Jsem zahanben, že Američané jsou v regulaci bank agresivnější

Jeden z nejuznávanějších francouzských manažerů dokázal za dvacet let vybudovat z pařížské firmy společnost celosvětového významu. Možná právě proto jej nejvíce trápí otázky globálního významu. »Skutečným problémem je globalizace finančních trhů, aniž by existovala odpovídající regulace,« říká Jérôme Cazes, generální ředitel finanční skupiny Coface.

Původně regionální korporátní pojišťovna je nyní globálním číslem jedna v poskytování garancí a pojištění úvěrů. Zároveň se z ní pomalu ale jistě stává první evropská ratingová agentura.

Coface byl zaměřený hlavně na pojišťování úvěrů a pohledávek a stále to tvoří velkou část vašeho byznysu. Minulé dva roky pro vás musely být hodně těžké.

Bylo to nejhorší období od druhé světové války a poprvé v naší pětašedesátileté historii jsme vykázali ztrátu. Ty dva krizové roky nás dostaly do minusu 225 milionů eur, takže jsme prošli rekapitalizací od našeho akcionáře. Teď už jsme opět solventní stejně jako před krizí a jsme připraveni na další období, které by už mělo být znatelně lepší.

Jak k vašim produktům přistupují firmy, které krize postihla?

Fungovalo to podobně jako v předchozích krizích. Firmy po celém světě včetně České republiky si uvědomily, jak důležité je neponechávat riziko na zákaznících, ale využívat například factoringu nebo jiných alternativních způsobů financování.

Ruku v ruce s tím jde zvýšení transparentnosti. Konkrétně v České republice jsme spustili program, ve kterém se snažíme vašim manažerům vysvětlovat, že jim sice můžeme vylepšit financování a rating, ale musejí s námi sdílet informace a být otevřenější. A nakonec to šlo velmi dobře.

Krize opravdu donutila firmy být transparentnější. Myslím, že v Česku je to ještě velký úkol a je to i na vás, novinářích, abyste posilovali dojem, že sdílet informace a být otevřený by mělo být pro společnosti normální.

Mohla mít finanční krize takovou sílu, aby změnila kulturu netransparentního podnikání tady v Česku? 

Bylo by to vcelku přirozené. Firmy by měly začít více kontrolovat rizika a zároveň si uvědomit, jak moc je pro ně důležitá důvěra zvenčí. Například včera jsem se dozvěděl zajímavé číslo o našem byznysu v Česku. Více než tisíc zdejších společností vstoupilo do naší akce transparentnosti. Ta pomáhá firmám získat dodavatelské úvěry, ale musí nám nejprve otevřít údaje o svém účetnictví a další informace o hospodaření. Tisíc firem není špatné číslo, vlastně je to vzhledem k velikosti vaší země jedno z nejlepších.

Čím si to vysvětlujete?

Pravděpodobně je to také exportně orientovanou ekonomikou a vůbec tím, že zdejší společnosti hodně operují v zahraničí. Každopádně ale české firmy hodně rychle začínají chápat výhody transparentnosti.

V Česku je Coface od roku 2008. Jak se vám tady daří po finanční stránce?

To číslo je samozřejmě zkreslené, protože v České republice začínáme, ale když se podíváte na nové příjmy z loňského roku, činily jen v pojištění více než 160 procent. České společnosti mají stále značné problémy s financováním, banky tu ještě nejsou zrovna vlídné. Proto je pro ně například factoring výborná alternativa. A my jsme v něm opravdu dobří. Globálně trh s factoringem loni klesl o 20 procent, Coface v něm ale rostl o devatenáct procent.

Není třeba regulovat agentury, ale ratingy

Kromě transparentnosti hodnotíte také finanční stabilitu některých firem. Tím hodně připomínáte ratingovou agenturu...

Přesně tak. Vlastně v tuto chvíli provádíme hodnocení firem, které je takovým jednoduchým ukazatelem. Ten chceme rozšířit a udělat z něj klasický rating, abychom se stali plnohodnotnou ratingovou agenturou.

Není to výsadou tří velkých hráčů - Fitch, Moody's a Standard & Poor's? 

V loňském roce padlo v Evropském parlamentu rozhodnutí zavést regulaci ratingových agentur v Evropě. V období od června do září se budou moci přihlásit ti, kdo budou chtít fungovat jako ratingové agentury. Ti tři velcí hráči tam určitě budou a budou se chtít zaregistrovat. My o to ale budeme usilovat také. Z informací, které mám, vyplývá, že jsme zatím jediní zájemci usilující o status globální ratingové agentury se sídlem v Evropě.

Kde všude chcete působit?

Kanceláře chceme mít po celém světě. Je ještě brzy na to rozhodovat, kde přesně, ale plánujeme, že budeme mít jednu pobočku i tady v Praze a jednu ve Varšavě. Ten registrační proces je velmi zdlouhavý, ale počítáme s tím, že nakonec bude v korporátním ratingu mnohem více hráčů než dnes.

Ratingové agentury teď ale nejsou zrovna dvakrát populární. Co si vy myslíte o jejich roli na spuštění finanční krize?

Myslím, že byly její součástí. Jak subprime hypotéky, tak Lehman Brothers měly před zhroucením výborné ratingy. Proto jsme toho názoru, že není třeba regulovat ratingové agentury, ale ratingy. Přirovnal bych to ke zdravotnickým produktům. Tam také neregulujete výrobce léků, ale zkoumáte jednotlivé léky, než dovolíte, že tento konkrétní může jít na trh.

Je přitom třeba oddělit korporátní rating, který je poměrně stabilní a existuje už sto let, a ratingy států. Skutečně by něco takového měly hodnotit privátní instituce? Dat v tomto případě existuje jen velmi málo.

Podívejte se na západní Evropu: poslední bankrot se tu odehrál možná před sto lety, takže neexistuje ani žádné srovnání. Já mám názor, ale vy můžete mít jiný, jen se to tváří jako rating. Podle nás by státy měla hodnotit mezinárodní veřejná agentura.

Myslíte, že je něco takového reálné?

Proč ne? Dnes existuje mnoho podobných institucí. Podívejte se na mezinárodní bankovní pravidla Basel II, na monetární pravidla nebo na Evropskou centrální banku a tak dále. Ratingy dneska hrají roli v každé investici a je to hlavně odpovědnost regulátorů. Pokud v Evropě máme jednu centrální banku, proč bychom nemohli mít jednu instituci, která by říkala: Akceptujeme tento dluh a tento ne.

Česká republika je finančně stabilní země

Jak by si podle vašeho ratingu stála Česká republika?

My nehodnotíme stabilitu vlády a jejího zadlužení. Máme ale velmi jednoduché hodnocení finanční stability vašich společností a musím říct, že Česká republika se vrátila na náš stupeň A2, což je druhý nejlepší. Naše analýzy ukazují, že jste zpátky na úrovni finanční stability, jaké jste dosahovali před krizí. Je to hodnocení dobré země v západní nebo střední Evropě.

Kolik států dosahuje nejlepšího hodnocení?

Pokud vím, tak v Evropě je takový stát jen jeden: Švédsko.

Trhy dnes hýbe situace v Řecku. Nebojíte se jako evropská firma o osud eura?

Nebojím. Musíte si uvědomit, že trhy profitují jen z toho, když jsou volatilní, když skáčou nahoru a dolů. Proto je na trhu tak obrovské množství spekulantů, kteří jen čekají, kde se ta volatilita zrovna objeví. Mohly to být komodity a možná i budou za dalších šest měsíců. 

Teď se ale staly skvělým terčem vlády. Nechci tím říct, že v Řecku nebyly žádné problémy, také uznávám, že v Evropě máme potíže s vládnutím, ale ten prst na spoušti, který řecký problém rozšířil do takových rozměrů, měli spekulanti.

Ale to stále neznamená, že spekulanti nemohou euro potopit. Jaká je cesta ven?

Oceňuji rozhodnutí německých autorit k zákazu některých druhů spekulací. Měli to sice probrat s ostatními státy, ale ten krok byl správný. A opět se vracíme k tomu, že Evropa musí velmi rychle vybudovat jednotný systém regulace.

Fakt, že na trhu je řecký dluh, který je nekvalitní, je poměrně normální. Když jste manažer hedgeového fondu, ve skutečnosti nemáte v portfoliu řecký dluh, ale máte tam stovky miliard, které můžete vsadit na propad řeckého dluhu ze dne na den, aniž byste o tom musel někomu říkat. A to je, nezlobte se na mě, problém.

Myslíte si, že krize je už u konce?

Historicky platí, že máte šest až sedm růstových let na dva roky krizové. Téma, ke kterému se stále vracíme, se týká spíše toho, že každá další krize je horší a vrací se rychleji než ta předchozí. Otázka tedy zní: Nemusíme se obávat toho, že příští krize přijde dříve a bude horší než ta předchozí?

Proč myslíte, že se ten proces zrychluje? Může za to globalizace?

Naše analýzy ukazují, že globalizace na tomto zrychlování rozhodně svůj podíl má. Nicméně snažíme se v ekonomice rozlišovat dvě věci. Na jedné straně stojí reálná ekonomika, na druhé straně finanční trhy.

Globalizace v reálné ekonomice může občas tlačit na zvyšování platů a neříkám, že vypořádat se s tím je snadné. Skutečným problémem je ale globalizace finančních trhů, aniž by existovala odpovídající regulace.

Současná krize byla ve skutečnosti hlavně krizí finanční globalizace. Jak krize subprime hypoték, tak krize po pádu Lehman Brothers - v obou případech byl problém na finančním trhu.

Když se ale podíváme, co se s mocí spekulantů udělalo od té doby, musíme bohužel říct, že jen velmi málo. Jsou prakticky ve stejné pozici jako před krizí. Musím se tedy ptát: Pokud přijde další krize, jsme na ni připraveni?

Neměli bychom naslouchat bankám

Vy se tedy nedíváte negativně na snahy o zvýšení regulace, které teď probíhají například ve Spojených státech, kde se pokoušejí omezit moc investičních bank?

Jako Evropan se dokonce cítím zahanben tím, že Američané postupují v regulaci mnohem agresivněji než Evropská unie. Ve výsledku to totiž ani není v zájmu Spojených států, vzhledem k tomu, že většina výdělků z finančních spekulací končí právě u nich. Hrají proti vlastním bankám a je paradoxní, že Evropa, která by mohla tolik získat a tak málo ztratit při zvyšování regulace, dělá doposud tak málo.

A co například bankovní daň? Ta hodně lidem připadá kontroverzní. 

Řekl bych, proč ne? Banky přece peníze mají. Jsou tu dva druhy bank: ty hodné a ty zlé. Hodné jsou ty, které své riziko vkládají do reálné ekonomiky tím, že úvěrují podniky. V tomto případě není důvod být na tyto banky extrémně tvrdý, protože je všichni potřebujeme.

Pak jsou tu ale investiční banky, které na trhu hrají divokou hru. Tyto banky musejí být zdaněny, regulovány nebo jiným způsobem usměrněny. Měly by ale pracovat jinak než doposud.

To ale přece daň nevyřeší.

Nevyřeší. Zdanění pro mě znamená příliš málo. Jsou to okamžité peníze, ty ale zase tak nutně nepotřebujeme. V horizontu šesti měsíců nevidíme přicházet žádné drama. Musíme se ale připravit na další tři, čtyři, pět let a omezit neřízenou spekulaci bank. A nejen jich. V dnešní době tu kritickou část spekulací provádějí investiční fondy, které nemají bankovní status.

Není ale problém v tom, že globální společnosti se mohou kdykoliv odstěhovat třeba do Asie?

Rozhodně. Víte, problém tkví v tom, že žádná globální vláda neexistuje. Je to velká slabina. My v Evropě máme ale příležitost vybudovat druhou nejlepší regulaci na světě, hned po Spojených státech, a to není málo.

Neměli bychom naslouchat bankám, které říkají: Ne! Nedělejte nic, musí to být globální! Ony vědí, že něco takového se nikdy nestane, a proto se tím brání. Můžeme klidně žít s jedním systémem ve Spojených státech a jedním v Evropě. Tyto dva kontinenty by měly zápasit o to, kdo bude v regulaci tvrdší, a ne naopak.

Věřím v dobrou globalizaci

Říkal jste, že vaše společnost je stará 65 let. Jak dlouho jste v Coface vy? 

Už dvacet let a shodou okolností se právě tehdy začala z pařížské firmy stávat globální společnost. Prvních čtyřicet let, kdy se Coface věnoval hlavně pojišťování úvěrů, jsme si vybudovali experty v posuzování rizik. Poté jsme toto know-how začali vyvážet do jednoho státu po druhém a spojili tuto zkušenost francouzské expertízy se zkušenostmi v daných zemích. Dnes už jich je 67.

Jaké to je v pozici šéfa globální firmy? Máte vůbec místo, kterému můžete říkat domov?

Ano, jsem stále doma v Paříži. Víte, říká se, že jsme v globálním světě, ale já to tak nevidím. Francouz zůstane Francouzem, Čech zase Čechem. A doufám, že si tohle udržíme.

Všichni jsme jiní, a pokud vážně věříte na dobrou globalizaci, věříte, že různí lidé po celém světě s velmi odlišnými pohledy na svět, s odlišnými politickými nebo náboženskými názory mohou alespoň v jistých případech sdílet své myšlenky, postoje a utvářet partnerství.

Tohle vidím jako tu světlou stránku globalizace. Alespoň v obchodním prostředí, pokud můžu soudit podle našich vztahů s obchodními partnery, to funguje. A mělo by to inspirovat politickou scénu.

Tam ale pokrok příliš vidět není. Například mezi francouzskou a německou politickou reprezentací stále přituhuje.

Jako Francouzovi je mi to líto. Je to sice svým způsobem normální během krize, ale nemělo by se to stávat. Máme tolik společných zájmů, že bychom měli zapomenout na vztyčování vlajky a působení na nejnižší pudy v naší povaze. V tom vězí velké nebezpečí. Myslím tím takové to: Podívejte na Němce, jsou tak nedůvěryhodní. To je nulová úroveň politiky a měli bychom se jí zbavit.

Tomáš Plhoň

Jérôme Cazes (56)

Vzdělání
- V roce 1979 vystudoval Státní školu pro statistiku a hospodářskou správu ENSAE ve francouzském Toulouse.
- V roce 1981 dokončil studium Státní školy pro veřejnou správu (ENA) ve Štrasburku.

Kariéra
- V letech 1981 až 1989 úředník francouzského ministerstva financí a ministerstva zahraničních věcí.
- V roce 1989 nastoupil u společnosti Coface jako generální sekretář, následně se v ní stal v roce 1999 ředitelem skupiny a v roce 2004 výkonným ředitelem.
- Člen výkonné rady Natixis (jediný akcionář Coface).
- V roce 1992 inicioval vznik CreditAlliance, sítě úvěrových pojišťoven a společností poskytujících služby při správě úvěrů.

Coface
- Společnost vznikla v roce 1946 jako Compagnie Française d'Assurance pour le Commerce Extérieur (Francouzská pojišťovací společnost pro zahraniční obchod).
- V roce 1994 byl Coface privatizován.
- Dnes působí v 67 zemích a zabývá se factoringem, pojišťováním úvěrů a nově i ratingem firem.

Foto: Radim Beznoska