Výzkumy to naznačují. Biolog Christoph Randler dospěl ke stejným závěrům jako naši předkové, kteří na jejich základě formulovali ono pořekadlo o ranním ptáčeti.

Randler, který výsledky své práce popsal v časopise Harvard Business Review (HBR 7/8/2010), provedl průzkum, v jehož rámci se dotazoval, kdy během dne mají respondenti "energetické maximum" a nakolik jsou schopni aktivně usilovat o to, aby se věci vyvíjely v jejich prospěch.

Z průzkumu vyplynulo, že tzv. chronotyp (ono známé dělení lidí na "skřivany" a "sovy") není bezvýznamný faktor. A ačkoliv "večerní" lidé jsou na tom v mnoha ohledech lépe - bývají prý vstřícnější, kreativnější a mají víc smysl pro humor - kariéra je souzena spíše těm "ranním".

Podle Randlera to začíná už tím, že mívají lepší známky, dostávají se na lepší vysoké školy, tím pádem získávají pak lepší místa. Mají lepší schopnost předjímat problémy a včas jim předcházet nebo je řešit. Tento rys se pak ve světě byznysu pojí s lepšími pracovními výkony, kariérním postupem a vyššími příjmy.

Neznamená to jistě, že všichni lidé "večerního" typu jsou bohémové. Stejně tak ne všichni "ranní" jsou aktivní, pracovití a racionální.

To, jaký jste typ, je z 50 procent dáno geneticky. Do určité míry se lze "přeškolit". Není ale jisté, do jaké míry by vám to bylo platné. Podle jedné teorie souvisí zvýšená aktivita "ranních" lidí s tím, že vstávají brzy a to jim umožní se na den lépe připravit. Zároveň jsou prý ale také svědomitější a není vyloučeno, že jejich aktivita nějakým způsobem vyplývá právě ze svědomitosti.

Je zde i souvislost s věkem. Chronotyp se totiž během života mění. Děti se od věku kolem 13 let posunují směrem k "večernímu" typu, a k němu také náleží většina lidí pod 30. Mezi třicítkou a padesátkou se poměry vyrovnávají. Po 50 už zase většina lidí spíše odpovídá "rannímu" typu.

KDO DLOUHO LÍHÁ

Po celém světě se lze setkat s názorem, že lidé, kteří rádi vyspávají, jsou líní. Tento postoj je hluboce zakořeněn a obecně souvisí s protestantským přesvědčením o tom, že správné je vstávat časně a pracovat. Tomu odpovídají i rozvrhy škol a pracovní doba ve většině firem. O biologické danosti přitom uvažuje málokdo.

Zatím. Časy se ale mění, hledají se způsoby, jak sladit pracovní a soukromý život, jak vycházet vstříc různým kategoriím zaměstnanců s odliš-nými nároky na čas, častěji se využívají flexibilní pracovní úvazky. Není vyloučeno, že organizace si uvědomí i význam chronotypu a budou chtít do-stat maximum nejen ze "skřivanů", ale i ze "sov".

Ostatně, v šerém dávnověku také mělo smysl, jestliže v tlupě byly "ranní" i "večerní" typy. Bylo snazší zajistit, aby ve kterékoliv době byl někdo ve střehu a skupina tak mohla včas reagovat na hrozby vnějšího světa. "Sovy" dnes možná už nepotřebujeme k tomu, aby držely noční hlídku a střežily oheň před vyhasnutím, ale jejich inteligence, kreativita a humor by neměly zůstat nevyužity. I když se zdá, že vedoucí místa budou nadále obsazovat spíše "skřivani". Anebo někdo úplně jiný.

 

JAK SE LIŠÍ CHRONOTYPY

SKŘIVANI

 příjemní

optimističtí

stabilní

aktivní

svědomití

spokojení se životem

 

SOVY

kreativní

inteligentní

se smyslem pro humor

extrovertní

pesimističtí a depresívní

neurotičtí

Související