách podle mých informací jarní mrazy poškodily více než 90 procent vinic,« uvádí Marcinčák. To ovšem vzhledem k množství vinic nebude mít vliv na produkci. V České republice je v současné době totiž osázeno vinicemi 17 337 hektarů, z toho v Čechách jen 640.

První bobule se sklízejí už čtvrtý rok poté, co se nová vinice vysadí. Když se trať správně ošetřuje, může podle Miroslava Volaříka plodit i sto let.

Dělat vynikající vína nestačí

Sám Marcinčák má 108 hektarů vinic a s Volaříkem jsou přátelé.

»Dokonce jsem ho přivedl do vinařské aliance V8, která podporuje výrobu a propagaci vysoce kvalitních moravských vín,« dodává Marcinčák s tím, že ocenění svému kolegovi přeje.

»Jsem rád, že vyhrál vinař z Mikulovska, kde také hospodařím. Potvrzuje to, že tu děláme skvělá vína,« zdůrazňuje Marcinčák.

Lidé, kteří se ve víně vyznají, to dnes už dobře vědí. Jezdí na Moravu ke známým vinařům, od nichž dokonce požadují jen vína z určitých viničních tratí. Už dávno tu neplatí, že Pražákům nalévají »ocet«.

»To už je pryč. Pražáci jsou dnes nejvzdělanější. Také byznysmeni, kteří jezdí po světě a srovnávají, umějí docenit moravská vína,« poznamenává Miroslav Volařík.

Zároveň přiznává, že naopak v marketingu ještě čeští vinaři nad kolegy v Rakousku a Německu pokulhávají. Moravské obce sice začaly například budovat vinné cyklostezky, ale stává se, že turisté marně klepají na dveře sklípků.

»Vinaři musejí spolupracovat, aby alespoň jeden měl vždy službu a zabezpečoval servis pro turisty. Byznys kolem vinic se ještě musíme učit,« uzavírá.

Marcela Honsová

Foto: Jan Rasch