Šokuje hlavně zabíjení kaprů

Přišli k nám v devadesátých letech, původně jen na pár měsíců či roků. Rychle se rozkoukali a pochopili, že mají jedinečnou šanci začít podnikat. Vytvořili prosperující firmy, vyšlapávali cestičky byznysu.

Dnes už tu žijí pomalu dvacet let a na otázku, kde budou o Vánocích, odpovídají, že doma. Většinou tím myslí Českou republiku.

Jako v Bavorsku

Například Misja den Haan, generální tajemník Nizozemsko-české obchodní komory, stráví Vánoce na své chalupě u Orlíku. K večeři manželka připraví mořskou rybu, ale jinak vše ostatní bude v duchu českých tradičních zvyků.

»Myslím, že tady jsou Vánoce důležitější, lidé se jim víc věnují, víc je tu prožívají. Mám raději české Vánoce než nizozemské,« míní den Haan.

Jeden z největších podnikatelů v tuzemském zdravotnictví - Řek Sotirios Zavalianis začal české Vánoce slavit až s dětmi, dcerám je dnes šest a dvanáct let. »Musely by si připadat divně, že nemají tak hezké Vánoce jako ostatní děti,« vysvětluje Zavalianis.

Alexej Litvin, majitel cestovní agentury Asiana, která patří mezi největší prodejce letenek v Česku, zpočátku dodržoval jak Vánoce, tak i v příchod nového roku v duchu ruských tradic. Dnes ale už do rodiny nosí dárky pouze Ježíšek a manželka smaží kapra.

To Iru Franku Haughtonovi, provozovateli pražských restaurací Caffrey's a James Joyce, kapr nechutná, zato oceňuje cukroví.

Němec Arthur Braun z pražské advokátní kanceláře bpv Braun Partners tvrdí, že české Vánoce jsou identické s bavorskými.

»Do rodin tam také nechodí mezinárodní Santa, i když jako v Česku atakuje obchody. A dárky nosí pod stromeček Christkind neboli Ježíšek. Stále říkám, že Bavoráci jsou si s Čechy na rozdíl od jiných národů velmi blízcí,« tvrdí Braun.

Televizní pohádky

Přesto několik rozdílů mezi Čechy a Bavoráky, respektive Němci nachází. »V Čechách mě překvapuje, jak lidé diskutují, jaké pohádky uvedou o vánočních svátcích televize. Další specifikum jsou kapři. Také ho jíme k večeři, ale prodej kaprů na chodnících a hlavně jejich zabíjení, to moje děti šokuje,« uvádí Braun.

On jediný z týdeníkem Ekonom oslovených byznysmenů v České republice nežije trvale. Na každý víkend jezdí za rodinou do Weidenu. Ale vánoční atmosféru si užívá s manželkou, synem a dvěma dcerami v Praze.

»Metropole je o Vánocích půvabně vyzdobená. Budeme se tu procházet Starým Městem, chystáme se na koncerty a do divadel,« prozrazuje Braun.

Češtinu se původně učil spíše z legrace při studiu mezinárodního práva na Univerzitě v Pasově. Pak byl na podzim 1989 v Praze na studijní stáži. V roce 1994, po prvních advokátních krůčcích v Německu, tu už zů-stal natrvalo.

»V Česku byl v devadesátých letech zoufalý nedostatek advokátů. Byla to jedinečná šance vybudovat si vlastní klientelu, takové možnosti bych jako začátečník ve Frankfurtu neměl,« přiznává Braun.

Díky čilým česko-německým obchodním vztahům považuje budoucnost svojí kanceláře za téměř jistou.

Roční obrat společnosti, jejíž více než dvacet právníků se stará o české i německé klienty, se pohybuje kolem 70 milionů korun.

Od kosmetiky do nemocnice

Také podnikatel Sotirios Zavalianis přiznává, že vybudovat si takovou kariéru a postavení by bylo v rodné zemi mnohem složitější.

»V Řecku už jsou zavedené firmy, které mezi sebe nikoho bez kapitálu nepustí. Tam není šance začít od nuly,« míní Zavalianis.

Po absolvování někdejší Fakulty národohospodářského plánování Vysoké školy ekonomické v Praze se rozhodl zůstat v Česku.

Začal s distribucí potravin a kosmetiky. Za vydělané peníze postupně koupil podíly na zdravotnických zařízeních, do kterých celkem investoval 980 milionů korun.

Dnes vlastní nemocnice v Hořovicích a Berouně a onkologické centrum v Pardubicích. Zaměstnává přes 1200 lidí, roční obrat dosahuje více než miliardy korun.

V jeho rodné vlasti prý více než Vánoce oslavují hlavně Velikonoce a uprostřed srpna svátek Panny Marie. K štědrovečernímu menu patří krocan.

Učitel v byznysu

Rusové oslavují až příchod nového roku, takže dárky mají děti pod stromkem až prvního ledna.

»Rád vzpomínám na zasněženou Moskvu za oknem, a jak jsem se těšil na dárek pod polštářem. První dárek totiž najdou ruské děti na Nový rok v postýlce,« vzpomíná Alexej Litvin.

Původně o podnikatelské dráze vůbec neuvažoval. Poté, co se oženil s Češkou, se věnoval orientalistice a vypadalo to, že z něho bude vysokoškolský pedagog. V devadesátých letech ale využil svých kontaktů v Asii a pomáhal s organizací zájezdů. Z Asie dovážel i zboží, hlavně potraviny.

»Když jsme vyskladňovali první kontejner, uklízečka se nám smála, že vydělat první milion není lehké. Byla to doba, kdy jsme nevěděli, z čeho budeme žít,« vzpomíná.

Jeho společnost Asiana nyní jen za období jednoho měsíce prodá letenky za více než 100 milionů korun.

Vedou Nizozemci

Největšími zahraničními vlastníky v tuzemských firmách z pohledu ovládaného registrovaného kapitálu jsou Nizozemci, Němci a Rakušané.

Podle České kapitálové informační agentury vlastníci se sídlem v Nizozemsku drží více než 23 procent, tedy téměř 212 miliard korun, z celkové hodnoty registrovaného zahraničního kapitálu v českých firmách.

Misja den Haan to vysvětluje i tím, že je jednak česká krajina velmi půvabná, ale především už historicky se Nizozemci snadno usídlí kdekoli.

»V Nizozemsku je příliš lidí na malý prostor. Češi jsou spíše konzervativní, neradi se stěhují, Nizozemci naopak,« uvádí den Haan.

Mimochodem, jeho maminka je původem Češka, a právě s jejími potomky se tradičně schází každé Vánoce.

»To se mi na zdejší atmosféře líbí, že se v těchto dnech potkáváte s nejbližšími i přáteli,« dodává.

Většina zahraničních podnikatelů, kteří působí v tuzemsku, by ve své vlasti jen těžko dosáhla takových úspěchů. Když sem přijeli, věděli, jak funguje kapitalismus, byli odvážnější a také rychlejší než Češi. To ovšem neznamená, že by tu měli na růžích ustláno.

»Korupci se už podařilo vymazat z katastrálního úřadu i z obchodního i insolventního rejstříku. Jsou dnes transparentní. Ale stále tu ještě funguje, že ruka ruku myje. Pomohlo by, kdyby věci fungovaly bez úplatků,« míní advokát Braun.

Iru Haughtonovi zase vadí, jaké martyrium musejí v tuzemsku absolvovat turisté od letiště přes taxikáře až po hospody a směnárny. »Úředníci a politici hrají mrtvé brouky,« prohlašuje.

Politici - to je zvláštní kapitola i pro majitele nemocnic Zavalianise. I když se mu zdá, že současná vláda má větší sebereflexi než politici kolem Jiřího Paroubka a Davida Ratha. Z jeho pohledu ale chybějí peníze pro zdravotnictví.

Z vlastních zkušeností také dobře ví, jaký dárek by sobě a blízkým přál. »Jak se pohybuji ve zdravotnictví a vidím, co všechno se může stát, tak mám jediné přání - zdraví,« uzavírá.

Marcela Honsová

23 procent
Tolik kapitálu drží v českých firmách Nizozemci.

Podnikatel ve zdravotnictví Sotirios Zavalianis z Řecka míní, že vybudovat si takovou kariéru jako v Česku by bylo v jeho rodné zemi mnohem složitější.

Foto Jan Rasch

Misja den Haan, generální tajemník Nizozemsko-české obchodní komory, stráví Vánoce na své chalupě u Orlíku.

Foto Robert Zlatohlávek