Tisíc včelstev letos, příští rok možná už dva tisíce. U Bohdanče na Kutnohorsku vzniká největší podnik na výrobu medu a chov včel v Česku. Iniciátory projektu jsou majitelé největší lesnické firmy v zemi Less & Forest, Jan Mičánek se synem.

»Zatím je to investice za pět až deset milionů, uvidíme, jak se ekonomika bude dál vyvíjet,« říká Jan Mičánek mladší.

Jeho záměr potvrzuje trend z poslední doby. V Česku roste počet velkých včelařů, na vzestupu je díky dotacím i slušné ceně medu celý obor. Loni také došlo ke zlomu a po dlouhých letech poklesu poprvé meziročně počet včelstev stoupl.

Je to dobrá zpráva nejen pro domácí trh s medem, kde se ročně protočí nejméně dvě miliardy korun. Ještě významnější je nový trend pro celé zemědělství: hlavní ekonomický význam včel totiž nespočívá v produkci medu, ale opylování zemědělských plodin.

Odborníci z Programu OSN pro životní prostředí přitom bijí na poplach, že včel celosvětově dramaticky ubývá. Jen v USA to například kvůli snížení výnosů znamenalo roční ztrátu 17 miliard dolarů.

Zelená Bohdaneč

V Česku loni přibylo asi tisíc včelařů. Nyní jich je registrováno zhruba 50 tisíc a v průměru na každého připadá deset včelstev. Ale tento průměr o trendu nevypovídá.

»Přibývá hlavně profesionálů, za něž označujeme chovatele s více než 150 včelstvy,« říká Miloslav Peroutka, místopředseda Českého svazu včelařů.

Mičánkovi se přitom rozhodli posunout dosavadní hobby do profesionální roviny velmi razantně. Loni měli »jen« 400 včelstev.

»Zatím předpokládáme finální stav dva tisíce včelstev. K medu přibude příští rok také výroba dalších produktů - vosku, mateří kašičky i prodej včelstev,« plánuje Mičánek junior.

Podnikatelský záměr má podle něho »dobře uživit včelaře a vydělat si na další rozvoj«. Zapadá přitom do strategie, kterou razí v poslední době dost podnikatelů: sázejí na stále populárnější produkci regionálních potravin.

Celý projekt »Zelená Bohdaneč« zatím zahrnuje místní výrobu moštů, medu, likéru, začíná s chovem ovcí a masných plemen skotu.

Dotační injekce

Ve včelařství se Mičánkovi řadí k dalším velkopodnikatelům, kteří svůj byznys také rozšiřují. K nejznámějším patří firma Jana Kolomého na Moravě, která vedle medu a chovného materiálu provozuje i specializované stolařství na výrobu včelařských potřeb. Samotný chov přitom již narostl na zhruba tisícovku včelstev.

Do třetice potvrzuje rozvoj velkých medařů například Daniel Prokeš, jenž provozuje včelí farmu s celou svojí rodinou. Loni měl 250 včelstev, letos už o padesát víc. Většinu u Maxova v Českém lese, část nechal ještě u Prahy.

»Jsem rodilý Pražák, k včelařství jsem se dostal víceméně náhodou na zemědělském učilišti,« říká Prokeš, jemuž s rozjezdem vydatně pomohl přední agrární podnikatel Jaroslav Bačina z Klíčan u Prahy.

Příčiny, proč se po předchozím útlumu začíná medařům dařit, vidí Peroutka v lepší ekonomice podnikání.

»Cena medu se loni zvedla, a i když to letos tak skvělé není, pořád se drží na slušné úrovni,« říká. Například lesní med dnes včelaři nabízejí za zhruba 150 korun za kilogram.

Výraznou pobídkou jsou ovšem i dotace. Přímo ze státní kasy dostávají chovatelé takzvanou ekologickou prémii - letos v celkové výši 35 milionů korun.

Dalších 50 milionů korun letos získají čeští včelaři od daňových poplatníků přes Brusel.

Evropská unie dotuje jednak začínající včelaře podporou na pořízení včelstev. »Je to tisíc korun na úl, ale maximálně jsou dotovány čtyři úly u jednoho včelaře,« upřesňuje Peroutka. A bruselské dotace jdou také na vzdělávání a marketing.

Souboj o původ

»Český med je vzácný pro svou jemnou chuť, proto i v cizině je hledaným zbožím a dobře se platí. Takto však nekryje se ani domácí spotřeba a každoročně dováží se k nám z ciziny, až z Ameriky, spousta bezcenné kaše, která nezasluhuje ani jména med. Zde jde dobře na odbyt, poněvadž je lacinější než pravý český med.«

Tyto věty pocházejí z traktáru o »Včelařství v politickém okresu kutnohorském« z roku 1911, napsal je tehdejší okresní hejtman Bohumil Pecka.

Jan Mičánek knížečku nejen opatruje, ale často v ní i listuje. Když totiž zaměníme zmínku o Americe za Čínu - pak je stoletý elaborát z pohledu včelařů doslova a do písmene aktuální. Právě značka »český med«, boj o jeho kvalitu a marketing jsou v současné době alfou a omegou českého včelařství.

Dobrou pověst (a tím také cenu) si totiž český med dnes drží například tím, že nemocná včelstva u nás nejsou léčena pomocí antiobiotik - ale likvidována. Tak se do medu nedostávají škodlivá rezidua těchto medikamentů.

Jenže taková praxe také med zdražuje. A domácí produkce obtížně konkuruje »antibiotikovému medu« především z Číny.

»Značku český med zavedl náš svaz, musí odpovídat přísné normě a je pouze pro domácí produkci,« vysvětluje Peroutka ze svazu včelařů.

»Ale na etiketách můžeme najít označení jako "směs medu" a zároveň "baleno v Česku" - což ale už znamená, že jde o levnější a méně kvalitní med dovozový,« dodává.

Používaná formulace »směs medů z tropické oblasti« přitom podle něho může zakrývat i fakt, že produkt z žádných tropů nepochází, ale obsahuje náhražky z kukuřičného škrobu. Škrobem pančovaný med totiž odpovídá parametrům pro »tropický med«, jenž se může přehřát - a podvodníci toho zneužívají k ošálení kontrolorů i spotřebitelů.

Přijde hladomor?

Ačkoli si člověk včely spojuje převážně s medem, význam těchto přičinlivých opylovačů pro výživu lidstva je podle expertů jinde.

Sedm z deseti zemědělských plodin totiž opylují včely. Pokusy o odhad sumy, která by vyjadřovala ekonomický přínos včel díky opylování, se pohybují celosvětově kolem 200 miliard dolarů ročně.

Komise OSN přitom letos, právě v době rostoucích cen potravin, vydala varování o pokračujícím celosvětovém úbytku včel. Pokles probíhá v Evropě už několik let, nově se ale objevil také v USA, Číně, Japonsku i třeba Egyptě.

»Lidstvo žije v iluzi, že se díky moderním technologiím stane nezávislé na přírodě. Na příkladu včel se ale ukazuje, že ve skutečnosti je to právě naopak,« upozornil v britském deníku Guardian zástupce generálního tajemníka OSN Achim Steiner.

Experty i farmáře nejvíce děsí takzvaný »syndrom zhroucení včelstev«, kdy bez zjevné příčiny vyhyne celý úl. Při vysvětlení vědci stále tápou: může jít o rostoucí znečištění životního prostředí, klimatické změny, podle některých teorií jsou na vině dokonce všudypřítomné signály mobilních telefonů.

Česko zatím postiženo není, dokonce tu počet včelstev roste. Malá země samozřejmě nemůže případný celosvětový »včelí kolaps« zvrátit. Ale tuzemští podnikatelé si dobře uvědomují, nakolik jsou sběračky medu důležité pro celý agrární byznys.

Když se například zmíněný včelař Daniel Prokeš podnikatelsky osamostatnil a přenesl své úly do Českého lesa - přece jen část včelstev ponechal u Prahy, u svého původního podporovatele Bačiny. »Nechci žádný med, ale naše pole včely pořád potřebují. Proto jsme se na tomhle řešení s Prokešovými dohodli,« potvrzuje Bačina.

Martin Mařík

Sedm z deseti plodin opylují včely. Jejich přínos se celosvětově odhaduje na 200 miliard dolarů ročně.

Počet včelstev v Česku

Jan Mičánek mladší rozjíždí největší včelařství v republice. Chce mít až dva tisíce včelstev. Foto: Jan Rasch

Související
Zobrazit