Letní měsíce tohoto roku byly opět ve znamení evropských zátěžových testů bank. Jejich cílem je otestovat odolnost vybraných evropských bank vůči možným negativním šokům, a zhodnotit tak odolnost evropského bankovního sektoru jako celku.

Letošní testy proběhly pod záštitou Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA - European banking authority), který vznikl v rámci nových evropských dohledových struktur z původního Výboru evropských orgánů bankovního dohledu (CEBS).

Do zátěžových testů byla letos zapojena téměř shodná skupina bank jako loni. České banky se jich opět přímo neúčastnily, avšak byly testovány nepřímo - jako součást svých mateřských skupin.

Evropské zátěžové testy byly založeny na dvou scénářích budoucího vývoje - ten základní (takzvaný baseline) představuje oficiální makroprognózu dle odhadů Evropské komise.

Zátěžový scénář (takzvaný adverse) byl připraven Evropskou centrální bankou.

Specifickou vlastností evropských testů je zveřejnění výsledků po jednotlivých bankách. Jde o relativně ojedinělý přístup, který v zemích Evropské unie na národní úrovni praktikuje pouze Švédsko. To však pro své zátěžové testy využívá výhradně veřejných informací o testovaných bankách.

Výsledky evropského testu dopadly poměrně dobře. Pouze osm bank z devadesáti testovaných by v nepříznivém scénáři vykázaly pokles kapitálové přiměřenosti pod hranici, kterou stanovil EBA.

Relativně pozitivní výsledek však souvisí s tím, že řada bank zvýšila své kapitálové vybavení během prvních čtyř měsíců roku 2011. Částečně kvůli prováděným zátěžovým testům, aby snížily reputační riziko.

Pokud by banky nenavýšily své kapitálové vybavení v první polovině roku, testem by neprošlo 20 z nich. Tento fakt mnohem lépe ilustruje zátěž testu.

Každopádně, mateřské společnosti čtyř největších českých bank obstály. České banky navíc prověřila Česká národní banka ještě před tím, než proběhly evropské zátěžové testy. Výsledky zveřejnila v polovině června, a to ve své v pořadí již sedmé Zprávě o finanční stabilitě.

Přísnější než minule

Evropské testy byly loni i letos kritizovány za nedostatečnou přísnost. Letos však došlo v této oblasti k výraznému zlepšení. Zátěžový scénář předpokládá větší propad ekonomické aktivity a banky jsou v testech navíc dodatečně zatíženy předpokladem o poklesu úrokového zisku. Ten slouží jako první linie obrany proti úvěrovým a tržním ztrátám.

Metodika výpočtu poklesu hodnot držených tržních instrumentů včetně vládních dluhopisů (tzv. haircuts) byla dále zpřesněna.

Zároveň EBA zlepšil metodickou koordinaci a zavedl důslednější kontroly výpočtů provedených na národní úrovni. Ovšem největší kritika testů i tento rok pramení z toho, že zátěžový scénář neuvažuje možný default vládního (takzvaného sovereign) dluhu, tedy bankrot některé z evropských zemí.

Evropský orgán pro bankovnictví si uvědomuje problémy zadlužených zemí Evropské unie. Avšak argumentuje, že zátěžový scénář je v souladu se závazkem Evropské unie nenechat svůj členský stát zbankrotovat.

Pokud by byl přijat předpoklad možného defaultu, je otázka, jaké země by měly být zařazeny do skupiny možných restrukturalizací. Mělo by jít jen o Řecko, Portugalsko či Irsko, nebo všechny země s vysokým vládním zadlužením, například také Itálii a Belgii?

Evropský orgán pro bankovnictví problematiku vládního dluhu vyřešil detailním zveřejněním expozic (celkových poskytnutých úvěrů - pozn. red.) bank vůči sovereign riziku. To umožní analytikům posoudit potenciální dopady případné restrukturalizace vládních dluhů dle jejich pohledu na rizikovost jednotlivých zemí.

Česko si vede dobře

Česká národní banka (ČNB) provádí zátěžové testy již od roku 2003 a výsledky včetně metodiky testů pravidelně publikuje v každoroční Zprávě o finanční stabilitě. Tyto testy se od evropských testů metodicky liší v mnoha ohledech.

Za prvé, jsou takzvaně makrozátěžové a samotné výpočty jsou prováděny v ČNB podle dat dostupných o jednotlivých bankách působících v Česku. Tento typ testů se ve srovnání s mikrozátěžovými testy Evropského orgánu pro bankovnictví dopouští některých zjednodušení, a to v důsledku absence detailních informací o jednotlivých testovaných portfoliích.

Za druhé, testy České národní banky obsahují vedle kreditního a tržního rizika také riziko mezibankovní nákazy, což ilustruje přenos problémů mezi bankami plynoucí ze svých vzájemných expozic, tedy závazků a pohledávek.

Za třetí, ČNB testuje rizika státních bankrotů (či restrukturalizace vládních dluhopisů) a následného znehodnocení expozic za zadluženými zeměmi (to jest znehodnocení celkového objemu půjček zadluženým zemím, respektive znehodnocení držených dluhopisů - pozn. red.).

Ve srovnání s evropskými testy předpokládají makrozátěžové testy ČNB v některých nepříznivých scénářích razantnější propad hrubého domácího produktu, pokles cen nemovitostí, nárůst parametrů kreditního rizika či pokles výnosů bank.

V nejnovějších zveřejněných testech České národní banky se pro scénář Obnovená recese předpokládal pro roky 2011 a 2012 průměrný roční pokles hrubého domácího produktu o 1,85 procenta, zatímco evropský zátěžový scénář pro Česko uvažoval pro stejné období mírný nárůst HDP o 0,6 procenta.

Obdobný nárůst přitom předpokládal i druhý zátěžový scénář ČNB Asymetrický vývoj.

I přes vysokou zátěž scénáře Obnovená recese se bankovní sektor jako celek nedostal do situace nedostatečné kapitálové přiměřenosti. Avšak jedenáct bank v Česku by muselo navýšit kapitál celkem o sedmnáct miliard korun.

Česká národní banka standardně doplňuje testy o řadu ad-hoc šoků, které reagují na specifická rizika. Naposledy tak byly testovány expozice vůči zadluženým zemím, fotovoltaickým projektům či největším developerům (viz Dopady ad-hoc šoků).

Jedním z dodatečných rozšíření testů byl i předpoklad o nadměrných výplatách dividend, které by následovaly v případě příliš optimistických očekávání bank ohledně budoucího vývoje.

Pokles hodnoty rizikových expozic vůči fotovoltaice a developerům o polovinu a vůči zadluženým zemím o třetinu (zemím s vládním dluhem nad 80 procent HDP) by bankovní sektor ustál i v případě simultánního dopadu všech těchto tří šoků.

Snížení kapitálového polštáře výplatou mimořádných dividend by pak v případě nepříznivého ekonomického vývoje způsobilo poměrně významný pokles agregátní kapitálové přiměřenosti (minimální výši kapitálu, kterou musejí banky vzhledem k objemu a rizikovosti svých obchodů udržovat - pozn. red.) blízko k osmiprocentní hranici.

Mikrozátěžové testy ČNB

Česká národní banka v roce 2009 rozšířila nástroj zátěžových testů i o takzvané mikrozátěžové testy, které se provádí v půlroční frekvenci ve spolupráci s vybranými bankami.

Jde tak o obdobný typ testů, jaké provádí Evropský orgán pro bankovnictví. Je zadán jeden základní a jeden nepříznivý scénář a výpočty jsou provedeny samotnými bankami na základě dodaných parametrů.

Ve srovnání s EBA testy jsou však takzvané mikrozátěžové testy ČNB jednodušší. Zaměřují se pouze na dopad úvěrového rizika do kapitálových požadavků, a tedy i kapitálové přiměřenosti.

Výsledky posledního kola testů provedeného na datech ke konci roku 2010 naznačují dostatečnou odolnost zúčastněných bank vůči nepříznivým šokům.

Agregátní kapitálová přiměřenost bank v nepříznivém scénáři klesá z počátečních patnácti procent ke konci roku 2010 na hodnotu 12,8 procenta na konci roku 2011.

Ačkoli jsou mikrozátěžové testy, co se týče škály testovaných rizik, jednodušší než makrozátěžové testy ČNB, mají významný přínos z hlediska zhodnocení případných rizik.

Umožňují srovnání, zda nedochází k podhodnocení rizik u makrozátěžových testů České národní banky z důvodů využívání agregovaných dat, tedy celkových dat za všechny sledované banky. Také slouží k dalším informacím o rizikových parametrech testovaných portfolií u jednotlivých bank.

Obdobnou přidanou hodnotu mají i testy evropské, jelikož v rámci letošního kola testů byl proveden relativně rozsáhlý sběr dat v rámci všech zemí Evropské unie týkající se rizikových parametrů portfolií jednotlivých bank.

Adam Geršl

Jakub Seidler
analytici České národní banky

Dopady ad-hoc šoků na české banky

I přes vysokou zátěž se bankovní sektor jako celek nedostal do nedostatečné kapitálové přiměřenosti.

Související