Joseph E. Stiglitz

- Nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2001.
- Přednáší ekonomii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
- Jeho zatím poslední knihou je Freefall (Volný pád) s podtitulem Volné trhy a ztroskotání světové ekonomiky.

Velká recese roku 2008 se proměnila v Severoatlantickou recesi: do pomalého růstu a vysoké nezaměstnanosti nezabředly velké rozvíjející se trhy, ale především Evropa a Spojené státy. A právě Evropa a Amerika kráčejí, jednotlivě i společně, k vyústění majestátního debaklu.

Prasklá bublina vedla k masivnímu keynesiánskému stimulu, který předešel mnohem hlubší recesi, ale zároveň zapříčinil značné rozpočtové schodky. Reakce - rozsáhlé výdajové škrty - se postará o to, že zůstanou zachovány nepřijatelně vysoké míry nezaměstnanosti možná na celá léta.

Zabrzdění na všech frontách

Evropská unie se konečně zavázala pomoci svým členům ve finanční tísni. Neměla na výběr: jelikož hrozilo, že se finanční rozvrat rozšíří z malých států jako Řecko a Irsko do velkých zemí.

Evropští lídři si uvědomili, že dluhy zemí v tísni začnou být nezvladatelné, nedokážou-li tamní ekonomiky růst.

Avšak byť evropští lídři přislíbili, že pomoc je na cestě, ještě zdvojnásobili sázky na víru, že země nepostižené krizí musejí seškrtávat výdaje.

Výsledné vynucené šetření poškodí evropský růst. Přitom Řecku by nepomohlo víc nic jiného než solidní posilování jeho obchodních partnerů.

Diskuse před krizí byla ilustrací toho, jak málo se udělalo pro nápravu ekonomických fundamentů.

Vehementní odpor Evropské centrální banky proti tomu, co je nepostradatelné pro všechny kapitalistické ekonomiky, totiž proti restrukturalizaci dluhu zkrachovalých či insolventních subjektů, dokládá přetrvávající křehkost západní bankovní soustavy.

ECB prohlásila, že celý účet za nedobytný svrchovaný dluh Řecka by na sebe měli vzít daňoví poplatníci ze strachu, že jakákoli účast soukromého sektoru by vyvolala »úvěrovou událost«, která by si vynutila velké výprodeje swapů úvěrového selhání, jinými slovy »zdražování« dluhů, a mohla by vyvolat další finanční rozvrat.

Pokud je však právě tato skutečnost obavou Evropské centrální banky, tedy pokud nejedná pouze v zájmu soukromých věřitelů, rozhodně měla požadovat, aby banky měly více kapitálu.

Obdobně ECB měla vykázat finanční instituce z rizikového trhu se swapy úvěrového selhání, kde jsou rukojmími úsudků ratingových agentur o tom, co představuje onu úvěrovou událost.

Ostatně jedním z pozitivních výsledků jednání evropských lídrů na nedávném bruselském summitu bylo zahájení procesu zkrocení ECB i moci amerických ratingových agentur.

Nejkurióznějším aspektem postoje ECB byla pohrůžka, že vládní restrukturalizované dluhopisy jako zástavu nepřijme, pokud ratingové agentury usoudí, že je to třeba klasifikovat jako úvěrovou událost.

Celým smyslem restrukturalizace bylo umořit část dluhu a zajistit, aby byl zbytek zvladatelnější. Jestliže byly dluhopisy přijatelné jako zástava před restrukturalizací, nesporně byly po ní ještě bezpečnější, a tedy neméně akceptovatelné.

Tato příhoda nám slouží jako připomínka skutečnosti, že centrální banky jsou politické instituce s vlastní politickou agendou a že nezávislé centrální banky mají sklon upadat do područí komerčních bank, jež by měly regulovat.

Globální problém

Na druhé straně Atlantiku je přitom situace o málo lepší. Tam krajní pravice hrozila, že odstaví vládu USA.

Prezident Barack Obama se podvolil nevyvážené strategii snižování zadluženosti bez jakéhokoli zvýšení daní - ani pro milionáře, jimž se v uplynulých dvou desetiletích tak dařilo, ani zrušením daňových dárků pro ropné společnosti, které podrývají ekonomickou efektivitu a přispívají k degradaci životního prostředí.

Optimisté tvrdí, že krátkodobý makroekonomický důsledek dohody o zvýšení amerického dluhového stropu a předejití svrchovanému úpadku bude omezený - zhruba 25 miliard dolarů výdajových škrtů v nadcházejícím roce.

Nebylo však prodlouženo snížení daně ze mzdy a je jisté, že trh v očekávání nástupu kontrakčních důsledků bude ještě méně ochotný půjčovat.

Mezi Evropou a Amerikou dochází k silným přenosům finanční nákazy. Chyby v americkém řízení financí se podílely na spuštění evropských dluhových problémů a finanční chaos v Evropě by zase neprospěl USA - zejména s přihlédnutím ke křehkosti bankovní soustavy USA.

Skutečný problém ale plyne z jiné formy nákazy: hranice snadno překračují špatné nápady a pomýlené ekonomické představy se na obou březích Atlantiku vzájemně posilují. Totéž bude platit pro stagnaci, kterou tyto politiky přinesou.

© Project Syndicate 2011
www.project-syndicate.org

Nezávislé centrální banky mají sklon upadat do područí komerčních bank, jež měly původně regulovat.

Související