Taktické potřeby někdy musejí dostat přednost před strategickým uvažováním. To prohlásil Ehud Barak, izraelský ministr obrany, bývalý premiér a muž, který v izraelské armádě získal nejvíce vyznamenání.

Takový okamžik nastal nedávno: za podpory současného předsedy vlády Benjamina Netanjahua svolil Ehud Barak k tomu, aby Egypt vyslal na Sinaj několik tisíc vojáků, přestože to izraelsko-egyptská mírová dohoda přísně zakazuje.

Podle Baraka budou egyptské jednotky vyzbrojeny vrtulníky a obrněnými vozidly, ale vyjma jediné posádky, která v oblasti již působí, nebudou vybaveny tanky.

Toto rozhodnutí padlo poté, co 18. srpna ozbrojenci opovážlivě zaútočili na izraelská vozidla jedoucí po dálnici, která se vine podél izraelsko-egyptské hranice a končí v letovisku Ejlat.

Při útoku a následných přestřelkách, do nichž se zapojila armáda, zemřelo osm Izraelců, mezi nimiž byli civilisté i vojáci. Zabito bylo rovněž deset útočníků. Dva z nich byli zřejmě zastřeleni egyptskou pohraniční stráží, jejíchž šest příslušníků také během palby zahynulo.

Kdo si začal?

Egypt z incidentu obvinil Izrael. Ten naopak prohlásil, že o měsíc dříve na egyptský poloostrov Sinaj přešla z Gazy skupina ozbrojených palestinských radikálů. Na Sinaji se údajně utábořili, cvičili tam a poté se dostali přes poušť až na místo útoku.

Izrael na incident okamžitě zareagoval leteckým útokem na město Rafáh na jihu pásma Gazy a zabil několik předních představitelů Výboru lidového odporu, kteří podle Izraelců celý útok naplánovali.

Palestinští ozbrojenci na to odpověděli odpálením řízených střel a usmrtili jednoho Izraelce ve městě Beer Ševa. Během dalších náletů byla podle vyjádření Izraelců zničena údajná zařízení na odpalování řízených střel. Palestinské úřady také ohlásily, že při incidentu zemřely tři děti.

Omluva nestačí

Izraelsko-palestinské potyčky vedené ve stylu »oko za oko, zub za zub« už všichni znají. Nyní se do nich ale zapojil i Egypt a situace se rychle vyhrotila v politickou krizi.

Izraelské velvyslanectví v Káhiře obklíčili rozzuření demonstranti. Mladý dělník Ahmed al-Shahhat, nyní přezdívaný »Vlajkonoš«, vyšplhal na budovu velvyslanectví a nahradil izraelskou vlajku egyptskou.

Prozatímní vojenská vláda v jednu chvíli uvedla, že odvolává svého velvyslance z Izraele, ale posléze si to zřejmě rozmyslela.

Ehud Barak i izraelský prezident Šimon Peres se za krvavý incident omluvili, ale Egypt to označil za nedostatečné. Do Káhiry byl proto tajně vyslán izraelský generál s návrhem, aby Izrael a Egypt okolnosti zabití egyptských pohraničníků společně prošetřily.

Izrael tak stojí před dilematem s dalekosáhlými strategickými důsledky do budoucnosti. Mír s Egyptem byl po celých třicet let podmíněn právě demilitarizací Sinaje.

Poloostrov střeží mezinárodní síly a ze vzduchu jej monitorují Američané. Společně tak zajišťují, aby ani jedna strana neměla na Sinaji svou armádu, a to přesto, že poloostrov je svrchovaným egyptským územím.

Izrael až dosud požadavky Egypta ohledně možnosti vyslat na Sinaj více vojenských jednotek, než povoluje mírová smlouva z roku 1979, odmítal. Nyní však potřebuje, aby Egypt bezpečnostní opatření zesílil.

»Pokud nezakročíme nyní,« konstatoval nejmenovaný poradce izraelského premiéra, »musíme počítat s tím, že extremistické skupiny budou intenzitu svých aktivit na území Sinaje dále zvyšovat«.

Uprchlí trestanci na barikádách

Egypt se s nastolením pořádku na poloostrově potýká již řadu let. Situace se ještě zhoršila v únoru po pádu režimu egyptského prezidenta Husního Mubaraka.

Koncem července zaútočila desítka ozbrojených mužů na policejní stanici v největším městě Sinajského poloostrova Al-Ariši. Jeden z obyvatel města prohlásil, že tato směsice násilností, kmenové rivality a projevů džihádu svědčí o tom, že úřady »už nad situací mimo město nemají téměř žádnou kontrolu«.

Silnice zablokovali zločinci, z nichž mnozí uprchli z vězení během revoluce v Egyptě, a došlo již k několika přepadením aut. Džihádistické skupiny (které se někdy prohlašují za »al-Káidu Sinajského poloostrova«) volají po vytvoření islámského emirátu.

Náhlá změna vlády v Káhiře urychlila na Sinaji kolaps centrální moci.

Egyptské veřejnosti se tak rovněž dostalo větší svobody v projevech všeobecně pociťovaného nepřátelství vůči Izraeli, které Mubarakova vláda držela pod pokličkou.

Ehud Barak nepodceňuje izraelské obavy ani rizika, která s sebou jeho návrh přináší. Další vojenské jednotky, které směly být vyslány na Sinaj, už pravděpodobně žádná egyptská vláda nikdy nestáhne.

Těch pár tisíc mužů samo o sobě nikterak velkou hrozbu nepředstavuje. Sinajský poloostrov byl ovšem dějištěm čtyř nelítostných válečných konfliktů mezi Izraelem a Egyptem.

Historie ukázala, že jen pouhá přítomnost vojenských jednotek na jeho území stačí, aby se daly do pohybu velmi nebezpečné věci.

 

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved.
Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Izraelsko-palestinské potyčky vedené ve stylu »oko za oko, zub za zub« už všichni znají. Nyní se do nich ale zapojil i Egypt.

Související