Mezi vedoucími pracovníky se šíří nešvar, který se může změnit v zabijáka kariéry. Považují totiž spánek za nepříjemné přerušení pracovního procesu. V lepším případě odsouvají důležitá rozhodnutí až na pozdní denní dobu, neboť si myslí, že si tím uvolní hlavu. Špatně.
"Kdo si odpírá spánek, ať už proto, že prospanou dobu považuje za neproduktivní, nebo proto, že trpí třeba v důsledku trvalého stresu poruchami spánku, pracuje proti své kariéře," tvrdí například Timothy Judge z Floridské univerzity. "Kdo málo spí, dělá více chyb, trpí špatnou náladou a narušuje klima na pracovišti. Důsledkem je zadrhávání kariéry," vysvětluje.
Ostatně i to už bylo doloženo vědeckými studiemi. Dvojice amerických výzkumníků John Johnson a Michal Spinweber se rozhodli v polovině osmdesátých let minulého století sledovat příslušníky amerického vojenského námořnictva a jejich spánkové návyky. Výsledkem bylo zjištění, že ve skupině "dobrých spáčů" zaznamenali o třetinu více povýšení než mezi těmi, kteří trpěli některou z poruch. Nehledě na to, že "nespáči" byli ve většině případů považováni za rušitele harmonie v kolektivu, ba dokonce byli častěji nemocní.

Horší než alkohol
Studie Michiganské univerzity zjistila, že lidé, kteří trpí nedostatkem spánku se dopouštějí více chyb než lidé, kteří během dne požili alkohol. "Normální" lidé potřebují alespoň sedm až osm hodin spánku, aby byli schopni dobrých výkonů. Jen zhruba asi deset procent lidí vystačí s méně než šesti hodinami spánku.
Jistě, jedna probdělá noc ještě nic neznamená. Mnozí se po noci bez spánku dokonce cítí čilejší. Problémem je, pokud se probdělá noc nebo nedostatečný spánek stanou pravidlem. "Naše kultura kladoucí důraz na výkonnost se na lidi, kteří si potrpí na delší spánek nebo si dokonce po poledni zdřímnou, dívá jako na lenochy. Nic nemůže být horšího," shrnuje Jürgen Zulley, vedoucí Centra pro výzkum spánku na univerzitě v Řeznu.
Řada studií přitom dokazuje, že ti, kdo rádi a dlouho spí, dávají svému mozku prostor pro opravdu tvrdou práci. Podvědomí zpracovává denní události, což je důležité pro to, aby se záležitosti uchytily v paměti.
Pokus se studenty Harvardovy univerzity ve Spojených státech byl jednoduchý. Měli si zapamatovat co nejvíce pojmů zaznamenaných na dvou normostranách textu. Reprodukovat je měli po dvanácti hodinách. Jedna skupina dostala podklady v devět ráno a test absolvovala v devět hodin večer. Druhá skupina dostala seznam v devět večer a test se uskutečnil v devět hodin ráno druhý den. Výsledek? Ti, kteří dotazník vyplňovali ráno, si dokázali vybavit podstatně více pojmů než ti, kteří ho vyplňovali večer.

Vyspalí jsou chytřejší
Mozek skladuje přes den získané poznatky a naučené informace v jakési mezipaměti (hipokampus), kde jsou zpracovány. V noci během spánku je přemisťuje do centra dlouhodobé paměti - neokortexu. Ovšem tam už se dostanou hlavně poznatky, které mozek rozpoznal jako důležité, ostatek se "vyhazuje". To znamená, že v průběhu spánku se vytváří větší prostor pro příjem informací v následujícím dni.
Přenechme pečlivý rozbor spánku a jeho fází odborníkům. Spokojme se prostým konstatováním, že člověk je přizpůsobený tak, že se učí především ve spánku. Ve spánku také řešíme problémy.
Například Albert Einstein připouštěl, že ho rozhodující části obou jeho teorií relativity napadly po dobře prospané noci. Rčení "ještě se na to vyspím" má tedy hodně do sebe.

Pokus na poustevníkovi
Francouzský výzkumník Michel Siffre se rozhodl svého času pro pokus, jehož výsledek naznačil, že střídání spánku a bdění je člověku "dáno". Siffre strávil dva měsíce v naprosté tmě v nitru jeskyně. Když z ní vystoupil, jeho asistenti zjistili, že přes naprostou absenci střídání světla a tmy (den - noc), bez obvyklých rituálů, jakými jsou oběd, večeře, snídaně (výzkumník se řídil okamžitými potřebami), se jeho biorytmus blížil běžnému dni o 24 hodinách. Z toho se dá usuzovat, že se náš organismus neřídí podle hodinek, ale podle jakýchsi vnitřních hodin. Avšak ty už "nejdou" každému stejně.
Přibližně patnáct procent populace patří do skupiny "sov", které ožívají až navečer. Přibližně stejný počet se dá přiřadit do skupiny ranních ptáčat. Jinak řečeno: manažeři i jejich podřízení jsou ovlivněni svou "výbavou" a predispozicemi. Každý by tedy měl poznat svůj biorytmus tak, aby volil nejvhodnější varianty pro pracovní dobu i čas pro odpočinek.
To ovšem není jednoduché. Většina z nás se podřizuje běžným konvencím. Máme pocit, že po ránu musíme hýřit energií. Pro "sovy" to je ale čas, kdy by byly ještě raději v posteli.

Zdřímnutí podporuje výkon
Zvláště výrazné je to u dětí. Ráno do školy, podat plný výkon, odpoledne úkoly, večer do postele. Přitom právě mezi dětmi je pozoruhodně hodně "sov". S rostoucím věkem se situace mění a ze sov se stávají "ranní ptáčata".
Till Roenneberger z Institutu lékařské psychologie v Mnichově tvrdí: "Zvláště kreativní lidé přicházejí převážně ze skupiny těch, kdo se ke svému nejvyššímu dennímu výkonu propracovávají později. Takže podniky by měly vzít tento fakt v úvahu a umožnit přizpůsobení pracovního rytmu osobním dispozicím. To se týká hlavně povolání s vysokými požadavky na kreativitu, tedy i pro manažerské posty," shrnul pro týdeník WirtschaftsWoche Ronneberger.
Většina lidí dosahuje nejlepších výsledků přibližně v době mezi desátou a dvanáctou hodinou dopoledne. Po poledni se výkonnostní křivka poněkud zploští, kolem patnácté hodiny se výkon dostane na denní minimum.
Další výkonnostní vrchol se dostavuje mezi šestnáctou a dvacátou hodinou. "Pak výkon klesá," tvrdí mnichovský odborník. Jinak řečeno: firmy, které svým zaměstnancům povolí po poledni krátké zdřímnutí, zvyšují tím jejich výkonnost.
Mnohdy stačí, když v době útlumu, například po poledni, jen tak podřimujeme. Stačí mít zavřené oči a vypustit pracovní problémy stranou a věnovat se třeba příjemným představám o setkání s blízkými, myšlenkám na dovolenou a podobně. Po takovém přerušení rytmu budeme mnohem soustředěnější. Bohužel ale v naší vysokorychlostní době nenajde takové zdřímnutí vždy pochopení. Škoda. Firmy tím jdou samy proti vlastním zájmům.
"My všichni se musíme smířit s tím, že i během dnem procházíme fázemi, kdy jsme mimořádně výkonní, a fázemi útlumu. Pokud tento rytmus pochopíme a naučíme se ho využívat, dosáhneme nejen většího uspokojení ze své profesní činnosti, ale budeme také vyrovnanější a spokojenější," shrnuje dosavadní poznatky Timothy Judge z Floridské univerzity.

Petr Němec
Aleš Bluma

Nevyspalí lidé se dopouštějí více chyb než ti, kteří během dne požili alkohol.

65spankem.gif

Související