Přichází konec levného zboží. To konstatuje Bruce Rockowitz, šéf společnosti Li & Fung, o které by se zřejmě bez nadsázky dalo říci, že z Asie dováží více zboží než kterákoli jiná firma.

V oblasti technologicky nenáročného zboží, na které se společnost Li & Fung specializuje, ovládá přibližně čtyři procenta čínského exportu do USA a nemalou část vývozu do Evropy. Ve východoasijských zemích usilovně pátrá po levných a zároveň spolehlivých dodavatelích.

Proto když Bruce Rockowitz říká, že éra levné asijské výroby spěje ke svému konci, všichni nastražují uši.

Čínský zázrak je nedostižný

Bruce Rockowitz tvrdí, že asijská výroba prošla několika fázemi, z nichž každá trvala přibližně třicet let. V době čínské izolace za Mao Ce-tunga se hongkongské, tchajwanské a jihokorejské firmy staly přeborníky ve výrobě čehokoli.

Když se Čína na konci 70. let po Maově smrti znovu otevřela, tito zkušení asijští výrobci se vrhli na jižní Čínu. Protože měli prakticky neomezený přístup k půdě a pracovní síle, a navíc i vysoce výkonný přístav a logistický uzel v nedalekém Hongkongu, začali zboží vyrábět ještě levněji a prodávat ho do celého světa.

Po následujících třicet let čínské závody pomáhaly v celosvětovém měřítku držet inflaci na uzdě. »Tato éra už ale skončila,« říká Bruce Rockowitz. Čínské mzdy totiž rychle stoupají.

»Nová vlna poptávky, zejména z Číny samotné, nyní přispívá k růstu cen komodit. Jistou útěchu prý výrobcům skýtá možnost přesunout produkci do nových oblastí, například do západní Číny, Vietnamu, Bangladéše, Malajsie, Indie nebo Indonésie,« dodává Rockowitz.

Podle něho však žádné z těchto nových teritorií nezkrotí inflaci tak jako kdysi jižní Čína. Všechna jsou totiž závislá na stejném zdroji komodit, jejichž ceny rostou.

Na mnohých z těchto trhů stoupají i mzdy a jejich logistika pokulhává. Žádný z nich nedokáže zajistit objem a efektivitu, kterých bylo dosaženo, když se výrobci začali soustřeďovat v jižní Číně.

Čínský zázrak se tak zdá být nedostižný.

»Žádné příště nebude,« konstatuje Rockowitz. Ceny teď podle něho začnou růst tempem pěti procent za rok či více a konec tohoto trendu je v nedohlednu. A i to je možná optimistický odhad.

Podle slov Bruce Rockowitze prozatím letos společnost Li & Fung při nákupu zboží eviduje průměrné zdražení o patnáct procent. Podobně zlověstné předpovědi mají i ostatní firmy nakupující asijské hračky, oděvy a základní výrobky pro domácnost.

Veletrh levných hitů

Výrobci v některých jiných oborech to však vidí jinak. Poslední květnový den, kdy Rockowitz vystoupil v Hongkongu, byl v Tchaj-peji, kam je to letadlem jen hodina cesty, zahájen každoroční veletrh Computex.

Přestože hotely vyšroubovaly ceny, měly plno. Na veletrhu chyběly technologické firmy, které právě nejvíce letí, jako je Apple nebo tchajwanská společnost HTC. Bylo tu ale nejméně 2000 prodejců, kteří dělali vše pro to, aby prodali levné a inovativní věcičky.

Firmy z pevninské Číny dorazily v hojném počtu: zatímco loni si jich stánek pronajalo 200, letos to bylo již 500. Mnohé z nich sídlí v oblastech, jež dříve prosluly levným textilem a hračkami.

Pás, který se rozpíná mezi městy Šen-čen a Kanton, i díky vládní podpoře postupně přechází na výrobu složitějších věcí, například elektroniky.

Za povšimnutí na veletrhu stály extrémně levné verze celosvětových hitů.

Firma jménem BananaU nabízela tablet s operačním systémem Android od společnosti Google za 100 dolarů. Další vystavovatel prodával tenké počítače, které běží na operačním systému Windows a připomínají MacBook, za méně než 250 dolarů. Čtečky e-knih byly na každém kroku a byly za hubičku.

Zda by bylo možné vyrábět a prodávat tyto produkty na vyspělých trzích, není jasné. Jejich kvalita by se možná dala označit spíše písmenem »B« (jako Banana) než písmenem »A« (jako Apple).

Práva duševního vlastnictví ukrytá v některých přístrojích si možná výrobci koupili za pět prstů. V každém případě veletržní stánky byly plné. Kupující jen poulili oči a handrkovali se o základní desky, procesory, SSD disky, servery, grafické karty, kabely, které se nikdy nezamotají, konektory, monitory a mnoho dalšího.

Kolik muziky za kolik peněz?

V roce 2009 ceny tohoto zboží znenadání vystřelily vzhůru, když se zákazníci vymanili z finanční krize a začali objednávat více zboží od výrobců, kteří předtím omezili kapacitu.

Z údajů shromážděných na Tchaj-wanu však nyní vyplývá, že ceny znovu prudce klesají (viz graf Když jde do tuhého). Kdyby měli prodejci na Computexu společné heslo, znělo by: »Více muziky za méně peněz.«

Největší pozornost vzbudily mimo jiné výrobky, které šetří energii. Patřily mezi ně měniče střídavého a stejnosměrného proudu a dále čidla, která dokážou snížit spotřebu energie u pouličních lamp, chladniček a klimatizace.

U těchto a jim podobných zařízení se původně zdůrazňoval jejich »ekologický potenciál«, ale zákazníkům se líbilo především to, že umějí zvýšit produktivitu. Zvláštní zájem projevovaly japonské firmy, které si od zemětřesení musejí vystačit s menším množstvím energie.

Čínské firmy se zajímaly o všechny výrobky, jež snižují náklady a usnadňují automatizaci.

Dokud byla pracovní síla levná, čínské společnosti ji využívaly neefektivně. Teď se učí, jak s menším počtem pracovníků dosáhnout lepšího výkonu. Společnost Li & Fung sice rozezvání umíráček za jednu éru výroby, nicméně tchajpejský počítačový veletrh naznačuje, že již začíná nová éra.

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved.
Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

5 procent
Tímto ročním tempem budou podle Bruce Rockowitze růst ceny čínského zboží.

Mzdy Číňanů rostou, svět se patrně brzy dočká konce levných asijských výrobků. Foto: Bloomberg

Související