Co chce unie od bank

- Navýšení kapitálu a likvidity bank. To má za cíl předejít dalším finančním krizím - banky mají v lepších časech vytvářet rezervy a »polštáře«, z nichž budou čerpat v případě problémů.
- Vytvoření fondu pro řešení problémů. V případě problémů některé z bank nemají záchranu financovat daňoví poplatníci, ale také banky z nově vytvořeného fondu, do něho budou samy přispívat.
- Zrychlení výplaty z Fondu pojištění vkladů. Vklady do výše 2,4 milionu korun mají být klientům v případě krachu banky vyplaceny do 7 místo do dosavadních 20 dnů.
- Zákaz prodeje »balíčků«. Banky nebudou moci poskytovat služby vázané na další produkty, tedy typicky »slevové balíčky«.
- Lepší informování o hypotékách. Unie chce stanovit obsah i formu reklam na hypotéky, aby informace nebyly matoucí. Banky budou muset vysvětlovat smlouvy tak, aby jim porozuměli klienti i s nižším vzděláním či vědomostmi.
- Přísnější kontrola bonity žadatelů o hypotéku. Banky mají v budoucnu důkladněji zkoumat skutečnou finanční situaci klientů, a v případě odhalené nízké bonity jim úvěr na bydlení neposkytnout.

Budoucí problémy bank by neměli financovat jen daňoví poplatníci, ale přímo finanční ústavy ze svých zdrojů.

460 miliard eur
je částka, o kterou budou muset evropské banky navýšit svůj kapitál.

Přijetím nejrůznějších pravidel a stále přísnějších regulací téměř čehokoli jsou evropské instituce pověstné. Jejich pozornosti nyní neunikly ani banky.

Evropská unie do značné míry využívá situace po finanční krizi. Větší regulaci bank, již chce začlenit do evropského práva, zdůvodňuje předcházením dalším krizím.

A řídí se přitom heslem: ať krizi zaplatí ti, kteří ji způsobili. Proto by budoucí problémy finančních ústavů neměli hradit jen daňoví poplatníci, ale také přímo banky ze svých zdrojů.

Vedle toho představila unie v posledních týdnech několik dalších opatření, která mají chránit přímo klienty bank. Týkají se například toho, jak budou banky napříště klienty informovat o svých produktech, nebo přístupu k bankovnímu účtu.

Pokud se podaří navrhovaná opatření skutečně prosadit do praxe, dotknou se v příštích několika letech nejen bank, ale i jejich klientů.

Některá z nich budou mít přímý dopad. Jiná se promítnou především do kapes klientů, kteří kvůli přísnějším pravidlům zaplatí bankám více na poplatcích. Mohou tedy způsobit zdražení bankovních služeb.

K přijetí opatření, která Evropská komise představila ve druhé polovině letošního července, je ovšem třeba, aby byla schválena jak všemi členskými zeměmi, tak Evropským parlamentem.

Co všechno tedy Evropská unie v tažení za bezpečnější a pro klienty férovější bankovní systém chystá?

Protikrizový polštář

Nejzásadnější návrh nových regulačních pravidel pro banky, který vychází z loni schválených pravidel Basel III, má mít především preventivní charakter. Na základě zkušeností z finanční krize se snaží podobným otřesům předejít.

Unie počítá například se zvýšením požadavku na povinnou výši kapitálu v poměru k aktivům banky a navrhuje vyšší nároky na rezervy finančních ústavů ke krytí úvěrového rizika.

Pravidla mají začít platit od roku 2013 a podle představ Evropské komise nová pravidla donutí finanční ústavy postupně navýšit kapitál celkem až o 460 miliard eur do roku 2019.

Dotkne se to přitom zhruba 8200 bank a investičních společností v celé Evropské unii.

Zavádějí také takzvaný proticyklický kapitálový požadavek, který má stabilizovat finanční systém. Fungovat má tak, že banka v době růstu úvěrů bude muset navýšit kapitál, aby v dobách poklesu mohla z tohoto nakumulovaného »polštáře« krýt případné ztráty.

Mimo to regulace zahrnuje také zavedení nových standardů likvidity. Banky podle nich budou muset disponovat dostatečným objemem vysoce likvidních (na hotovost směnitelných) aktiv pro případ krizových situací.

Evropská komise také zvažuje zřízení speciálního fondu pro řešení problémů bank. Fond by přitom financovaly formou příspěvků samy finanční domy. Shromážděné peníze by pak byly použity v případě problémů některého z ústavů.

Místo současné praxe, kdy banky zachraňují státy z veřejných prostředků, by se záchrana uskutečňovala ze zdrojů samotných bank.

Náklady zaplatí klienti

Přestože to Evropská komise nechce přímo přiznat, opatření dopadnou i na klienty bank. Především zprostředkovaně. Finanční ústavy totiž už nyní hrozí, že si ztráty či vyšší náklady vynahradí třeba zdražováním služeb.

»Změny ovlivní rentabilitu bankovních produktů a povedou ke snížení ziskovosti aktiv a kapitálu bank. Následky tak dopadnou nejen na akcionáře bank,« upozorňuje náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek.

Jinak řečeno - banky podle Matouška přenesou náklady připravované regulace, tedy například zdražení bankovních zdrojů, do vyšších cen pro klienty.

Finanční ústavy však zřejmě budou vzhledem k vyšším požadavkům na kapitálové krytí rizikových úvěrů také obezřetnější při poskytování půjček. A to se dotkne klientů přímo. Ti méně bonitní, tedy méně spolehliví, mohou totiž mít v příštích letech při žádosti o úvěr smůlu.

Co se přímo bank působících v Česku týče, vzhledem k jejich velmi solidní kondici nebudou mít nová pravidla zřejmě příliš velký dopad. »Řadu požadavků, které budou platit až od roku 2015 či později, splňuje český bankovní sektor již nyní,« tvrdí Jan Matoušek.

Například pravidla kapitálové přiměřenosti plní banky v Česku velmi dobře a dlouhodobě se drží nad minimální požadovanou mírou osmi procent (viz graf Jak si vedou české banky).

Nepříliš významný vliv novinek na české banky už dříve týdeníku Ekonom potvrdil také generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka.

»Spořitelna je po krizi v takové formě a pracuje s takovými polštáři, že se dopad opatření nijak citelně na našem podnikání nepodepíše,« tvrdí Kysilka.

Spouštěč morálního hazardu

Více než samotné vyšší požadavky na objem i kvalitu kapitálu vadí bankéřům jiná věc. Evropská komise se totiž tváří, jako by její recepty byly všespasitelné a dokázaly spolehlivě předejít jakékoli další krizi.

»Politická sféra a regulátoři neříkají otevřeně a upřímně, že žádná regulace nikdy nemůže stoprocentně předejít finanční krizi. Tím, že se tváří, že mají recepty na budoucí problémy, spouštějí něco velmi nebezpečného, morální hazard,« konstatuje Pavel Kysilka.

Soudí, že kvůli ujišťování evropských institucí o dokonalosti nových pravidel totiž mohou klienti bank postupně ztrácet obezřetnost a přestat rozlišovat mezi kvalitou jednotlivých bank. Rozdíly mezi nimi přitom jsou a zůstanou velké.

Existují tedy na nové regulaci i nějaká pozitiva?

»Lze především vyzdvihnout, že má unie snahu zamezit bankám, aby v době ekonomické konjunktury nadměrně půjčovaly. Zabránit jim v tom má zvýšení požadovaného kapitálu na tyto úvěry,« tvrdí analytik Fio banky Robin Koklar. Tedy, banky by v době ekonomického růstu už měly být napříště opatrnější při poskytování úvěrů, než jak tomu bylo v době před krizí.

Někteří analytici nicméně upozorňují, že na »deadline« pro zvýšení kapitálu do roku 2019 čekat nelze.

»Dodatečný kapitál ve výši 460 miliard eur banky potřebují už dnes,« tvrdí například Sony Kapoor, ředitel bruselského think tanku Re-Define. Důvody k jeho obavám potvrzují i výsledky letošních zátěžových testů, v nichž neuspělo šest z více než 90 evropských bank.

Peníze do sedmi dnů

Poměrně významným zásahem do podnikání bank má být i série opatření, jež mají chránit klienty. Tedy alespoň podle představ Evropské komise.

Jedním z nich jsou další zásahy do pojištění vkladů v bankách. Už dříve Evropská unie zavedla pravidlo, podle něhož se zvýšila maximální pojištěná částka. Klient zkrachovalé banky by tak měl obdržet z Fondu pojištění vkladů celé své úspory až do výše 100 tisíc eur (2,4 milionu korun). Předtím to bylo jen 50 tisíc eur.

Nově unie také tlačí na zkrácení lhůty pro výplatu peněz, pokud se banka dostane do problémů. Nyní si klient musí počkat 20 dní. Od roku 2012 nebo 2013 neměl čekat více než týden.

Co to bude znamenat pro klienty? Zřejmě nic zásadního. Podle výkonné ředitelky českého Fondu pojištění vkladů Renáty Kadlecové je totiž taková lhůta v současné době pro banky nerealizovatelná.

Banky by musely podle Kadlecové investovat značné částky do nových informačních systémů, aby dokázaly tento požadavek splnit. A tyto náklady by nejspíše promítly opět do cen svých služeb. V důsledku by tak novinku zaplatili sami klienti.

Více chráněni by podle EU měli být nejen klienti bank, ale také zákazníci investičních společností, například obchodníků s cennými papíry. V případě, že tyto společnosti nebudou schopny plnit závazky, dočká se jejich klient odškodnění z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry až do výše 50 tisíc eur (1,2 milionu korun).

Unie po obchodnících s cennými papíry ale požaduje navýšení prostředků ve fondu.

»Příspěvky nebankovních obchodníků s cennými papíry do GFOCP by se zvýšily zhruba na pětinásobek,« upozorňuje Česká asociace obchodníků s cennými papíry. Podle ní by toto opatření mělo jasný dopad na klienty: zdražení služeb.

Odškodněni by navíc měli být i lidé, kterým jejich makléř špatně poradil, a tím způsobil ztráty. »Špatné doporučení ale bude v praxi jen obtížně prokazatelné a povede k zatěžování justice,« varuje Jan Matoušek z České bankovní asociace. Klienti, kteří by s žádostí o odškodnění kvůli špatnému doporučení neuspěli, by se totiž snažili vymáhat údajné škody soudně.

Zákaz »balíčků«

Do oblasti ochrany spotřebitele spadá i opatření, které by výrazně omezilo banky v poskytování některých služeb vázaných na další produkty. Jinými slovy - banky by nemohly nabízet nejrůznější zvýhodněné balíčky více služeb.

»Jako potenciálně nekalé jsou prezentovány i běžné obchodní praktiky, jako je vytváření produktových balíčků, prodeje produktů ovlivněné splněním určitých podmínek klientem včetně nabízených slev, nabídky šité na míru s využitím informací, které má banka o klientovi k dispozici,« vypočítává omezení Jan Matoušek.

Jak toto opatření klientům bank pomůže, Evropská komise přímo nezmiňuje, stejně jako termín zavedení novinek. Banky ale mají jasno: pokud tato regulace »projde«, omezí se škála nabízených finančních produktů a zákazníci přijdou i o slevy.

Opravdu máte na hypotéku?

Regulaci ze strany Evropské unie se zřejmě v příštích letech nevyhne ani oblast hypoték. Unii se totiž nelíbí, že žadatelé o půjčku na bydlení často neporozumí smlouvě či si špatně vysvětlí reklamní slogany, a dostávají se kvůli tomu do problémů se splácením.

Evropští úředníci proto chtějí pro banky sestavit »příručku«, která stanoví formu i obsah informací uváděných v reklamě, aby nedocházelo ke klamání zákazníků.

Vedle toho ale po bankách také chtějí, aby lidem ještě před podpisem smlouvy vysvětlily všechny podmínky úvěru, a to »s ohledem na úroveň jejich vědomostí a zkušeností s úvěrem«.

A do třetice - finanční ústavy by ještě před »přiklepnutím« hypotéky měly důkladněji zkoumat finanční situaci žadatelů a v případě nízké bonity jim úvěr odmítnout.

Bankám se pochopitelně přenesení další části odpovědnosti za hypotéky nelíbí. »Požadují, aby i spotřebitel nesl odpovědnost za své rozhodnutí přijmout úvěr,« argumentuje Jan Matoušek.

Dopady pro klienty jsou nasnadě. Na jedné straně by sice mohli těžit z podrobnějších informací o poskytnutém hypotečním úvěru. Na druhé straně by se ale museli smířit s ještě »vlezlejším« zkoumáním jejich ekonomické situace ze strany finančních institucí.

Účet i pro bezdomovce

Život bez bankovního účtu si dnes dokáže zřejmě představit jen málokdo.

Většina firem například už ani nepoužívá jiný způsob k zasílání výplaty než na účet a stále větší podíl lidí pomalu opouští hotovostní platby například za nájem nebo větší nákupy.

Přesto podle odhadů Evropské komise žije v unii až 30 milionů lidí, kteří účet u žádné finanční instituce otevřený nemají. To se komisi nelíbí a viní z toho především banky. Podle ní byla jimi zhruba pětina z těchto lidí odmítnuta jako nedostatečně »atraktivní« zákazníci.

Právě proto v polovině července přišla s dalším návrhem: členské státy unie by měly od počátku roku 2012 zajistit, aby alespoň určité »základní« účty byly dostupné za přijatelnou cenu komukoli: bez ohledu na jeho státní příslušnost nebo finanční situaci.

»Přístup k základnímu bankovnímu účtu dokáže zlepšit život milionům Evropanů. Je důležité skoncovat s praktikami, které lidem odepírají přístup k této základní a důležité službě, a umožnit jim tak, aby se mohli plně zapojit do společnosti, v níž žijí, a těžit z přínosů jednotného trhu,« vysvětluje eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier.

Podle komise by tak měl mít právo na účet například i bezdomovec bez trvalého bydliště. Ale také třeba člověk, který dočasně pracuje v jiné zemi Evropské unie, než ve které má občanství.

Jaké by měly být parametry takového »základního« účtu? Mělo by být možné na něj přijímat platby, odesílat je a také vybírat hotovost. Naopak se nepočítá s takovými »vymoženostmi«, jako je možnost přečerpání.

Co se ceny účtů týče, není komise příliš konkrétní. Nejraději by zřejmě viděla poskytování základních platebních služeb úplně zadarmo. A pokud taková možnost nebude, měly by být poplatky alespoň »přiměřené«. Co to znamená, ale návrh dále nerozvádí.

Nabízí se však otázka: mají vůbec lidé, na které komise svým návrhem cílí - typicky bezdomovci, vůbec o bankovní účet zájem? Podle Jana Matouška to vůbec není jisté. Případy, kdy by banka v Česku odmítla žádost bezdomovce o účet, si nevybavuje.

Bankám se návrh nelíbí především pro jeho »nedotaženost«. Není například jasné, jak by se zřizoval účet lidem s trvalým bydlištěm na obecním úřadě, kam by banka posílala výpisy a podobně.

Existují ale i jiné problémy. Matoušek například kritizuje nepřípustný zásah do smluvní svobody soukromé firmy - banky. Jinými slovy, nelíbí se mu, že by nařízení unie omezilo možnost rozhodování bank.

»S ohledem na bankovní tajemství by také bylo obtížné zjistit, zda klient již základní účet nemá,« upozorňuje také Jan Matoušek.

Zatím jsou doporučení komise, aby banky umožnily otevření jakéhosi základního účtu komukoli, pouze nezávazného rázu. Pokud se však situace nezlepší do příštího roku, hodlá komise toto pravidlo prosadit pomocí nařízení.

Jan Němec


Evropská komise chce, aby alespoň základní »účty« byly dostupné všem, bez ohledu na jejich finanční situaci.

Související